| Rhenistan amonný |
|---|
![]() |
| Obecné |
|---|
| Systematický název | Rhenistan amonný |
|---|
| Anglický název | Ammonium perrhenate |
|---|
| Německý název | Ammoniumperrhenat |
|---|
| Sumární vzorec | NH4ReO4 |
|---|
| Vzhled | Bílá krystalická látka |
|---|
| Identifikace |
|---|
| Registrační číslo CAS | 13598-65-7 |
|---|
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 237-075-6 |
|---|
| UN kód | 1479 |
|---|
| Vlastnosti |
|---|
| Molární hmotnost | 268,243 g/mol |
|---|
| Teplota rozkladu | 365 °C |
|---|
| Hustota | 3,97 g/cm3 |
|---|
| Rozpustnost ve vodě | 2,89 g/100 g (0 °C)
6,23 g/100 g (20 °C)
15,65 g/100 g (50 °C)
32,34 g/100 g (80 °C) |
|---|
| Měrná magnetická susceptibilita | −1,784×10−6cm3g−1 |
|---|
| Struktura |
|---|
| Krystalová struktura | Šesterečná |
|---|
| Hrana krystalové mřížky | a= 587,1 pm
c= 1 294,2 pm |
|---|
| Bezpečnost |
|---|
 GHS03 GHS07
Varování[1] |
| R-věty | R8, R36/37/38 |
|---|
| S-věty | S24/25, S28, S37, S45 |
|---|
| NFPA 704 | |
|---|
| Teplota vznícení | Nehořlavý |
|---|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
|
Rhenistan amonný je jednou z nejdůležitějších sloučenin rhenia,dá se připravit jeho tepelným rozkladem. Jeho chemický vzorec je NH4ReO4, je to amonná sůl kyseliny rhenisté. Je to nejčastější forma, ve které se s rheniem obchoduje.
Příprava
Rhenistan amonný lze připravit ze všech běžných sloučenin rhenia. Kovové rhenium, oxidy i sufidy lze oxidovat pomocí kyseliny dusičné a vzniklý roztok se nechá reagovat s vodným roztokem amoniaku. Lze jej připravit reakcí vodného roztoku oxidu rhenistého s amoniakem a následnou krystalizací.[2][3]
Reakce
Termickým rozkladem v redukční atmosféře vodíku lze připravit velice čisté, kovové rhenium:
- 2 NH4ReO4 + 7 H2 → 2 Re + 8 H2O + 2 NH3
Ohřev musí být pomalý, jinak dochází ke vzniku oxidu rhenistého. Pokud rhenistan amonný zahříváme v zatavené trubici na teplotu 500 °C, vzniká oxid rheničitý:
- 2 NH4ReO4 → 2 ReO2 + N2 + 4 H2O
Reference
- ↑ a b Rhenate (ReO41-), ammonium, (T-4)-. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GLEMSER, O. Handbook of Preparative Inorganic Chemistry. New York: Academic Press, 1963. Kapitola Ammonium Perrhenate, s. 1476–1485. (anglicky)
- ↑ THOMPSON, Richard J. Ammonium Perrhenate. Inorganic Syntheses. 1966, roč. 8, s. 171–173. DOI 10.1002/9780470132395.ch44.
Externí odkazy
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
