Ve fyzice je rovnice vedení tepladifuzní rovnicí vyjadřující difuzi tepla v materiálu. Na rozdíl od klasické difuzní rovnice však rovnice vedení tepla nepracuje s hustotou veličiny podléhající difuzi, ale vyjadřovacím prostředkem rovnice vedení tepla je lépe měřitelná a do jisté míry ekvivalentní veličina, teplota. V matematice rovnici vedení tepla často chápeme obecněji v prostoru libovolné konečné dimenze a zpravidla předpokládáme, že transformací souřadné soustavy a vhodnou volbou jednotek je rovnice převedena na tvar bez smíšených derivací a bez fyzikálních konstant. Proto má v matematické literatuře rovince vedení tepla poněkud jiný tvar než v literatuře fyzikální.
Matematická rovnice vedení tepla
Matematická formulace rovnice nestacionárního vedení tepla je
Je běžné označovat jako „čas“ a jako „prostorové proměnné“, a to i v abstraktních kontextech, kde tyto pojmy nemají svůj intuitivní význam. Diferenciální operátor na pravé straně je Laplacián.
Pro homogenníizotropní materiál a součinitel tepelné vodivosti nezávislý na teplotě se rovnice redukuje na kde je Laplaceův operátor a je tepelná difuzivita. Tepelnou difuzivitu je možno chápat jako schopnost materiálu vyrovnávat teplotu.
Anizotropní materiál
Pro anizotropní materiál je součinitel tepelné vodivosti obecně tenzorem druhého řádu a v kartézských souřadnicích má rovnice vedení tepla tvar kde Je-li symetrický tenzor, je možno vhodnou volbou souřadné soustavy docílit toho, že je tento tenzor představován diagonální maticí, což redukuje rovnici na neboli (po rozepsání sumy)
Vedení tepla v homogenní tyči
Pro jednorozměrnou tyč se rovnice vedení tepla redukuje na Pokud součinitel tepelné vodivosti nezávisí ani na poloze (tj. materiál je homogenní) ani na teplotě (tj. materiál má lineární materiálovou charakteristiku, splňuje lineární materiálový vztah), je možné použít formulaci s druhou derivací ve tvaru se součinitelem tepelné vodivosti, nebo s tepelnou difuzivitou.
Započtení tepelných zdrojů nebo spotřebičů
Rovnici vedení tepla je možno doplnit i členem vyjadřujícím ztráty nebo generování tepla. Například u jednorozměrné rovnice vedení tepla se ztrátami vyzařováním je možné ztráty modelovat podle Stefan-Boltzmannova zákona členem , kde je teplota okolí a je koeficient, který závisí na fyzikálních vlastnostech materiálu. Rovnice má poté tvar
Fyzikální interpretace členů rovnice vedení tepla
Pro fyzikální interpretaci (například pro jednorozměrný případ) je vhodnější uvažovat rovnici ve tvaru
Derivace teploty podle času udává, jak rychle roste teplota v čase (pro dané místo a daný okamžik).
Levá strana rovnice udává, jak rychle roste tepelná energie v jednotkovém množství materiálu (tj. na jednotku délky).
Derivace teploty podle prostorové souřadnice je jednorozměrný gradient a udává, jak prudce na jednotku délky roste teplota ve směru souřadné osy.
Výraz podle Fourierova zákona udává tok tepla, tj. množství tepla, které projde průřezem tyče za jednotku času ve směru souřadné osy.
Výraz udává nárůst toku tepla ve směru souřadné osy na jednotkové délce.
Výraz udává pokles toku tepla ve směru souřadné osy na jednotkové délce. Rovnice vyjadřuje, že úbytek v toku tepla v daném místě se "použije" na zvýšení teploty materiálu v tomto místě.
Poznámky
Rovnice vedení tepla nepředpokládá pohyb prostředí. V případě vedení tepla v pohybujícím se mediu je možné doplnit rovnici dalším členem, který podchycuje efekt přenosu tepla vlivem pohybu prostředí.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Heat equation na anglické Wikipedii.