PROFILPELAJAR.COM

Sachalinská železnice
Stát	Rusko
Provozovatel dráhy	Rossijskije železnyje dorogi
Datum otevření	1945
Technické informace
Délka	805 km
Rozchod koleje	1 067, 1 520 mm
Napájecí soustava	neelektrizovaná trať
Počet kolejí	1
Externí odkazy
	multimediální obsah na Commons
Průběh trati

Sachalinská železnice je síť železničních tratí na Sachalinu. Jsou to jednokolejné tratě úzkého rozchodu 1 067 mm o délce 805 km. Železnice je s ruskou kontinentální sítí propojena pouze trajektem. V letech 2003 až 2020 byl ve všech směrech změněn rozchod na celoruský standard 1 520 mm.^[1]^[2]

Výstavba

Výstavbu železnice na Sachalinu zahájili Japonci po vítězné rusko-japonské válce, kdy do svého držení získali jižní část ostrova. Nejprve to byla úzkokolejná trať Tojohara — Ótomari, která měla rozchod 600 mm a délku 42,5 km. Tato trať byla záhy přestavěna na tehdy standardní japonský rozchod 1 067 mm a v r. 1911 prodloužena o 53,5 km na sever do přístavu Sakaehama (Starodubskoje). V letech 1918 až 1928 byla železnice dovedena na západní pobřeží v trase Honto (Něvelsk) — Tomari. Výstavba pokračovala i ve třicátých letech, kdy byly budovány především odbočky z hlavních tratí, které byly zčásti úzkokolejné (762 mm) i podle japonských standardů. Mimo to se trať prodlužovala na sever a tato výstavba byla ukončena s japonskou porážkou v druhé světové válce.

V severní, sovětské části ostrova byla od r. 1925 stavěna úzkokolejná trať Ocha — Nogliki o rozchodu 750 mm. Ve třicátých letech byla postavena širokorozchodná trať Moskaljvo — Ocha v délce 34,5 km.^[3] Plány na přestavění všech úzkorozchodných tratí na Sachalinu na sovětský standard vznikly bezprostředně po válce, ale byly pozastaveny v r. 1953 stejně jako projekt přímého propojení s pevninou.^[4] V téže době byla zprovozněna celá trasa úzkokolejky Ocha — Nogliki.

Výstavba úzkokolejných tratí japonského standardu byla obnovena zhruba dvacet let po válce spolu s obnovou vozového parku. V r. 1971 byla uvedena do provozu trať Arsentěvka — Iljinsk jako druhá spojka východní a západní tratě a v r. 1979 byla prodloužena východní trať až do stanice Nogliki. Síť na ostrově postupně dosáhla délky 1 072 km.

Přestavovaná trať z úzkého rozchodu na široký

Nejednotný rozchod, který vyžadoval údržbu rozličné dopravní techniky se ukázal ekonomicky neudržitelným. Již v r. 1979 byla zrušena osobní doprava na širokorozchodné trati Moskaljvo — Ocha a od začátku devadesátých let dvacátého století byla tato trať prakticky provozována jako úzkorozchodná. Provoz na této úzkokolejce (750 mm) netrval dlouho, protože v r. 2007 byla celá trať Ocha — Nogliki uzavřena.^[5] V r. 1994 byla uzavřena téměř celá trať Južno-Sachalinsk — Cholmsk, protože udržení provozu na ní ukázalo jako nerentabilní především s ohledem na nákladnou údržbu tunelů. Postupně byly zakonzervovány odbočky Dačnoje — Aniva a Dolinsk — Starodubskoje.^[4] V r. 2003 byla zahájena přestavba tratí na široký rozchod 1 520 mm, která byla dokončena dne 31. července 2020.^[1]^[2]

Popis

Současná síť se skládá ze tří hlavních větví:

Šachta-Sachalinskaja — Iljinsk na západním pobřeží
Korsakov — Nogliki na východě
Iljinsk — Arsentěvka jako spojka mezi nimi

Na tratích je množství tunelů, z nichž převážná část dosud vyhovuje pouze japonskému průjezdnému profilu.

Provoz

Provozovatelem tratí jsou Ruské železnice. V jejím rámci tvořily Sachalinské železnice po dlouhou dobu samostatnou jednotku. V r. 2010 byly začleněny do Dálněvýchodní dráhy jako Sachalinský region.

Vlaky

K potahu se používá především dieselových lokomotiv, které od šedesátých let začaly postupně nahrazovat japonské parní lokomotivy. Začátkem sedmdesátých let parní potah téměř vymizel.^[4] Pro osobní dopravu byly dlouho používány vozy japonské provenience. Příměstskou dopravu se provozovaly japonské motorové jednotky Kiha, ale v r. 2001 byly nahrazeny modernějšími osobními vlaky s dieselovým potahem ruské výroby.

Přepravní výkon

Celkový objem přepravy po železnici byl v r. 2010 3,5 mil. t a 1,1 mil. osob.^[6]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Российская колея по всему Сахалину: движение открыто. press.rzd.ru [online]. 2019-09-01 [cit. 2023-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-09-01.
↑ ^a ^b Острову сменили рельсы. gudok.ru [online]. 2020-08-07 [cit. 2023-04-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-07.
↑ BOLAŠENKO, Sergej D. Железнодорожная линия Оха — Москальво [online]. 2007-01-06 [cit. 2012-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-11. (rusky)
↑ ^a ^b ^c BOLAŠENKO, Sergej D. Сахалинская узкоколейная железная дорога [online]. 2005-09-17 [cit. 2012-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-26. (rusky)
↑ BOLAŠENKO, Sergej D. Узкоколейная железная дорога Оха — Ноглики [online]. 2002-11 [cit. 2012-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-08-26. (rusky)
↑ Doprava na oficiálních stránkách Sachalinské oblasti [online]. Južno-Sachalinsk: Правительство Сахалинской области, 2011 [cit. 2012-07-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-26. (rusky)