Rott am Inn je německé město ve spolkové zemi Horní Bavorsko v zemském okrese Rosenheim, ležící na poloviční cestě mezi Rosenheimem na jihu a Wasserburgem na severu. K 31. prosinci 2022 zde žilo 4.200 obyvatel.
Historie
Rott am Inn je pojmenován podle říčky Rott, která se vlévá do řeky Inn východně od Feldkirchenu. Nejstarší písemná zpráva uvádí lokalitu latinsky „ad Rota“ (k roku 769) a „flumen qui dictur Rota“ (roku 773), v nářečí „Rotaha“, což znamená „červený proud“. Místo bylo známo již v karolínské době. Jako klášterní ves bylo osídleno se založením kláštera.
Kostel a jižní křídlo kláštera
Klášter řádu benediktinů založili falckrabí a palatin Kuno I. z Rottu a jeho manželka Uta z Diesenu v roce 1081, na památku svého syna, který padl v boji ve vojsku císaře Jindřicha II.. Ve 12. století byla postavena románská bazilika a roku 1142 papež Inocenc II. udělil klášteru právo svobodné volby opata. Umělecky významnou hrobku donátora (nyní v předsíni kostela), dal postavit Johannes Held v roce 1485 u příležitosti 400. výročí kláštera. Klášter i město byly opakovaně vydrancovány a vypáleny během třicetileté války. Zlatou dobou rozvoje umění, kultury a vědy byla vláda opata Benedikta Lutze (1757–1776), který dal kostel vymalovat a nákladně vybavit v rokokovém slohu. Roku 1783 byla v klášteře zřízena hvězdárna. Klášteru patřily rozsáhlé pozemky, např. v Bavorském lese nebo v Tyrolsku.
Po zrušení kláštera roku 1803 místo ztrácelo na významu, až roku 1850 Georg Kaiser koupil a obnovil klášterní pivovar, v němž se vaří pivo dosud. V roce 1876 byl Rott am Inn napojen na železniční trať Rosenheim–Mühldorf a v roce 1910 zavedena elektřina. Roku 1882 byla k Rottu připojena obec Feldkirchen. V roce 1937 klášter vyhořel a z uměleckých památek se zachovaly jen, které byly v kostele.
Památky
Bývalý klášterní kostel svatých Marina a Aniána, dvouvěžová románská bazilika, ze 12. století se dochovala jen část jedné věže a podvěží s gotickými freskami z legendy o sv. Marinovi a Aniánovi; zásadní pozdně barokní přestavbu ve stylu radikálního baroka projektoval architekt Johann Michael Fischer, štukatury provedli Jakob Rauch a Franz Xaver Feichtmayr v letech 1759-1760, následovalo vnitřní vybavení a zařízení, které obstarali především řezbář Ignaz Günther a jeho bratr malíř Matthäus Günther (fresky na dvou klenbách). [2]
klášterní budovy: dochoval se jen západní barokní trakt, stavěný od roku 1718
Kostel Panny Marie (Frauenkirche) v místní části Feldkirchen
