Rudné (německy Trinksaifen[3]) je vesnice, část obce Vysoká Pec v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Nachází se asi 0,5 kilometru severozápadně od Vysoké Pece. V roce 2011 zde trvale žilo 213 obyvatel.[4]
Rudné je také název katastrálního území o rozloze 10,09 km².[5]
Historie
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1590.[6] Dějiny vesnice byly spojeny s nejdeckým panstvím.[7]
Přírodní poměry
Území se nachází v okrsku Přebuzská hornatina, podcelku Klínovecká hornatina geomorfologického celku Krušné hory. Horninový podklad tvoří žuly krušnohorského plutonu. Severně od vesnice při prameništích bezejmenných potoků, levostranných přítoků Rudného potoka, bylo v roce 2020 vyhlášeno maloplošné chráněné území přírodní památka Rudenská luční prameniště.[8]
Hornictví
Rudné vzniklo při ložiscích cínové rudy. Rýžování cínové rudy zde probíhalo již ve 13. a 14. století.[9] Tento údaj však není prokazatelný ani pravděpodobný. Z historických faktů vyplývá, že rýžovnické práce v údolí Rudného potoka zahájili první horníci na území Rudného až v polovině 14. století. Nízké průtoky v Rudném potoce si vyžádaly posílení z jiných zdrojů. Umělým vodním příkopem byly odváděny vody z přirozeného koryta Rolavy z Chaloupek do rozsáhlých rýžovišť v okolí Rudného. Tato důležitá hornická památka regionálního významu, nazývaná rudenský vodní příkop byla dlouhá přibližně jedenáct kilometrů a patří mezi nejdelší vodní díla v Krušných horách. Kromě rýžování probíhala v Rudném i hlubinná těžba. Ta kulminovala v 16. století. Nejvýznamnějším hlubinným dolem posledního těžebního období byl důl Cínový důl svaté Marie Pomocné (Maria-Hilf Zinnzeche), který se nacházel jihozápadně od kostela Navštívení Panny Marie v místech dnešního ústavu sociální péče. Při geologickém průzkumu v roce 1955 bylo provedeno několik vrtů a vyhloubeny průzkumné šachtice. Odebrané vzorky vykazovaly obsahy 0,5–0,8 % cínu.[7]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 1 481 obyvatel (z toho 681 mužů), z nichž bylo dvanáct Čechoslováků, 1 463 Němců a šest cizinců. Až na tři evangelíky se hlásili k římskokatolické církvi.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 1 399 obyvatel: devět Čechoslováků, 1 383 Němců a sedm cizinců. Kromě dvou evangelíků a 230 lidí bez vyznání byli římskými katolíky.[11]
Vývoj počtu obyvatel a domů Rudného[12][13]
| Rok |
1869 |
1880 |
1890 |
1900 |
1910 |
1921 |
1930 |
1950 |
1961 |
1970 |
1980 |
1991 |
2001 |
2011 |
2021
|
| Počet obyvatel
|
1 569 |
1 579 |
1 567 |
1 571 |
1 610 |
1 481 |
1 399 |
163 |
157 |
184 |
153 |
160 |
162 |
213 |
221
|
| Počet domů
|
205 |
232 |
225 |
235 |
243 |
247 |
261 |
276 |
— |
35 |
32 |
35 |
35 |
55 |
57
|
Obecní správa
Při sčítání lidu v letech 1869–1930 Rudné bylo samostatnou obcí, se kterým patřil nejprve do okresu Kraslice, ale v letech 1910–1930 v okrese Nejdek. V letech 1949–1950 bylo osadou obce Vysoká Pec v okrese Karlovy Vary-okolí. V letech 1961–1991 bylo částí města Nejdek v okrese Karlovy Vary. Od 1. ledna 1992 je opět částí obce Vysoká Pec v okrese Karlovy Vary.[14]
Pamětihodnosti
Odkazy
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
- ↑ Výnos ministra vnitra č. 494/1947 Ú.l., o stanovení nových úředních názvů míst.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 277.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-20.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 356.
- ↑ a b ROJÍK, Petr. Historie cínového hornictví v západním Krušnohoří. Sokolov: Muzeum Sokolov, 2000. ISBN 80-238-6095-X. S. 121–126.
- ↑ Plán péče o zvláště chráněné území – Přírodní památku Rudenská luční prameniště 2020 – 2029. Karlovy Vary: Krajský úřad Karlovarského kraje, 2017. 54 s. S. 9.
- ↑ KRATOCHVÍL, Josef. Topografická mineralogie Čech, svazek V.. Praha: Československá akademie věd, 1962. S. 454.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 253.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 233.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 Okres Karlovy Vary. Praha: Český statistický úřad, 2015. 24 s. Dostupné online. S. 21. Archivováno 30. 9. 2016 na Wayback Machine.
- ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 489. Archivováno 6. 3. 2024 na Wayback Machine.
Externí odkazy
.jpg)
