Reálná sebeobrana (RS, případně SRS jako systém reálné sebeobrany, nebo RBSD z anglického Reality Based Self Defense) je obecné označení pro sebeobranu zaměřenou na efektivní řešení skutečných konfliktů.
Toto striktní zaměření je určující pro obsah i pro způsob výcviku. Z toho plynou hlavní odlišnosti reálné sebeobrany od ostatních sebeobranných systémů, tradičních bojových umění nebo sportů, které na moderní trendy nereagují.[1] Zjednodušeně lze říci, že výcvik reálné sebeobrany neprobíhá ve cvičebních úborech v tělocvičně, ale v běžném oděvu a v běžném prostředí, např. v dopravním prostředku, ve ztemnělém parku nebo v tlačenici. Neprocvičují se jen jednotlivé připravené útoky, ale celé typické situace (např. přepadení, znásilnění apod.).[2]
Obsah systémů
Systémy reálné sebeobrany vnímají konfliktní situace v širším kontextu. Kromě samotných technik fyzického zneškodnění útočníka se proto věnují například i psychické, morální, zdravotnické nebo právní přípravě. Reálná sebeobrana tak může uživatele provázet konfliktem ještě před samotným bojem (slovní kontakt, předcházení konfliktu), v jeho průběhu (fyzický kontakt), i po něm (řešení důsledků konfliktu).[1][2][3]
Specifika výcviku
Hlavním znakem výcviku RS je snaha o dosahování co nejreálnějších podmínek. Cvičencům to totiž dává mnohem vyšší šanci úspěšně uplatnit sebeobranu v praxi.[1] Využívá se reálného prostředí, oděvu, cvičných nebo skutečných zbraní a široké škály ochranných pomůcek.[4]
Konkrétní systémy
Pojem reálná sebeobrana je poměrně mladý a neustálený. Pokud se nějaký systém považuje za reálný (reality-based), neznamená to, že splňuje nějaká objektivně daná kritéria. Častěji jde spíše o deklaraci koncepce a směřování systému. Různé systémy sebeobrany jsou na realitě založené do různé míry, ať už se za reálné považují, nebo nikoliv. Za jednoho z průkopníků RBSD je považován Jim Wagner (USA), který se oficiální výuce založené na těchto principech věnuje od roku 2003 (Reality Based Personal Protection[5]).
Reference
