Sání krve (též hematofágie^[1]) je vlastní proces příjmu krve ústním otvorem. Tento způsob vyživování je znám u krevsajícího (hematofágního čili sangvivorního) hmyzu, některých dalších členovců, ale i u dalších živočichů.

Celý proces příjmu krve jako potravy je obvykle možné rozdělit do tří fází:^[2]

• vyhledání hostitele – parazitičtí členovci se řídí na dálku čichem (pachy, především cítí oxid uhličitý v dechu, kyselinu mléčnou a mastné kyseliny z potu atp.), na blízko si pomáhají paraziti také zrakem nebo pomocí termoreceptorů vnímajících infračervené záření z těla hostitele
• vlastní sání krve – musí se dostatečně rychle nasát, aby přitom nevyvolali obranné chování hostitele; celý proces zahrnuje několik klíčových procesů a začíná nalezením cévy, pokračuje jejím narušením a končí samotným sáním; po celou dobu nesmí dojít k sražení krve ani k zánětu nebo stažení cévy
• trávení krve – nejprve musí být vyloučena přebytečná voda z krve (proces diureze), poté dochází v trávicí soustavě k hemolýze (rozkladu erytrocytů), načež začíná vlastní trávení pomocí hydrolytických enzymů, jako jsou proteázy (trypsin, chymotrypsin)

Spíše vzácně může u některých druhů působit újmu samotné sání. Např. sání blech je bolestivé a způsobuje také alergické reakce. Sání jihoamerických ploštic Triatoma je bezbolestné, ale alergii způsobuje také. Klíšťata v tomto směru také obvykle nepředstavují výraznější riziko, ačkoliv u australského klíštěte Ixodes holocyclus a amerického druhu klíšťat Dermacentor andersoni může i z tohoto hlediska být sání problém pro lidské zdraví.^[2]

Krevsající živočichové především představují hrozbu v tom, že se jedná o efektivní přenašeče některých infekčních onemocnění, a to jak lidských, tak i nemocí dobytka a divoce žijících zvířat. Následující tabulka zachycuje významná lidská onemocnění, přenášená členovci (nejedná se však o kompletní seznam):^[2][3]

• Thelmofág
• Solenofág

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sání krve na Wikimedia Commons