Saken Sejfullin se narodil 15. října 1894 v kočovné osadě v Akmolském ujezdu na území dnešní Karagandská oblasti.
Vzdělání
V letech 1905 až 1908 Sejfullin navštěvoval rusko-kazašskou školu při továrně na zpracování mosazi ve Spassku. Odešel do Akmoly (dnešní Astana), kde pokračoval ve vzdělání na tříletém městském učilišti. Kromě toho vyučoval ruštinu v muslimské madrase. 21. srpna 1913 nastoupil Sejfullin do učitelského semináře v Omsku.
V listopadovém čísle časopisu Айкап (Aikap, zrcadlo) publikoval svůj první článek. Od té doby se dostal do hledáčku omské tajné policie Ochranka.
V roce 1914 se Sejfullin stal jednou z vedoucích osobností první kulturní a vzdělávací společnosti kazašské mládeže, Бірлік (Birlik, česky Jednota) v Omsku. V tomto roce vydal svou první sbírku poezie. V roce 1916 pracoval v komisi pro soupis majetku 12 volostíujezdu Akmola. V tomto roce napsal báseň Волнение (Volnenie, vlnění, ve smyslu neklid), věnovanou nepokojům ve střední Asii a kazašskému povstání v roce 1916. Od 1. září 1916 vyučoval ve škole v Bugule, kterou pomáhal spoluzakládat.
9. března 1917 odjel do Akmoly, kde napsal oslavnou báseň na Únorovou revoluci „Спешно собрались мы в поход“. V dubnu tohoto roku založil Sejfullin sociálně-politickou a kulturní společnost Жас қазақ (Mladý Kazach). V červenci se účastnil vydávání novin Тіршілік (tiršilik, život). V září začal Sejfullin vyučovat tříměsíční pedagogické kurzy v nové akmolinské rusko-kazašské škole.
Vzápětí po říjnové revoluci, napsal báseň „А ну-ка, джигиты!“, považovanou za první kazašskou sovětskou literaturu. 27. prosince 1917, kdy byl v Akmolské oblasti ustanoven sovětský režim, byl Sejfullin zvolen členem městské rady a ustanoven národním komisařem pro školství. V únoru vstoupil do komunistické strany.
1. května 1918 měla premiéru jeho divadelní hra „Бақыт жолына“ (Na cestě ke štěstí).
Občanská válka
Poštovní aršík Kazašské republiky z roku 2006, Valichanov, Sejfullin, Tjurjakulov, Satpajev
Když 4. června 1918 vypuklo Bílé hnutí spějící k revoluci, byl Sejfullin uvězněn a 5. ledna 1919 poslán do petropavlovského vězení. Byl umístěn do „vagonu smrti“ atamana Borise Annenkova, kde strávil 47 dní. Z Kolčakova vězení uprchl do rodného aulu, kam se dostal v červenci. Po dvou měsících byl přinucen uprchnout do města Taraz.
Meziválečná činnost
7. května 1920 se vrátil do Akmoly osvobozené Rudou armádou. Od té doby až do 30. let se věnoval politice ale i literární tvorbě. Působil ve vysokých stranických i státních funkcích, účastnil se několika sjezdů VKS(b). Po smrti V. I. Lenina odjel Sejfullin do Moskvy, kde vedl kazašskou delegaci na Leninově pohřbu. V prosinci 1926 se oženil, jeho ženou se stala Gulbaram Batyrbeková.
Sejfullin byl zatčen agenty NKVD 24. září 1937, při výsleších mu byly kleštěmi vyrvány nehty a zuby, přišel i o svůj typický knír.[1] Odsouzen byl 25. února 1938 na základě paragrafů 58-2, 58-7, 58-8, 58-11 trestního zákoníku RSFSR.[2] Zastřelen byl 25. dubna 1938 v 16 hodin a 40 minut jako „nepřítel lidu“ a nacionalista v jedné z věznic NKVD v Alma-Atě.[3]
Sejfullinův otec i bratr byli zatčeni a zastřeleni v roce 1937.[4] Jeho žena byla 9. dubna 1938 zatčena NKVD, odsouzena podle paragrafu 58-12 trestního zákoníku RSFSR a strávila 7 let v táboře pro manželky zrádců vlasti (А. Л. Ж. И. Р.)
↑Любовь поэта [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-03-29.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Списки [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-29.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Сакен Сейфуллин. Тернистый путь [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-29.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
