První písemná zmínka pochází z roku 1223, respektive 1241, kdy je v Hornolužické hraniční listině zmiňována řeka Sebniza.[4] Později založené sídlo převzalo název a objevuje se ve variantách Sebnicz (1359, 1423), Zebnicz (1429), Sebenicz (1430), Sewenicz (1453), Sebenitz (1495), Säbenitz (1499), Sebitz (1547) a Sebnitz/Seebnitz (1791). Lidově bylo město také nazýváno Sämz. Název pochází ze slovanského slova zyba, což je pojmenování pro pěnkavu. Původní název tedy znamenal Potok v pěnkavím lese (Finkenwaldbach). Jméno potoka přešlo na sídlo a již na sklonku 13. století se používalo jako příjmení.[4][5]
V českých zdrojích bývá město řídce označováno jako Soběnice[6] nebo Žebnice[7].
Historie
V lokalitě v raném středověku pravděpodobně žilo slovanské obyvatelstvo. Sebnitz samotný byl založen německými kolonizátory z oblasti Frank v dnešním Bavorsku. Nejstarší písemnou zmínku o místě lze dohledat v Hornolužické hraniční listině z roku 1223/1241, která stanovovala hranici mezi Českým královstvím a míšeňským biskupstvím. Jako středisko hospodářského života městyse vzniklo již na přelomu 12. a 13. století pravoúhlé tržiště. Jako městečko byl Sebnitz poprvé písemně zmíněn v roce 1451. Radnice byla vystavěna ve středu tržiště v roce 1714/15, v roce 1854 byla však zničena požárem. Vedle ní se nacházel domek podobný kůlně, který sloužil jako masné krámy řezníků, které však byly v roce 1804 zničené povodní. Sebnitz byl od středověku až do počátku 19. století zemědělským městem, jehož existenční základnu tvořilo řemeslo, obchod a agrární produkce. Z řemesel mělo dominantní postavení plátenictví. S úpadkem ručního plátenictví v období průmyslové revoluce nabyla velkého významu výroba umělých květin.
Náměstí v roce 1905
V polovině 19. století mělo město 4000 obyvatel a 375 domů, roku 1881 6354 obyvatel a v roce 1900 již 8648 obyvatel. Dne 15. září 1854 zničil velký požár celé jádro města a tím i jeho středověký ráz. Za oběť plamenům padlo 72 obytných domů, 42 stodol a jiných budov, radnice a škola. Okolo roku 1900 se stal Sebnitz centrem výroby německých umělých květin. Ve městě existovalo přes 200 různých květinových továren s regulérně zaměstnanými dělníky. Kromě toho zde působilo na několik tisíc takzvaných domácích dělníků.
Dne 17. dubna 1894 bylo v lokálních novinách „Grenzblatt“ místním badatelem Alfredem Meichem navrženo Vlastivědné muzeum. Na jaře roku 1908 se živnostenský spolek ujal věci. První exponáty byly umístěny nejdříve v městské škole u kostela. V roce 1909 byla pak zřízena výstava a 23. května téhož roku došlo k otevření městského muzea Sebnitz. V roce 1930 zde byly zřízeny nové prostory.
Dne 30. září 1945 měl Sebnitz na přechodnou dobu 14 500 obyvatel, jelikož zde byli umístěni němečtí uprchlíci z Polska a Československa. Dne 1. června 1946 měl Sebnitz 13 203 obyvatel a 1304 obytných domů. Ve městě existovalo na 183 závodů. Ke dni 16. února 1948 chodilo do základní školy s 47 třídami s 35 učiteli 1847 dětí a 12. července 1948 se na nově založené odborné škole pro hospodářství a správu poprvé maturovalo.
V dobách NDR byl VEB "Kunstblume Sebnitz" (Umělá květina Sebnitz) jedním z největších zaměstnavatelů v regionu. Po znovusjednocení Německa a zavedení tržní ekonomiky však mnoho závodů kvůli nedostatku odbytišť zaniklo. Dnes se vyrábí umělé květiny jen v malé míře, především v ukázkových dílnách. Za socialismu bylo město Sebnitz družebním městem Bruntálu, kde se nacházel bar s názvem Sebnitz.
Z geomorfologického hlediska se nachází Sebnitz na rozhraní tří geomorfologických jednotek. Velká část území ve střední a západní části náleží k Západolužické pahorkatině a vrchovině(Westlausitzer Hübel- und Bergland), na kterou ze severu okrajově navazuje Šluknovská pahorkatina(Lausitzer Bergland). Lužickým zlomem je oddělena Děčínská vrchovina(Elbsandsteingebirge) rozkládající se v jižní a východní části. Nadmořská výška se snižuje přibližně jihozápadním směrem. Nejvyšší bod o nadmořské výšce přibližně 530 m se nachází jihozápadně od vrcholu Ungerbergu (538 m), nejnižší pak v Křinickém údolí (přibližně 150 m). K významným vrchům patří Tanečnice (vrchol 599 m však leží na území Mikulášovic), Wachberg (497 m), Kaiserberg (495 m), Weifberg (478 m), Buchberg (460 m), Steinberg (459 m) či Finkenberg (415 m).[10]
Geologické podloží většiny území města tvoří střednězrnný lužický biotitický granodiorit, který je na severním okraji území a na Finkenbergu vystřídán jemnozrnným dvojslídým granodioritem. Ten je hojně prostoupen žílami doleritu, případně amfibolitu nebo porfyru (granitového či křemenného), méně často pak bazaltoidy. Na jihu prochází východozápadním směrem lužický zlom a jižně od něj se rozkládá pískovcová oblast prostoupená na několika místech tefritem. Na svahu Steinbergu a v údolí Bílého potoka se vyskytuje vápenec.[11] V sedimentech říčních toků Západolužické a Šluknovské pahorkatiny se v různém množství vyskytují minerály jako zlato, zirkon, pyrop, epidot, olivín a spinel.[12]
Na granitoidy Západolužické a Šluknovské pahorkatiny jsou vázané hnědozemě a luvizemě. Nejběžnějším půdním typem na pískovcovém podloží jsou pak podzoly.[13]
Celé území města Sebnitz náleží k povodí řeky Labe a k úmoří Severního moře. Nejvýznamnějšími vodními toky jsou Sebnice a Křinice. Sebnice pramení v Česku, později vytváří státní hranici mezi Vilémovem a Sebnitz a u hraničního přechodu do Dolní Poustevny vtéká do města. Jihozápadně od jádra města protéká Sebnitzkým údolím a přibližně kopíruje hranici katastrálních území Hainersdorf, Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf. K významnějším přítokům na území města patří Hraniční potok, Mannsgraben či Hertigswaldský potok. Křinice rovněž pramení na českém území a postupně protéká místními částmi Hinterhermsdorf (kde kopíruje státní hranici), Ottendorf a v Křinickém údolí přibližně protéká podél hranic katastrálních území Lichtenhain, Mittelndorf a Altendorf. Do povodí Křinice náleží na území města Sebnitz například Bílý, Ottendorfský a Tomášovský potok. Poblíž Hinterhermsdorfu protéká Křinice soutěskou Obere Schleuse.[14]
Roční chod teplot v Sebnitz odpovídá regionu. Nejteplejším měsícem je červenec, naopak nejchladnějším je leden. Nejvyšší počet srážek spadne v červenci, nejsušším měsícem je říjen. Převažuje západní až severozápadní proudění větru.[15]
Přestože je kostel svatého Petra a Pavla v písemných pramenech zachycen až v 15. století, jeho nejstarší stavební části pocházejí ze 13. století. Od roku 1539, kdy se ve městě prosadila reformace, převažovalo protestantské vyznání. Od druhé poloviny 19. století a znovu po druhé světové válce vzrostl počet katolíků. Katolický kostel Povýšení svatého Kříže byl postaven v letech 1890–1892. Podle sčítání lidu z roku 2011 se 2151 obyvatel (t. j. 20,7 %) hlásilo k protestantskému a 434 obyvatel (t. j. 4,2 %) k římskokatolickému vyznání.[3]
Celková rozloha města Sebnitz je 88,23 km² a od 1. října 2012, kdy se sloučilo se sousední obcí Kirnitzschtal, má 10 místních částí.[1] Plošně největší je Saupsdorf (8,30 km²), nejmenší pak Altendorf (3,89 km²). Nejlidnatější místní částí je Sebnitz (6 231 obyvatel), naopak nejméně obyvatel má Mittelndorf (247 obyvatel).
od roku 2003 provozuje Hornolabská dopravní společnost (OVPS) historický autobus, který je pojmenován podle města: Rose von Sebnitz (Růže ze Žebnice)
5. 7. 2014: zahájení provozu vlaky linky U28 systému RegioTakt Ústecký kraj na trase Děčín – Bad Schandau – Sebnitz – Dolní Poustevna – Šluknov – Rumburk[20]
Příroda a turistika
Pravěký park Sebnitz s 400 plastikami prehistorických savců a malých živočichů
Soutěska řeky Křinice u Hinterhermsdorfu s možností projížďky na člunu na Obere Schleuse (Vrchní splav). Blízko je hraniční přechod pro pěší a cyklisty. Na české straně je cyklistická stezka, která vede do Brtníků resp. Chřibšké
Rozhledna na vrchu Weifberg (dřevěná věž vysoká 36,9 m), blízko vrchu Weifberg je také hraniční přechod pro pěší do českých Mikulášovic.
Pamětihodnosti
Nejstarším památkově chráněným objektem je evangelický kostel svatého Petra a Pavla z 15. století, jehož výzdoba pochází ze 17. století
Pro město jsou typické měšťanské domy a výrobními budovami z doby německého císařství (1871-1918) a areál Tržního náměstí (Marktplatz), znovuzřízeném v pozdně klasicistním stylu. Původní domy s podstávkou a hrázděné domy jsou zachovány jen v okrajovém obvodu vnitřního města.
Sebnický viadukt (1874/75) postavený pro Sebnitztalbahn byl první viadukt, který byl postaven v oblouku (poloměr 224 m) a v spádu (sklon 1:50). Je 150 m dlouhý a 21 m vysoký. Jeho původně deset kamenných oblouků bylo nahrazeno devíti betonovými pilíři při generální opravě na konci 80. let.
Kunstblumen- und Heimatmuseum "Prof. Alfred Meiche" (Muzeum umělých květin a vlastivědné muzeum "Prof. Alfred Meiche") v měšťanském domě postaveném v roce 1731
Afrikahaus (Dům Afriky)
Dům "Deutsche Kunstblume Sebnitz" (Dům "Německá umělá květina" Sebnitz)
železniční muzeum s vláčky firmy Tillig
Kulturní akce
Koncerty v Městském evangelicko-luterském kostele
Květinová a hudební slavnost
Od 70. let je na předměstí Sebnitz (ze směru Neustadt) středisko leteckého modelářství, kde se každý rok v červnu koná mezinárodní letecký pohár
Sport
BSV 68 - Měšťanský sportovní spolek 68: je rozdělen na sekce: kopaná, tenis, stolní tenis a kolová
SRV 1897 - Sebnický spolek cyklistů 1897: silniční cyklistika a sport na horských kolech
Flugmodell - Club e.V. Sebnitz: středisko modelů letadel
Zajímavosti
Sebnitz je největší státem uznaná rekreační oblast (titul od roku 1997) v Sasku
V Sebnitz byla vyrobena největší hedvábná růže světa (3,7 m vysoká), její květ má průměr 1,5 m a váží 10 kg
V Sebnitz vzniklo na počátku 19. století jedinečné lidové umění, sebnická stínohra
Místní část Hinterhermsdorf získala v roce 2002 titul „Nejkrásnější místo Německa“ a zajistila si druhé místo v evropském srovnání
↑ abcZensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2018-08-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-05. (německy)
↑ abMEICHE, Alfred. Historisch-Topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna. Dresden: Buchdruckerei der Wilhelm und Bertha v. Baensch Stiftung, 1927. 397 s. S. 312–313. (německy)
↑Digitales Historisches Ortsverzeichnis von Sachsen [online]. Dresden: Institut für Sächsische Geschichte und Volkskunde e.V. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online. (německy)
↑Podrobná nástěnná školní mapa Československé republiky [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné online.
↑Žebnice – Na návštěvě ve městě květin [online]. [cit. 2022-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-02-12.
↑SCHADE, Markus; BIRKE, Thomas. Gold im Lausitzer Bergland: Fundorte, Herkunft, Geschichte. Theuern: Gold-Museum in Theuern, 2002. 121 s. S. 91. (německy)
↑Kleinräumiges Gemeindeblatt. Bevölkerung, Haushalte, Familien und deren Wohnsituation am 9. Mai 2011: Stadt Sebnitz [online]. Kamenz: Statistisches Landesamt des Freistaates Sachsen, 2014 [cit. 2018-08-12]. Dostupné online.
MEICHE, Alfred. Historisch-Topographische Beschreibung der Amtshauptmannschaft Pirna. Dresden: Wilhelm und Bertha v. Baensch Stiftung, 1927. VIII, 397 s. Dostupné online. (německy)
Schober, Manfred (1988): Faktensammlung zur Geschichte von Sebnitz in den Jahren 1891-1918. in: Heimatmuseum Sebnitz [Hrsg.] (1988): Die Stadt und der Kreis Sebnitz in Vergangenheit und Gegenwart. Beiträge zur Heimatgeschichte Heft 5, Sebnitz, S. 10-27 (německy)
