Samuel Hahnemann

Samuel Hahnemann
Samuel Hahnemann (1841)
Samuel Hahnemann (1841)
Narození10. dubna 1755
Míšeň
Úmrtí2. července 1843 (ve věku 88 let)
bývalý 1. pařížský obvod
Příčina úmrtízápal plic
Místo pohřbeníHřbitov Montmartre (do 1898)
Hřbitov Père-Lachaise (od 1898; 48°51′38″ s. š., 2°23′39″ v. d.)
Grave of Hahnemann
BydlištěBuenaventura
Alma materErlangensko-norimberská univerzita
Povolánílékař, homeopat, farmakolog, chemik, farmaceut, vysokoškolský učitel a knihovník
ZaměstnavatelLipská univerzita
ChoťJohanne Henriette Leopoldine Küchler (1782–1830)[1]
Mélanie Hahnemann (od 1835)[1]
PodpisSamuel Hahnemann – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Samuel Fridrich Christian Hahnemann (10. dubna 1755 Míšeň – 2. července 1843 Paříž) byl lékař, chemik a překladatel, zakladatel homeopatie.

Život

Narodil se na předměstí Míšně Triebischvorstadt v Horním Sasku, dnešním Německu jako třetí dítě malíře porcelánu Christiana Gottfrieda Hahnemanna a jeho druhé manželky Johanny Christiany Spieß. Po absolvování městské školy a knížecí školy sv. Afry v Míšni studoval medicínu na univerzitě v Lipsku, odkud na tři semestry odjel na univerzitu do Vídně, kde studoval u Josefa svobodného pána von Quarin, ředitele nemocnice milosrdných bratří. Studia přerušil z existenčních důvodů a ukončil je roku 1779 na univerzitě v Erlangenu. Zprvu se usadil v Hettstedtu.

Roku 1782 se oženil s Johannou Leopoldinou Henriettou Küchlerovou, dcerou lékárníka v Dessau, s níž měl osm dětí a často cestoval.

Kariéra

Na první praxi knihovníka a osobního lékaře odjel roku 1777 do sídla rakouského místodržitele v Hermannstadtu (Sibiu, česky Sibiň) v Sedmihradsku, kde se zabýval mj. léčením malárie, jíž také sám onemocněl. Tamže vstoupil do zednářské lóže St. Andreas zu den drei Seeblättern a k zednářství se hlásil také v následujících působištích.[2][3]

Zabýval se lékařskou vědou, experimentoval ve farmakologii a chemii. Jeho vědecké zájmy a neklidná povaha jej nutily cestovat po různých městech. Vystřídal Hettstedt, Dessau, Gommern u Magdeburgu, v Drážďanech vedl praxi od roku 1785. Roku 1791 byl povolán do Kurfiřtské akademie věd v Erfurtu, roku 1792 působil v Gothě, dále v Lipsku, Molschlebenu, Göttingenu, Pyrmontu, Wolfenbüttelu, Braunschweigu (1795) a Königslutteru (1796–1799), dále v Altoně a Eilenburgu, Lipsku (1811–1821) a Köthenu (1821–1835).

Od roku 1801 vyvinul nový systém přírodní léčby, tzv. homeopatii. Působil jako osobní lékař významných knížecích rodin (např. se u něj léčil Karel Filip ze Schwarzenbergu) a homeopat v Německu. Roku 1835 odjel do Francie, v Paříži působil až do své smrti.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Dostupné online.
  2. ↑ HOLTORF, Jürgen. Die Logen der Freimaurer, Nikol Verlags GmbH, Hamburg, ISBN 3-930656-58-2, s. 145
  3. ↑ GENNEPER, Thomas. Hahnemanns Mitgliedshaft im Freimaurerbund. S. 106–109. Zeitschrift für Klassische Homöopathie [online]. 2007-04-02. Roč. 32, čís. 03, s. 106–109. [10.1055/s-2006-938272 Dostupné online]. ISSN 0935-0853. 

Externí odkazy