Schichtova vila

Schichtova vila
pohled na jižní průčelí z Mařákovy ulice
pohled na jižní průčelí z Mařákovy ulice
Účel stavby

Rodinné sídlo

Základní informace
SlohNovobaroko
ArchitektPaul Brockardt
Výstavba1931
Materiálzdivo
Pojmenováno poHeinrich Schicht
Poloha
AdresaČajkovského 1837/94A
Vaňov, Ústí nad Labem, ČeskoČesko Česko
UliceČajkovského
Souřadnice50°38′16,05″ s. š., 14°2′37,91″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky105435 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Schichtova vila je sídelní vila v Ústí nad Labem, v městské části Vaňov, která byla postavena v roce 1931 podle návrhu architekta Paula Brockardta v novobarokním slohu na adrese Čajkovského 1837/94A, pro zdejšího podnikatele a majitele továrny na zpracování tuků a výroby mýdla Heinricha Schichta. Svými rozměry i rozlohou původního pozemku se jednalo o jednu z největších vil ve městě. Objekt je od roku 2014 chráněn jako kulturní památka.[1][2]

Historie

První republika

Výstavbu vily zadal okolo roku 1930 ústecký česko-německý továrník Heinrich Schicht jakožto zhotovení rodinného palácového sídla s v tehdejší Humboldtově ulici, v městské části Vaňov při levém břehu řeky, a výhledem na Labe i a hrad Střekov. Schichtův otec Johann Schicht vybudoval v Ústí nad Labem rozsáhlý podnik na zpracování tuků (pozdější Setuza) a patřil k jedněm z nejbohatších továrníků v českých zemích.[3] Henrich se posléze stal dědicem firmy. Projekt vily vypracoval architekt Paul Brockardt (1882–1941) z Ústí nad Labem.

Kromě podnikání zdědil také rodinnou sbírku starožitností, kterou podstatně rozšířil, zejména o německou a nizozemskou malbu starých mistrů, a shromáždil ve vile. Dům obýval s manželkou Marthou Schicht, činnou v městských spolcích a rovněž dokumentaristku a cestovatelku, známou jako jednu ze dvou žen v prvorepublikovém Československu, které absolvovaly cestu kolem světa.[4]

Po roce 1945

Po konci druhé světové války a vyhlášení odsunu českých a sudetských Němců z Československa byla rodina Schichtova nucena odejít do Spolkové republiky Německo a budova, spolu se starožitnými sbírkami a velkou částí vybavení, roku 1945 zkonfiskována československým státem. Sbírka umění Schichtových byla později z větší části umístěna v depozitářích Národní galerie v Praze[5].

Během 2. poloviny 20. století byla budova využívána jako mj. administrativní budova a postupně chátrala. Po roce 2000 se dostala do majetku ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně, od které budovu roku 2021 zakoupil soukromý majitel za 16 milionů korun.[6]

Architektura stavby

Centrální část zahrady vily

Vila je dvoupodlažní volně stojící budova se sedlovou střechou, částečně kompenzující svah k Labi při její východní straně. Stavbě dominuje symetrické čelo s terasou a rovněž souměrným dvojschodišněm pro vstup do zahrady. Architektonickými dispozicemi budovy s terasou i uspořádání zahrady připomíná stavební koncepci barokního zámku. Původně přilehlé pozemky byly po zestátnění objektu zmenšeny.[7]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2022-01-20]. Identifikátor záznamu 1370611283 : vila Heinricha Schichta. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Ministerstvo zamítlo odvolání univerzity, Schichtova vila je památkou. iDNES.cz [online]. 2014-09-01 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. 
  3. ↑ DĚJINY MĚSTA ÚSTÍ NAD LABEM. www.usti-nad-labem.cz [online]. [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. 
  4. ↑ Transfery KATALOG. ff.ujep.cz [online]. [cit. 2022-01-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-18. 
  5. ↑ Lubomír Slavíček, Chvála sběratelství, katalog výstavy, NG Praha 1993, s. 92
  6. ↑ Vilu továrníka Schichta stát prodal za 16 milionů korun. Roky chátrala a pustla. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2021-01-06 [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. 
  7. ↑ ULBRICHOVÁ, Petra. Rozhodnutí o prohlášení za KP. iispp.npu.cz [online]. [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. 

Literatura

  • KRSEK, Martin a Ústecká NEJ (projekt). Šedesát ústeckých NEJ. Ústí nad Labem: Muzeum města Ústí nad Labem, 2007. s. 48. ISBN 978-80-86475-15-8.
  • HOUFEK, Václav, VEVERKA, Přemysl a MAHDAL, Martin. Historie a současnost podnikání na Ústecku a Teplicku. Žehušice: Městské knihy, 2004. s. 111. ISBN 80-86699-22-6.

Externí odkazy