Ryzec peprný (Lactarius piperatus) je stopkovýtrusá houba, která se vyskytuje v lesích všech druhů v hojném množství ve skupinách i jednotlivě. Můžeme je najít hlavně za suššího počasí především od července do září.[1]
Synonyma
Lactarius piperatus (L. ex Fr.) S. F. Gray
Agaricus piperatus (L.) Pers. 1753
Lactifluus piperatus (L.) Kuntze 1891
Lactifluus piperatus (L.) Roussel 1806
Lactarius vellereus (Fr.) FR.
Vzhled
Klobouk je 6 - 20 cm velký, má bílou nebo slabě nažloutlou barvu a je lysý, suchý a nelesklý. V mládí je tvar klobouku ploše vyklenutý, potom zploštělý až uprostřed prohloubený (nálevkovitý tvar). Ve staří se na něm vyskytují nahnědlé skvrny po poškození.[1]
Lupeny jsou husté, nízké, úzké a mají bělavou až nažloutlou barvu.[2]
Třeň je 3 - 10 cm dlouhý a 1 - 3 cm tlustý. Má bělavou barvu, válcovitý tvar a je krátký, tuhý a lysý.[2]
Dužina je tvrdá a bělavá, která na řezu roní bílé mléko s palčivou chutí, které na vzduchu nemění barvu.[1] Ryzec peprný je lupenitá houba s nevláknitou kruchou dužninou. Kruchá dužnina znamená, že při nalomení se vláknitě netřepí. To se děje díky kulovitým buňkám, které mají ryzce místo vláknitých hyf.[3]
Výtrusy mají elipsoidní tvar a jsou neúplně síťnaté a amyloidní. Jejich velikost je 8 - 9,5 x 5,5 - 7 µm.[4]
Výskyt
Ryzec peprný roste v jehličnatém i listnatém lese za suchého počasí. Nejvíce se vyskytuje v mírném pásu severní polokoule.[1]
Záměna
Ryzce peprného si můžeme splést s ryzcem pýřitým (Lactarius vellereus), který má stejný tvar, ale liší se chlupatým na okraji až huňatým kloboukem.[1] Také si ho můžeme splést s ryzcem zelenajícím (Lactarius glaucescens) lišící se zelenajícím mlékem.[4]
Další podobnou houbou je holubinka bílá (Russula delica), která se liší výškou a hlavně chutí.[5]
Praktický význam
Ryzec peprný je nejedlá houba, za jedlý jej lze považovat pouze po speciální úpravě.[4] U citlivějších nebo alergických osob může vyvolat trávicí potíže.[6] V Karpatech je konzumován domorodými obyvateli v kukuřičné kaši.[1]
Odkazy
Reference
↑ abcdefPILÁT, Albert; UŠÁK, Otto. Kapesní atlas hub. 9.. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975. S. 100–101.