S-chanf
Pohled na obec s řekou Inn
znak
Poloha
Souřadnice	46°36′43″ s. š., 9°58′55″ v. d.
Nadmořská výška	1660 m n. m.
Časové pásmo	UTC+01:00 (standardní čas) UTC+02:00 (letní čas)
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Kanton	Graubünden
Okres	Maloja
S-chanf S-chanf, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	138,03 km²
Počet obyvatel	690 (2018)[1]
Hustota zalidnění	5 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.s-chanf.ch
PSČ	7525
Označení vozidel	GR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

S-chanf (německy a do roku 1943 oficiálně Scanfs) je obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Maloja. Nachází se v údolí Engadin, asi 17 kilometrů severovýchodně od Svatého Mořice v nadmořské výšce 1660 metrů. Žije zde 690^[1] obyvatel.

S-chanf leží na severovýchodním okraji okresu Maloja, v horním Engadinu. Nadmořská výška území obce se pohybuje od 1 556 do 3 227 metrů (Piz Vadret). Obcí protéká řeka Inn.

V roce 1932 bylo na skalnatém výběžku Botta Striera severně od obce (2050 m) objeveno pravěké sídliště. Používalo se od střední doby bronzové (melaunská kultura) do doby laténské. Nejstarší zmínka o obci pochází z let 1137/39 pod názvem Scaneves.^[2]

V roce 1527 došlo ke koupi biskupského obilního desátku. V roce 1543 se S-chanf územním rozdělením Horního Engadinu stal samostatnou obcí s 13 000 ha půdy. Kostel sv. Marie je doložen v roce 1450. Nová budova pochází z roku 1493, věž je starší, pravděpodobně ze 14. století. V roce 1518/20 se S-chanf oddělil od velké farnosti Zuoz. Farnost vyčkala na smrt svého oblíbeného kněze a v roce 1570 změnila víru. Z farních matrik je patrné významné vystěhovalectví obyvatel od 17. až do počátku 20. století, zejména z ekonomických důvodů.^[2]

Vojenská střelnice Zuoz/S-chanf, která existuje od roku 1940, byla v roce 1976 přemístěna do areálu zaniklého poutního kostela S. Güerg a spolu s příjmy za vodné a oblasti národního parku, nacházející se v katastru obce, tvoří finanční základ obecního rozpočtu.^[2]

S-chanf je jednou z převážně rétorománsky mluvících obcí v regionu. Místní obyvatelé mluví hlavně nářečím putér (hornoengadinský dialekt rétorománštiny) a němčinou (graubündenským dialektem). K nim se v menší míře přidávají italština a portugalština, jazyky, jimiž mluví přistěhovalci, kteří se zde usadili.

Až do poloviny 19. století mluvili všichni obyvatelé rétorománsky. S rozvojem cestovního ruchu přešla část obyvatel na němčinu. V letech 1880–1941 však zůstala jazyková situace poměrně stabilní. Zatímco v roce 1880 se k rétorománštině hlásilo 86 % a v roce 1900 82 % obyvatel, v roce 1941 to bylo 81 %. Do roku 1970 tento podíl klesl na 65 %, v následujícím desetiletí opět prudce vzrostl a od té doby neustále klesá. Nicméně v roce 2000 se 68 % obyvatelstva stále dorozumělo rétorománštinou, která je i nadále jediným jazykem úředním jazykem.

Následující tabulka ukazuje vývoj v posledních desetiletích:

S-chanf leží na železniční trati Bever – Scuol-Tarasp, vedoucí údolím Engadin. Trať provozuje Rhétská dráha. Na území obce se nachází tři vlakové stanice a zastávky: S-chanf, S-chanf Marathon a Cinuos-chel-Brail.

Silniční spojení je zajištěno kantonální silnicí č. 27 (Svatý Mořic – Scuol), vedoucí obchvatem okolo obce.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku S-chanf na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu S-chanf na Wikimedia Commons
• (německy) [1] – oficiální stránky