PROFILPELAJAR.COM

Sebastokrator^[1] (řecky σεβαστοκράτωρ – sebastokrator, bulharsky a srbsky севастократор – sevastokrator) byl vysoký dvorský titul v pozdní Byzantské říši. Byl také používán jinými vládci, jejichž státy s ní hraničily nebo ležely uvnitř sféry jejího vlivu (Bulharská říše a Srbská říše). Slovo je složeno z části sebastos (ctihodný, latinský ekvivalent je augustus) a krator (vládce, což se vyskytuje i ve slově autokrator – císař). Manželka sebastokratora byla v těchto jazycích nazývána sebastokratorissa (σεβαστοκρατόρισσα) nebo sevastokratica (севастократица).

Dějiny

Titul vytvořil císař Alexios I Komnenos (1081–1118) na pro svého staršího bratra Izáka Komnena.^[2] Podle Anny Komnenovny chtěl Alexios povznést Izáka nad hodnost caesara, kterou již slíbil svému švagrovi Nikephoru Melissenovi. Anna Komnenovna srovnává hodnost sebastokratora s druhým císařem a také zaznamenává, že spolu s caesarem získal sebastokrator právo nosit korunu, ale nikoli císařskou čelenku.^[3] Za panování Komnenovců (1081–1185) byl titul nejvyšší po císaři, dokud Manuel I. nevytvořil titul despoty. V onom období byl udělován výhradně členům císařské rodiny, především mladším synům císaře.^[2]

Po dobytí Byzantské říše čtvrtou křížovou výpravou v roce 1204 se užívání titulu rozšířilo i v Latinské říši, Nikájském cisařství a Bulharské říši. V Nikájském cisařství a v obnovené Byzantské říši (po roce 1261) zůstal titul jednou z nejvyšších dvorských hodností a byl téměř vždy omezen na členy císařské rodiny. Posledním známým držitelem titulu byl Demetrios Kantakuzenos, vládce na Peloponésu koncem 14. století.^[2]

Rozlišovací barvou spojenou s titulem byla podle pramenů modř: sebastokratorův obřadní kostým se skládal z modrých punčoch a modrých bot. Jak zaznamenal Georgios Akropolites zhruba v roce 1260, odlišovali se sebastokratorové z císařské rodiny od ostatních tím, že na botách měli vyšívané zlaté orly.^[4] Do doby Georgia Kodina v polovině 14. století byly insignie spojené s titulem červeno-zlatý klobouk skiadion s lemem prošívaným zlatem a s pláštíkem s vyšitým jménem majitele a přívěsky stejnými, jako nosili despotové. Dále sem patřila červená tunika (rouchon) podobná císařově, ale bez výšivek ve stylu rizai a odznaků vojenské moci. O plášti (tamparion) se informace nedochovaly, ale punčochy byly modré. Nicméně když císař Jan VI. (v letech 1347–1354) povýšil své bratry Manuela a Jana do této hodnosti, dovolil jim nosit tamparii a stejné punčochy jako despotové. Sebastokratorovy boty a ponožky byly modré s orly vyšívanými zlatem na červeném pozadí; postroj jeho koně byl také modrý, potah sedla měl navíc čtyři červené vyšívané orly. Jeho stan byl bílý s modrými dekoracemi. Poznatky o vysokém oficiálním klobouku zvaném karanikon nejsou Kodinovi známy.^[5] Sebastokrator měl také právo podepisovat dokumenty zvláštním modrým inkoustem.^[2]

Bulharsko

Kalojan patrně zdědil titul po smrti svého otce Alexandra (po roce 1232), syna Ivana Asena I. (1189 – 1196).^[6]

Srbsko

Titul byl také užíván na dvoře Nemanjićů, kteří vládli středověkému Srbsku jako králové a císařové (1217 – 1346; 1346 – 1371).

Seznam držitelů

Alexandr Asen (+ po roce 1232), bulharský kníže
Kalojan (od 1259), bulharský šlechtic, vládce Sofie
Dejan (od 1346 – 1356), srbský šlechtic, vládce Žegligova a Preševa
Alexios III Angelos
Jan Angelos
Sabas Asidenos, byzantský a nikájský šlechtic
Conon de Béthune, francouzský křižák
Konstantin Dukas z Thesálie
Jan Dukas
Stephanos Gabrielopulos
Jan I Dukas z Thesálie
Jan II Dukas z Thesálie
Demetrios I. Kantakuzenos
Andronikos Komnenos (syn Jana II.)
Izák Komnenos (bratr Alexia I)
Izák Komnenos (syn Alexia I)
Izák Komnenos (syn Jana II.)
Branko Mladenović, srbský velmož
Momčil, vládce Rodopů
Stefan I. srbský
Jovan Oliver, srbský velmož
Konstantin Palaiologos (nevlastní bratr Michaela VIII.) byzantský
Jan Palaiologos (bratr Michaela VIII.) byzantský
Vlatko Paskačić, srbský velmož
Jan Petraliphas
Strez, bulharský velmož
Blasius Matarango (od 1358 – 67), albánský šlechtic, kníže karavastské oblasti

Galerie

Portrét donátora, bulharského sebastokratora Kalojana, a jeho ženy Desislavy, freska z Bojanského kostela (1259)
Sebastokrator Konstantin Palaiologos a jeho manželka Eirena. Portrét donátora z kláštera typikon z počátku 14. století
Byzantská freska v kostele svatého Spasitele na Chóru zobrazující sebastokratara Izáka Komnena, syna císaře Alexia I. Komnena
Sebastokrator Jovan Oliver, freska z kláštera Lesnovo

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sebastokrator na anglické Wikipedii.

↑ sebastokrator | Vševěd.cz. encyklopedie.vseved.cz [online]. [cit. 2019-04-02]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ODB, "Sebastokrator" (A. Kazhdan), s. 1862.
↑ Alexiada KOMNENOVNA, Anna. . Kniha III. [s.l.]: [s.n.] Kapitola IV. (anglicky)
↑ Macrides 2007, s. 350, 366–367.
↑ Kodinos 1966, s. 147–148.
↑ BAKALOV, Georgi. История на българите: B осем тома. Sofie: Труд, 2003. ISBN 9789545284670. (bulharsky)

Literatura

FERJANČIĆ, Božidar, 1968. Севастократори у Византији. Zbornik Radova Vizantološkog Instituta. Bělěhrad: Српска академија наука. Roč. XI, s. 141–192. ISSN 0584-9888. (srbsky)
FERJANČIĆ, Božidar, 1970. Севастократори и кесари у Српском царству. Зборник Филозофског факултета. Bělěhrad: Универзитет у Београду - Филозофски факултет. S. 255–269. (srbsky)
KAZHDAN, Alexander. Oxford Dictionary of Byzantium. [s.l.]: [s.n.], 1991. ISBN 9780195046526. Heslo Sebastokrator. (anglicky)
KODINOS, Georgios, 1966. Pseudo-Kodinos, Traité des Offices. In: VERPEAUX, Jean. Le Monde Byzantin – Tome 1. [s.l.]: Centre National de la Recherche Scientifique. ISBN 9782222009016. (francouzsky)
MACRIDES, Ruth, 2007. George Akropolites: The History – Introduction, Translation and Commentary. Oxford: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0-19-921067-1. (anglicky)
PARANI, Maria G., 2003. Reconstructing the Reality of Images: Byzantine Material Culture and Religious Iconography (11th to 15th Centuries). Leiden: Brill. Dostupné online. ISBN 978-90-04-12462-2. (anglicky)