Narodil se jako syn hostinského Karla Eislera. V roce 1899 ukončil Státní průmyslovou školu ve Vídni. V roce 1906 studoval architekturu na Akademii výtvarného umění ve Vídni u architekta Friedricha Ohmanna (1858–1927). Po studiích nastoupil do ateliéru pozemních staveb ministerstva vnitra. V roce 1906 se oženil s Annou Katharínou Pfeifer (1883–1975), s ní měl dvě děti. V roce 1908 se jim narodila dcera Theodora (1908–1969) a v roce 1910 syn Felix (1910–1942, architekt).[1]
V roce 1912 nastoupil do služeb Rakousko-uherské (od roku 1918 Rakouské národní) banky, kde v letech 1924 až 1926 zastával funkci technického inspektora. Kromě toho od roku 1913 nebo 1914 pracoval jako architekt v kanceláři stavitele Ferdinanda Glasera. Od roku 1934 pracoval jako civilní inženýr. V letech 1941 až 1944 pracoval pro město Vídeň. Rudolf Eisler je pohřben na hřbitově v Grinzingeru.
Dílo
Rakouská národní banka
Jeho dílo i přes různorodost úkolů má jednotný styl. Ve svých předválečných návrzích směřoval od pozdní secese k Heimatstilu, po válce projektoval ve střízlivém neoklasicismu.
V době, kdy byl zaměstnán v ateliéru pozemních staveb ministerstva vnitra, pracoval na návrhu okresního soudu ve Znojmě a okresního soudu v Schärdingu.
1908 Jubilejní škola císaře Františka Josefa, Vídeň-Liesing, Pülslgasse 28
Ve službách Rakouské národní banky vypracoval množství návrhů bankovních budov v různých městech monarchie.
1913 filiálka Rakousko-uherské banky v Krnově (nám. Minoritů 7)[2]
další filiálky v Jihlavě a Prostějově
1914–1918 pobočka Rakousko-uherské banky v Opavě, Monumentální budova postavena v novobarokním stylu. V průčelí pískovcové polosloupy ionského řádu a sochami Ceres a Merkura na balkoně v průčelí. Stavbu realizovala firma Aloise Geldnera.[3]
1918–1925 přestavba Rakouské národní banky ve Vídni
1923 Továrna vlněných výrobků Bernhard Altmann, vídeňská čtvrt Margareten, Siebenbrunnengasse 19-21 (s Ferdinandem Glaserem)
1925–1930 Rakouská národní banka
1925 filiálka v Bregenz, Eisenstadt
1929 filiálka v Innsbrucku (s Ferdinandem Glaserem)
1930–1931 Nájemní domy pro zaměstnance Rakouské národní banky, Vídeň-Währing, Hockegasse 55-57 (s Ferdinandem Glaserem)
1934 vila ve Vídni-Währingu, Grinzinger Steig 5 (dům Rudolfa Eislera)
Evangelický kostel ve Vídni
1947–1948 Evangelický kostel, Vídeň Landstrasse, Schützengasse 13 (s H. Itzingerem)
1950–1951 Nájemní domy ve Vídni, Vídeň Landstrasse, Kleingasse 6-18 (s Josefem Baudym)
1952–1953 Nájemní domy ve Vídni, Vídeň Döbling (Julius-Deutsch-Hof), Grinzinger Allee 54 (s Carl Wilhelm Schmidtem)
1961–1962 Nájemní domy ve Vídni, Vídeň Währing, Pötzleinsdorfer Straße 100
