Rudolf Vomáčka (v křestní matrice Womáčka, 16. dubna 1847 Mšeno – 12. srpna 1926 Praha^[1]) byl český vrchní státní úředník, stavební mistr a architekt období historismu a památkář působící v Čechách.

Rudolf Vomáčka se narodil ve středočeském Mšeně poblíž Mělníka jako syn měšťana a ševcovského mistra Jana Womáčky a jeho manželky Barbory rozené Černé, dcery zednického mistra.

Oženil se s Annou rozenou Kutílkovou (4. srpna 1844 – 17. listopadu 1920), dcerou učitele ze Stříbrných Hor u Přibyslavi.

Manželé měli syny Jaroslava a Rudolfa (Vincence) jun. (21. května 1882 v Litomyšli).^[2] Rudolf byl činný rovněž jako architekt. Je pohřben se svou ženou na Olšanském hřbitově v Praze. ^[3]

Rudolf Vomáčka vystudoval stavební inženýrství na Královském českém polytechnickém institutu v Praze, pozdějším ČVUT.

V roce 1874 byl jako stavební praktikant jmenován „státním stavebním úředníkem v Čechách“ a vstoupil tak do státních služeb Království českého. ^[4]

Po mezidobí pobočníka v Hradci Králové a c.k. okresního inženýra v Litomyšli se v roce 1889 stal stavebním radou na českém místodržitelství v Praze a následně vedoucím technického oddělení pozemního stavitelství. ^[5] V roce 1899 byl místopředsedou „Komise pro konání státní zkoušky v oboru pozemní stavitelství“ na Českém vysokém učení technickém v Praze. ^[6]

Od roku 1900 byl Vomáčka členem c.k. Ústřední komise pro výzkum a konzervaci uměleckých a historických památek (pozdější Ústřední komise pro památkovou péči) se sídlem ve Vídni, jejíž členové vykonávali funkci konzervátorů v oblastech rakouské části podunajské monarchie. Vomáčka byl postupně odpovědný za okresní úřady Hořovice, Kralovice, Rakovník a Slaný a dále Kamenice nad Lipou, Milevsko, Pelhřimov a Tábor.

V roce 1902 byl jako zkušený konzervátor jmenován do komise, která měla prošetřit protesty proti výmalbě po renovaci hradu Karlštejn.

V roce 1911 si vzal dočasnou dovolenou, ale nadále pracoval v komisích a výborech pro plánování budov a památkovou péči a také jako architekt na volné noze.

Odbornost Rudolfa Vomáčky a úřední rozhodovací pravomoci v oblasti plánování a schvalování stavebních projektů z něj učinily vlivného spolutvůrce veřejné a sakrální architektury v Čechách v posledních desetiletích monarchie.

Již během svého působení v Litomyšli se podílel na stavebně historické dokumentaci evangelického kostela v Horní Čermné v Orlických horách a také na plánování novostavby fary v Lanškrouně, kterou v roce 1884 realizoval tamní zednický mistr Ondřej Seifert.^[7] Vomáčka také provázel a komentoval plánování novostavby evangelického kostela v Pusté Rybné u Svitav dokončeného roku 1890. ^[8]

Za svého působení v Praze provedl v roce 1897 úpravu a regotizaci farního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Charvatcích u Litoměřic.^[9]

Doloženy jsou také přímé vlivy na plánování evangelického kostela v Opolanech u Poděbrad^[10] a stavební vývoj kostela sv. Martina v Dolním Újezdě u Svitav. ^[11]

Vomáčkovy vlivy jsou patrné i v urbanistickém vývoji hlavního města Prahy přelomu 19. a 20. století, zejména při rozšíření kampusu Albertov na Novém Městě pražském v důsledku rozdělení univerzity v roce 1882 na českou a německou, za jejíž podobu byl Rudolf Vomáčka (spolu s Augustem Kožíškou a Bohumilem Novotným) do značné míry odpovědný. V roce 1901 naplánoval českou a německou část komplexu (např. česká oddělení chemický a přírodovědný ústav a německý fyziologický a hygienický ústav) v historizujícím pojetí projektu jako odrazu česko-německého schizmatu v různých architektonických stylech.

Do konce první světové války byly dokončeny dvě třetiny Vomáčkových staveb.^[12] Historička umění Michaela Marek jej charakterizovala jako „technika“ a představitele konzervativní architektury. ^[13]

Nejzřetelnějšími svědectvími o samostatné architektonické tvorbě Rudolfa Vomáčky jsou některé profánní, ale především sakrální stavby, které jako architekt navrhl a postavil. Příkladem prvního je novobarokní budova českého učitelského učiliště (dnes Základní škola Kamenná Stezka) v Kutné Hoře z let 1905–1907 navržená spolu se Sylvestrem Schapkou.^[14] Pro druhý jmenovaný typ je to například novogotický kostel sv. archanděla Michaela v Oloví u Sokolova z let 1901–1902 a sv. Prokopa v Nýřanech u Plzně z let 1903–1904, dále novorománské kostely sv. Prokopa v pražském Braníku v letech 1900–1904 a Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě v Kutné Hoře v letech 1905–1908 (pravděpodobně spolu se synem Jaroslavem),^{[15] [16]} nakonec 1909–1911 spolu se svým synem Rudolfem postavil novogotickou hřbitovní kapli sv. Prokopa v Charvatcích, kde předtím upravil také farní kostel. ^[17]

Architektura Rudolfa Vomáčky

• 
  Bývalý český učitelský ústav v Kutné Hoře
• 
  Kostel sv. archanděla Michaela v Oloví
• 
  Kostel sv. Prokopa v Nýřanech
• 
  Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě
• 
  Interiér kostela v Gruntě (secesní fresky od Františka Urbana)
• 
  Hřbitovní kaple sv. Prokopa v Charvatcích

• Stříbrná medaile na výstavě architektury a inženýrství v Praze v roce 1898
• Rytíř rakouského císařského řádu Františka Josefa

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rudolf Vomáčka na německé Wikipedii.

• Vladimír Prokop, Lukáš Smola: Biografický slovník sokolovského regionu [Biographical Dictionary of the Falkenau Region]. Fornica Publishing, Sokolov 2009, s. 316. ISBN 978-80-87194-09-6
• Pavel Vlček a kol.: Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Academia, Praha 2004, s. 700. ISBN 80-200-0969-8 (heslo: Vomáčka Jaroslav, Vomáčka Rudolf – autoři projektu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Gruntě)

• Rudolf Vomáčka v databázi Středočeské vědecké knihovny
• Rudolf Vomáčka v internetovém článku rodného Mšena