Reaganomika neboli reaganismus je označení pro ekonomickou a sociální politiku amerického prezidentaRonaldem Reaganem po jeho zvolení v roce 1981. Z ekonomických principů Ronalda Reagana a reaganomiky čerpá neoliberalismus.
Snahou o snížení výdajů státního rozpočtu (zejména v sociální oblasti), ale současně posílením výdajů na obranu a zároveň i snižováním daní se Reaganův přístup diametrálně lišil od přístupu jeho předchůdců. Ekonomická politika, přezdívaná „reaganomika“, se stala předmětem debat, přičemž její stoupenci poukazovali na zlepšení klíčových ekonomických ukazatelů, kritici naopak poukazovali na zvětšující se ekonomickou nerovnost mezi americkým obyvatelstvem, nárůst bezdomovectví v důsledku škrtů v sociálních programech[5] a zvyšující se schodek státního rozpočtu,[6] v rámci něhož vzrostl americký státní dluh z 997 miliard na 2,8 bilionu dolarů během Reaganova osmiletého prezidentství.[7] Jeho politika „mír silou“ (peace through strength) vyústila v rekordní investice do obrany v období míru, když se v letech 1981 až 1985 výdaje na obranu zvýšily o 40 %.[8]
Výsledky a hodnocení
Když se v roce 1981 ujal úřadu, byla inflace 11,83% a nezaměstnanost 7,1%. Během Reaganova prezidentství došlo ke značnému snížení daní z příjmu, například v nejvyšší příjmové skupině došlo k poklesu ze 70 % na 28 % během sedmi let,[9] avšak celková suma vybraných peněz na daních z příjmů se zvýšila o 54 % (28 % při započítání inflace).[10]HDP se po propadu v roce 1982 zotavil a rostl za rok průměrně o 3,4 %,[11] což je však méně než poválečný průměr 3,6 %.[12] Nezaměstnanost dosáhla vrcholu v roce 1982 hodnotou 9,2 % a poté po celou dobu Reaganova prezidentství klesala,[3] přičemž počet zaměstnaných se zvýšil o 16 milionů a také inflace výrazně poklesla.[13]
Reagan jmenoval Paula Volckera šéfem Fedu a v roce 1987 jej ve funkci nahradil Alan Greenspan. Někteří ekonomové, například Milton Friedman a Robert A. Mundell tvrdili, že Reaganova daňová politika posílila americkou ekonomiku a přispěla k ekonomickému boomu 90. let.[14] Jiní ekonomové, například Robert Solow, naopak tvrdí, že rozpočtové schodky byly hlavním důvodem, proč byl Reaganův nástupce George H. W. Bush nucen nedodržet své volební sliby a zvýšit daně.[14]
↑Historical Debt Outstanding — Annual 1950–1999 [online]. U.S. Treasury Department [cit. 2020-03-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-28.
↑Bartels, Larry M. (1991). „Constituency Opinion and Congressional Policy Making: The Reagan Defense Build Up“. The American Political Science Review 85 (2): 457–474.