Rudolf svobodný pán Stillfried
Poslanec moravského zemského sněmu
Ve funkci: 1884 – 1890
Ve funkci: 1896 – 1913
Narození	15. června 1849 zámek Vizovice
Úmrtí	9. dubna 1921 (ve věku 71 let) Brno
Místo pohřbení	hřbitov Vizovice
Rodiče	Filip Stillfried z Ratenic
Děti	Maria Anna Boos-Waldeck
Profese	velkostatkář
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf svobodný pán Stillfried z Ratenic (Rudolf Freiherr Stillfried von und zu Rattonitz, 15. června 1849 Vizovice^[1] – 9. dubna 1921 Brno^[2]) byl moravský šlechtic, politik a velkostatkář z rodu Stillfriedů z Ratenic. Původně sloužil v armádě, později byl aktivním účastníkem veřejného života na Moravě, v letech 1884–1890 a 1896–1913 byl poslancem Moravského zemského sněmu. Jeho sídlem byl zámek ve Vizovicích.

Pocházel ze starého šlechtického rodu Stillfriedů^[3], byl synem barona Filipa Stillfrieda (1808–1887) a jeho manželky Hermíny, rozené hraběnky Batthyányové (1815–1883).

Rudolf od mládí sloužil v armádě, v níž dosáhl hodnosti poručíka. Vojenskou službu opustil v roce 1888, již mezitím se ale aktivně zapojil do veřejného života na Moravě. V letech 1884–1890 byl poslancem Moravského zemského sněmu za velkostatkářskou kurii, už v roce 1881 byl jmenován c. k. komořím.^[4] Znovu byl moravským poslancem v letech 1896–1913. Na půdě sněmu často vystupoval k různým tématům, především z oblasti zemědělství a financí, nabídky do funkcí ve státních úřadech ale odmítal. Byl také prezidentem Spolku na podporu chovu koní na Moravě a členem řady dalších institucí.

V roce 1908 obdržel za zásluhy Řád Františka Josefa.

Rudolf Stillfried z Ratenic zemřel 9. dubna 1921 v zemské nemocnici v Brně na rakovinu prostaty ve věku 71 let, pohřben byl ve Vizovicích.

Po otci se v roce 1887 stal dědicem velkostatku Vizovice, ke kterému patřilo 1 750 hektarů půdy.^[5] Na zámku Vizovice trvale žil, často ale pobýval také v Bratislavě u příbuzných své manželky v Pálffyovském paláci v Laurinské ulici. Vzhledem k jeho loveckým zájmům jsou doloženy také pobyty na honech na hradě Červený Kameň, taktéž v majetku Pálffyů.^[6]

V roce 1887 se v Bratislavě oženil s hraběnkou Aloisií (Luisou) Pálffyovou z Erdődu (1857–1909), dcerou hraběte Štěpána Pálffyho z červenokamenecké rodové linie.^[7] Luisa byla dámou Řádu hvězdového kříže^[8] a zemřela předčasně na následky těžké cukrovky.^[9] Z jejich manželství se narodily dvě dcery, které po Rudolfově úmrtí vlastnily společně velkostatek Vizovice zmenšený pozemkovou reformou.

• Starší Gabriela (1888–1944), provdaná za hraběte Jiřího Draškoviće z Trakośćanu, svůj podíl prodala v roce 1933 prodala sestře a přesídlila na manželův zámek v Podunajských Biskupicích.
• Mladší Marie Anna (zvaná Marietta, 1890–1968) se převzetím sestřina podílu stala v roce 1933 majitelkou celého velkostatku Vizovice. Návštěvy Vizovic střídala s pobytem na západočeském zámku Oselce svého manžela hraběte Viktora Boos-Waldecka (1871–1973). Ve Vizovicích pobývali naposledy v létě 1944, z Oselců byli v roce 1945 odsunuti a majetek jim byl zabaven na základě Benešových dekretů.^[10]

• Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 350–352 ISBN 978-80-85955-53-8
• MALÍŘ, Jiří a kolektiv: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2012; s. 658–660 ISBN 978-80-7325-272-4
• KALÁBOVÁ, Lenka, KONEČNÝ, Michal: Zámek Vizovice; Národní památkový ústav, Kroměříž, 2020; 239 s. ISBN 978-80-907400-6-8