Richard Ferdinand Podzemný
Narození	16. března 1907 Křivé,[1] Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	17. ledna 1987 (ve věku 79 let) Praha,[1] Československo Československo
Země	Československo
Vzdělání	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Alma mater	Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání	architekt
Domovské město	Praha
Titul	Akad. arch.
Ocenění	Zasloužilý umělec (1962); Čestný občan Prahy 6 (2020)
Choť	Anna Podzemná-Suchardová
Děti	dcera: Radana Hamsíková[2]
Příbuzní	vnučky: Dagmar Junek Hamsíková a Magdaléna Nespěšná Hamsíková
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Richard Ferdinand Podzemný (někdy uváděn jen jako Richard F. Podzemný nebo zcela krátce jen jako Richard Podzemný, 16. března 1907, Křivé^{[p 1]} – 17. ledna 1987, Praha) byl český architekt. V meziválečném období je historiky architektury řazen k osobnostem meziválečné architektonické avantgardy.^[3] Ve své tvorbě vycházel z funkcionalismu.^[2] Těžištěm jeho tvorby byly návrhy bytových staveb.^[3]

Richard Podzemný byl (v letech 1922 až 1925^[4]) žákem profesora Josefa Místeckého (1891–1957) na Státní odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí.^[5][6]

V letech 1926 až 1931 studoval architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze pod vedením architekta Pavla Janáka.^[1][2][3][7] V letech 1931 až 1935 pracoval v Janákově soukromé architektonické kanceláři.^[1][2][3][7] V roce 1935 si samostatný architekt Richard Podzemný založil vlastní architektonickou kancelář (firmu).^[2] Od roku 1939 pracoval ve společném ateliéru s českým architektem Antonínem Tenzerem,^[3] který byl rovněž žákem Pavla Janáka.

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.^[8] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.^[9]

Mezi léty 1950 až 1974 působil v Pražském projektovém ústavu.^[1][2][3][7]

Richard Podzemný byl aktivním členem Sdružení architektů,^[6][7] Spolku výtvarných umělců Mánes,^[6][7] Levé fronty,^[3][6] Svazu architektů ČSSR a ČSR,^[6][7] a Československého svazu výtvarných umělců.^[7] Byl také členem předsednictva Ústředního svazu výtvarných umělců^[3] a pracoval jako člen redakčních rad časopisů Stavitele a Architektury ČSR.^[6][7] Od roku 1973 byl pak čestným členem Svazu českých architektů.^[3] V roce 1962 obdržel čestný titul Zasloužilý umělec.^[3]

Richard Podzemný patřil mezi teoretiky architektury, věnoval se přednáškové činnosti a také se zabýval problematikou kultury bydlení.^[5][6] Jeho architektonické návrhy jsou zastoupeny ve sbírkách Národní galerie v Praze.^[5]

• Jedním z Podzemného vrcholných děl je plavecký stadion v Praze 4–Podolí,^[2] který vznikl v letech 1959 až 1965 na místě bývalého Podolského vápencového lomu v jižní části Prahy na Podolském nábřeží při pravém břehu Vltavy.^[2]

• Dalším dílem Richarda Podzemného je Skleněný palác (lidově „Skleňák“)^[2] postavený v Praze 6–Bubenči^[10] na náměstí Svobody č. 728/1 v letech 1936 až 1937 jako nájemní dům pro Zemskou banku. Dům je chráněn jako kulturní památka České republiky a podle vyjádření historiků architektury patří k nejkvalitnějším předválečným bytovým stavbám v Československu.^[2][6][7]

• Architekt R. Podzemný je podepsán také pod návrhem budovy Polikliniky Pod Marjánkou^[2] (někdy označované jako Poliklinika v Břevnově) v Praze 6–Břevnově.^[10] Projekt budovy pochází z let 1959 až 1960, stavba byla realizována v letech 1961 až 1963, je památkově chráněná^[11] a svým stavebním stylem je řazena k pozdnímu funkcionalismu s nádechem nastupujícího bruselského stylu.^[11]

Architekt Richard Podzemný vycházel ve svých návrzích, projektech a realizacích z funkcionalismu umocněného důrazem na výtvarnou kvalitu architektonického díla^{[p 2]} v těsné vazbě na jeho propojení s okolním prostředím a začlenění do krajiny za účelem vytvoření harmonického celku.^[7] A byl to právě Podzemný, kdo v architektuře vždy hledal a úspěšně nacházel i její umělecké a hlubší psychologické vrstvy.^[6] Příkladem tohoto přístupu mohou být Podzemného funkcionalistické vily a Plavecký stadion v Podolí.^[7] Šíře jeho architektonické tvorby zasahovala od urbanismu, přes stavby bytové a občanské (návrhy zdravotnických staveb) až k interiérům a pomníkům.^[7]

• 1930 – Soutěž na obecní domy s malými byty; Praha^[7][13]
• 1931 – Rodinný dům v Louňovicích (Paloušova letní vila v Louňovicích^[4]); Na Horáku číslo popisné 92;^[12] Louňovice^[7][14]
• 1931 – Soutěžní návrh pro kolektivní dům družstva Včela; Praha^[7][15]
• 1933 – Rodinný dům Aloise Zimmermanna v Českých Budějovicích; Dukelská 76, České Budějovice (1932 – 1933)^[12] (spolupráce: Kamil Ossendorf, Hans Richter)^[12]
• 1934 – Rodinný dům JUDr. Františka Švece v Českých Budějovicích; Dukelská 80, České Budějovice (1933 – 1934)^{[1][7][12][16]} (spolupráce: Kamil Ossendorf, Hans Richter)^[4][12]
• 1936 – Soutěž na domy s nejmenšími byty na Břevnově; Praha^[7][17]
• 1936 – Pavlačové domy pro nemajetné (spolupráce: Josef Chochol)^[4]
• 1937– Domy Zemské banky – Skleněný palác; Náměstí Svobody číslo popisné 728, Praha (1935 – 1937),^{[4][7][10][12][18]}
• 1938 – Vila (rodinný dům) Oldřicha Vízka v Čisovicích; Čisovice číslo popisné 47^{[7][10][12][19][20]}
• 1938 – Obytný dům spořitelny; Kutná Hora^[7][12][21]
• 1940 – Obytné domy pro chudé obce pražské (v Libni); U školičky čp. 1913, 2218, Praha – Libeň (1938 – 1940),^[7][12][22] (spolupráce: Josef Chochol)^[12]
• 1957 – Památník osvobození (sochař Josef Malejovský), náměstí Republiky, Pardubice (1956 – 1957),^[12]
• 1965 – Plavecký stadion v Praze-Podolí; Praha^{[1][4][7][23]} (1959 – 1965) (spolupráce: Gustav Kuchař, J. Domič)^[12]

• 1940 – Nerealizovaný projekt dostavby okolí Všeobecného penzijního ústavu; Praha–Žižkov (společně s Antonínem Tenzerem a Kamilem Ossendorfem)^[7]
• 1945 – První cena v soutěži na výstavbu Lidic (společně s architekty Antonínem Tenzerem, Václavem Hilským a Františkem Markem)^[2][4][7]
• 1946 a dále – Realizace staveb v Lidicích (centrum s radnicí, kulturním domem a obchody, škola, rodinné domy)^[7] (spolupráce: František Marek, Václav Hilský, Antonín Tenzer), Lidice^[12]
• 1960–1962 – Poliklinika Pod Marjánkou (ulice Pod Marjánkou 12, Praha 6); Praha-Břevnov^[4][7][12]
• 1960–1976 – Dětská fakultní nemocnice, Praha-Motol (společně s Antonínem Tenzerem)^[4][7][12]
• 1963–1965 – Polokruhová terasa v zahradě Na valech pod Pražským hradem (společně s Adolfem Benšem)^[7]
• Architektonická řešení pomníků: P. O. Hviezdoslava v Dolném Kubíně; dětí v Praze-Dejvicích^[7]

• Velkotržnice v Praze na Maninách^[7]
• Univerzitní město v Bratislavě^[7]
• Regulační plán Valašského Meziříčí^[7]
• Regulační plán Staroměstské radnice v Praze^[7]
• 1932 – Regulační plán sanatoria ve Smokovci a ve Vyšných Hágách (společně s Františkem Míškem a Kamilem Ossendorfem)^[7]
• 1938 – Úprava hřbitova ve Valašském Meziříčí^[2] (první cena)^[7]
• 1946 – Regulační plány Přerova a Kralup (první ceny, spolu s Antonínem Tenzerem)^[7]
• 1947 – Vítězství v soutěži na projekt divadla pro Valašské Meziříčí^[2] (spolu s Antonínem Tenzerem)^[7]
• Nemocnice v Rychnově nad Kněžnou^[7]
• 1948 – Nemocnice v Ledči nad Sázavou (první cena)^[7]
• 1953 – Stalinův pomník v Plzni (první cena, sochař Josef Malejovský)^[7]
• 1954 – Vysoká škola KSČ v Praze na Pankráci (druhá cena)^[7]

• 1934 – Výstava soutěžních návrhů na pomník Jana Nerudy v Praze, Klarův ústav slepců, Praha^[4]
• 1939–1940 – Důvěřujte umění: Příklady z minulosti – Práce členů Mánesa za dva roky, Mánes, Praha^[4]
• 1940 – Za novou architekturu, Uměleckoprůmyslové muzeum, Praha^[4]
• 1949 – Tjeckoslovakisk konst, Liljevalchs Konsthall, Stockholm, Švédsko^[4]
• 1952 – Svaz českých výtvarných umělců III. středisko Mánes. III. členská výstava, Mánes, Praha^[4]
• 1970 – Výstavba obvodu Prahy 5, Galerie d, Praha^[4]
• 1987 – S.V.U. Mánes: Výstava k 100. výročí založení, Mánes, Praha^[4]
• 1988–1989 – Tschechische Kunst der 20er und 30er Jahre: Avantgarde und Tradition, Mathildenhöhe Darmstadt, Darmstadt, Hesensko^[4]
• 1993 – Sbírka architektury se představuje, Palác Kinských, Praha^[4]
• 1993 – El Arte de la Vanguardia en Checoslovaquia 1918–1938 / The Art of the Avant-garde in Czechoslovakia 1918–1938, Instituto Valenciano de Arte Moderno (IVAM), Valencie (Valencia), Španělsko^[4]
• 1993 – Umění pro všechny smysly: Meziválečná avantgarda v Československu, Valdštejnská jízdárna, Praha^[4]
• 1998–1999 – Život v rytmu atomu (Výstava ke 40. výročí československé účasti na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu), Veletržní palác, Praha^[4]
• 2010 – Umění českého západu: Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni 1925–1951, Výstavní síň Masné krámy, Plzeň (Plzeň-město)^[4]

Mnoho z jeho vítězných projektů z architektonických soutěží zůstalo sice nerealizováno, ale některé jeho návrhy získaly ocenění.^[2] Vystavoval v Československu i na několika výstavách v zahraničí a za své práce získal řadu ocenění:^[7]

• 1937 – čestné uznání v Miláně;^[1][2]
• 1940 – čestné uznání v Miláně;^[1]
• 1940 – čestné uznání v Bruselu.^[1][2][7]
• 1962 – čestný titul Zasloužilý umělec^[3]
• 2020 – čestné občanství Prahy 6^[2] - medailon MČ Praha 6

• PODZEMNÝ, Richard F. et al. Výstava jednoho domu: skleněný obytný dům v Praze–Dejvicích, Richard F. Podzemný, 1936–1938. (Praha: Český fond výtvarných umění, 1985). 24 stran

• V pátek dne 4. září 2020 udělil v Pelléově vile starosta Prahy 6 Ondřej Kolář architektu Richardu Ferdinandovi Podzemnému (in memoriam) čestné občanství Prahy 6.^[2]

• TOMAN, Prokop, ed. Nový slovník československých výtvarných umělců. (třetí značně rozšířené vydání V Praze): Tvar, 1947–1955. 3 svazky; (2. díl; L–Ž; 782 stran) Praha 1950, strany 290 až 291
• Hilský, Václav: Architekt Richard Podzemný. In: časopis Architektura ČSR; číslo: 2; ročník: 1987
• Za zasloužilým umělcem R. F. Podzemným In: Informační zpravodaj města Valašské Meziříčí. 1987, číslo 2, strany 18 až 19; číslo 4, strany 26 až 28.
• Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí: Občanské sdružení Valašské Athény, 2000, strana 124
• Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2003: D. XI., Pau-Pop. Ostrava: Chagall, 2003, strany 281 až 282
• Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Na–Su. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2011, strana 49.

• Dagmar Junek Hamsíková
• Václav Hilský
• Antonín Tenzer
• Josef Místecký
• František Marek
• Skleněný palác
• Plavecký stadion Podolí
• Poliklinika Pod Marjánkou (nebo též Poliklinika Marjánka či Poliklinika v Břevnově) – zdravotnické zařízení v Praze 6–Břevnově
• Vila Oldřicha Vízka
• Vila JUDr. Františka Švece
• Zahrada Na Valech
• Hartigovská zahrada
• Významné stavby v Praze–Kobylisích

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Richard Ferdinand Podzemný na Wikimedia Commons
• Richard Podzemný v informačním systému abART
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Richard Podzemný
• Richard Podzemný - medailonek na YouTube – Datum zveřejnění: 11. září 2020; Stpáž: 02:17; Autor: Martin Junek; Obsah: Dne 4. září 2020 u příležitosti stého výročí založení Prahy 6 obdržel Richard Podzemný in memoriam čestné občanství Prahy 6 a Praha 6 připravila i tento video – medailon)
• Richard Podzemný v informačním systému abART