Recyklace textilií je systém sloužící k racionálnímu využití odložených textilií a textilních odpadů. Sestává ze sběru, třídění a použití starých textilií novým spotřebitelem nebo jejich úpravy spolu s textilními odpady na druhotnou surovinu.^[1]

Použité textilie sbírali nebo skupovali po domech asi od 18. až do 20. století hadráři (nebo haderníci) a prodávali je nejdříve papírnám a později trhárnám na přípravu k výrobě příze. Systematická recyklace textilií byla poprvé zavedena v prvních letech 19. století v Anglii zpracováním vlněných odpadů na přízi shoddy.^[2]

Asi od poloviny 19. století se stalo italské Prato nejznámějším střediskem zpracování textilních odpadů.^[3] V ČR byl textil jako sběrná surovina označen už v bývalém Československu Vládním nařízením ze dne 8. března 1949 č. 88/1949 Sb., o sběru a odbytu sběrných surovin.^[4]

V současné době organizují sběr většinou zpracovatelské podniky nebo charitativní spolky (ať už přes kontejnery na pevně stanovených místech nebo dočasné, odnos na sběrná místa nebo odvoz v určitých termínech od domu).^[5][6] Nicméně i charitativní spolky sbírající textil fungují komerčně a výtěžek z prodeje textilu používají na financování nebo materiální zajištění charitativních projektů tak i nákladů na sběr, svoz a třídění textilu.^[7] Někteří výrobci speciálních textilií organizují vlastní sběr, např. Gore-Tex, Sympatex (membrány), DuPont (ochranné oděvy z polyethylenu Tyvek).^[8]

Sběr textilu v ČR je pak realizován v režimu sběru odpadu nebo předcházení vzniku odpadu (tzv. PVO), v praxi ale může takový sběr vypadat stejně.^[9] Ani systém sběrových kontejnerů není ujednocený a každá společnost používá jiné typy.^[9] V ČR je jednou z nejstarších charitativních organizací sbírajících použité oblečení Diakonie Broumov, která působí od roku 1993 a zavedla ve městech a obcích kontejnery na oddělený sběr textilu v roce 2012.^[4]

Mezi země s největším množstvím textilního odpadu v Evropě patřily podle dat z roku 2020 Itálie, Francie a Velká Británie.^[10] Dle odhadů byla v roce 2018 asi třetina a v roce 2023 asi pětina hotových kusů oděvů v EU posbírána pro další využití, ať už přeprodej nebo recyklaci.^[11][12] Přímo k recyklaci zamířilo v Evropě v roce 2020 jen asi 10 % textilního odpadu, v USA v roce 2021 jen asi 15 % textilií, zbytek skončil na skládce nebo ve spalovně.^[13][14][10] V Německu byl v roce 2020 zaznamenán sběr použitých textilií 15 kg na obyvalele, z toho šlo 62 % na second hand, 14 % na hadry na čištění, 12 % na recyklaci a 12 % do odpadu.^[15] Průměrný Evropan vyhodil v roce 2023 asi 12 kg textilního odpadu^[12] (průměrný Čech pak podle dat AV ČR z roku 2019 asi 13 kg^[16]), průměrný Američan přitom podle dat z roku 2018 vyhodil asi 47 kg oblečení za rok.^[13] Tato data se ale mohou různit dle způsobu výpočtu a odhadu obsahu komunálního odpadu.^[10][4]

V roce 2018 přijala Rada Evropy nová pravidla pro nakládání s textilními odpady a povinností členských států EU zavést do 1. ledna 2025 tříděný sběr textilu.^[17][18][19] Obce tak budou mít zákonnou povinnost nabídnout občanům nějaký ze způsobů odevzdání použitého textilu.^[6] Separace textilu by tak měla fungovat stejně jako třídění plastů, papíru nebo skla. Zpracovatelé takového textilu si pak budou muset zajistit povolení ke sběru textilního odpadu.^[6] Podle návrhu legislativy budou výrobci oblečení odvádět finanční příspěvky, které se obcím přerozdělí na následné zajištění recyklace (tzv. systém rozšířené odpovědnosti výrobce).^[17][18] Cílem je omezení skládkování textilního odpadu a větší míra jeho recyklace. V ČR přitom jenom mezi lety 2010 a 2019 došlo k 64% nárůstu textilního odpadu (z domácností a firem), přičemž největší část textilií končí právě v komunálním odpadu.^[16]

Třídění textilu lze rozdělit na dvě části:

a) Hrubé rozdělení podle účelu použití

b) Příprava ke zpracování na druhotné suroviny^[20]

Jde o hrubé rozlišení podle předpokládaného účelu použití:

V roce 2022 uváděla Diakonie Broumov, že lze až třetinu oblečení darovaného do jejich sbírek vrátit k dalšímu nošení.^[7]

Organizace zabývající se sběrem a tříděním textilu v ČR jsou charitativní organizace jako Diakonie Broumov, Diecézní charita Brno, Adra, Armáda spásy, Coretex CZ SE ve spolupráci s Červeným křížem a společnosti s ručením omezeným jako Potex (poskytuje třídění textilu neziskovým organizacím a podporuje společnosti Kapka naděje a Linka bezpečí^[7]), Koutecký, Dimatex, Kapex, E+B Textil, H.B. Textilie nebo akciová společnost TextilEco a.s.^[9]

Ke zpracování odpadů k použití jako hodnotná druhotná surovina se musí textilie roztřídit podle  materiálového složení, barevného odstínu, technologie původního zpracování atd.

Až do 21. století se tato práce prováděla manuálně, tzn. s vysokými mzdovými náklady, bez záruky přesnosti a u velké části směsových textilií byla prakticky neproveditelná. Asi od 2. dekády tohoto století se především v západní Evropě intenzivně zkoumají možnosti automatického třídění. V roce 2021 byly v EU zaznamenány výzkumné projekty v pokročilém stádiu:

• Fibersort (Nizozemsko) a SIPTex (Švédsko) na bázi spektroskopie NIR
• Resyntex (Německo) na bázi HSI (hyperspektrální radiometrie)
• Tex.IT (Švédsko) na bázi RFID (identifikace na radiové frekvenci)^[22]

Součástí švédského projektu SIPTex bylo v únoru 2021 zahájení provozu v prvním průmyslovém závodě na světě se zařízením na automatické třídění textilií k recyklaci s roční kapacitou 24 000 tun.^[23] Princip třídění: Kamera měří vlnovou délku v oblasti spektra 780-2526 nm, které je konzistentní s frekvencí hlavních skupin organických molekul textillních materiálů.^[24] V paměti počítače jsou uloženy parametry mnoha materálů, se kterými se s pomocí algoritmu hlubokého učení srovnávají měřené hodnoty a dávají elekronický impuls třídícímu mechanizmu k zařazení testovaného předmětu k patřičnému druhu materiálu (v závislosti na programu až cca 40 možností). Měření jednoho předmětu trvá asi 2 vteřiny, přesnost má přesahovat 95 %.

Barevné odstíny tříděných materiálů se měří systémem RGB.

Zařízení může objektivně měřit směsové materiály jen z maximálně 3 komponent, rozpozná jen materiálové složení povrchu textilie (jen plášť u vícevrstvých výrobků), jen suché, jednobarevné textilie.^[25]

Informace o skutečném efektu investice nebyly dosud (2024) zvěřejněny. Podle jedné britské studie (z roku 2014) bylo zařízení s podobnou technologií a kapacitou 16 000 tun za rok možné pořídit za cca 0,6 milionu € s návratností investice 3,5 roku.^[26]

• Vlněné textilie určené k trhání se v minulosti (asi do poloviny 20. století) rozlišovaly:

• Trhanému materiálu z bavlny se obvykle říká katun, trháním se krátí vlákna z původních cca 25 na 15 mm.

• Plošné textilie z umělých vláken se třídí (pokud se dají rozpoznat) podle druhu. Ke zpracování na druhotné suroviny se hodí všechny druhy až na polyuretan (elastany).

• Průmyslové odpady přicházejí k recyklování zpravidla tříděné ve výrobně.

Průměrný výskyt:

Naprostá většina druhotných surovin se získává ve formě vláken. Vlákna mohou pocházet z:^[27][28]

• vyčištěných vlákenných odpadů přádelen
• plošných textilií rozvolněných trháním
• (částečně) rozvolněných plošných textilií a nití krácených sekáním
• roztavených odpadů z umělých vláken

Odpady od mykacích strojů, výčesky a odsávaná vlákna od dopřádacích strojů se v některých přádelnách zčásti přimíchávají k vlastním výrobkům, většina se však prodává výrobcům odpadových přízí.

V přípravně ke spřádání se materiál zbavuje slupek, vlákenných smotků a prachu a niťových příměsí rozvolňováním na klepacích a čechracích strojích. Výsledná vlákna mají délku 10–20 mm, vlákna od dopřádacích strojů mají téměř stejné hodnoty jako prvotní surovina. Materiál je vždy jeden z komponentů ve vigoňových, frikčních a případně rotorových přízích.

K rozvolnění plošných textilií se používají trhací stroje. Stroj sestává z 1–5 bubnů opatřených ocelovými kolíky (cca 1–2/cm², délka 4–5 cm). Při pracovní šíři 800 mm může dosáhnout výkonu až 5000 kg/h. Před trháním se obzvlášť znečištěné odpady musí prát, případně karbonizovat (vlna) a napouštět olejovou emulzí. Intenzita trhání se přizpůsobuje druhu předkládané textilie (viz Třídění). Niťové odpady se dodatečně rozvolňují na druzetách a garnetách (působících podobně jako mykací stroje). Následkem trhání se v každém případě vlákna podstatně zkracují a značně snižuje jejich pevnost.

Trhaná vlněná vlákna se přidávají do mykaných přízí (např. shoddy až 70 %, ostatní trhané vlny cca do 30 %) z vláken jiných trhaných materiálů se vyrábí vigoňové a frikční příze nebo provazy technologií Kemafil.^[29]

Částečně rozvolněné plošné textilie a niti z umělých vláken, obzvláště filamentové odpady se krátí na délky do 10 mm na gilotinových^[30] nebo kruhových sekacích strojích. Použití: netkané textilie (např. kompozity), granuláty a taveniny na nové zvlákňování.^[20]

Ve 20. století se podle některých odborných publikací používal materiál získaný recyklační technologií Lesti k výrobě izolačních desek apod.^[31] Z pozdější doby není o tomto způsobu recyklace nic známo.

Např. v Německu se v roce 1994 vyřadilo 1,8 milionu tun použitých textilií, z těch šlo 23 % do prodeje jako second hand, 4 % se využila jako druhotná surovina a 73 % se nějakým způsobem zničilo (podíl spáleného materiálu na výrobě tepelné energie nebyl evidován). Podle této studie by bylo technicky možné 18 % využít jako druhotné suroviny a 60 % na hodnotné palivo.^[32]

Ze shora uvedených západoevropských údajů se dá odvodit, že z opotřebovaných textilií a z textilních odpadů by v současné době bylo možné získat ročně asi 15 milionů tun druhotných surovin. Roční světová výroba mykaných, vigoňových a frikčních přízí, netkaných a kemafilových textilií z recyklovaného materiálu dosahuje ale maximálně poloviny tohoto množství. Z příkladů výrobků z recyklovaných textilií nabízených v první dekádě 21. století (filamenty,^[33] kobercové příze,^[34] pletací příze a pleteniny^[35]) není viditelné, v jakém množství se produkují.

Lepšímu využití recyklace brání pravděpodobně poměrně vysoké náklady na získání druhotných surovin a nedostatečně rozvinuté použití technických textilií, které jsou hlavním odběratelem recyklovaných produktů.^[36]

• Denninger: Lexikon Technische Textilien, Deutscher Fachverlag 2009, ISBN 978-3-86641-093-0, str. 420.

• Recyklace
• Textilní vlákno
• Netkané textilie
• Vigoň
• Frikční předení
• Bezvřetenové předení
• Mykaná příze
• Second hand

• Obrázky, zvuky či videa k tématu recyklace textilií na Wikimedia Commons
• inOdpady: Nová technologie na podporu třídění a recyklace textilního odpadu