První písemná zmínka o obci pochází z poloviny 13. století – v listině kláštera Marijina hvězda jsou roku 1264 jmenovány jako Radlevitz. Dost později je také v dokumentech jmenován Ralbický oltář (altaris Radelwitz). Také v 16. století je již doložena v Ralbicích školní výchova, i když v analogii na okolní obce, byla organizována již dříve.
V roce 1685 byla postavena solidní dřevěná poschoďová budova školy na které se prvním učitelem stal Měrćin Wawrik,[4] narozený roku 1660 v Čechách. Po něm učil na škole i jeho syn. Následoval rod Brojerů, který v Ralbicích dědil učitelské povolání po několik generací.
Škola byla obcí prodána jako exponát na první Saskounárodopisnou výstavu v roce 1896 do Drážďan, kdy tam byla také s velkým úspěchem vystavena. Do současnosti se zachoval jen její model v Budyšinském muzeu.
V roce 1754 pak byla ustavena farnostsv Kateřiny. Její farní kostel byl bohužel zničen při přechodu fronty 24. dubna1945 a dnes v obci stojí jen jeho zjednodušená kopie.
Geografie
Skupina sjednocených vsí leží severozápadně od Budyšína a východně od okresního města Kamence, 70 km severovýchodně od Drážďan. Přístupné jsou po dálnici A4 od Drážďan a poté po silnici první třídy B 96 do Königswarty.
Obec leží v rovinaté nížině se zachovanou, pro Lužici příznačnou krajinou. Středem území protéká říčkaKlášterní voda a obec je obklopena souvislými lesy i zachovalým "Laským" lužním lesem. Oblast se odedávna souhrnně nazývá Delany. Nejvyšším bodem je Ziegelberg/ 165 m.n./m. průměrná výška rovinatého terénu se pohybuje okolo 140 m.
Podloží tvoří hlavně písek a písčitá půda s rašeliništi, v okolních lužních lesích místy zachovanými.
Obec nemá přímé železniční napojení. Nejbližší železniční stanice je vzdálena cca 2,5 km u Königswarty.
Správní členění
Dvojjazyčné silniční ukazatele a uliční tabule
Obec Ralbice-Róžant se dělí na 10 místních částí.[1]
Ralbice, německy Ralbitz, 340 obyvatel
Róžant, německy Rosenthal, 250 obyvatel
Bušenka, německy Neu-Schmerlitz, 1 obyvatelka
Hranća, německy Gränze, 52 obyvatel
Konjecy, německy Cunnewitz 252 obyvatel
Łazk, německy Laske, 80 obyvatel
Nowoslicy, německy Naußlitz, 116 obyvatel
Sernjany, německy Zerna, 186 obyvatel
Smjerdźaca, německy Schmerlitz, 166 obyvatel
Šunow, německy Schönau, 282 obyvatel
Obyvatelstvo
Převážná většina obyvatel v obci jsou Lužičtí Srbové – v některých částech až 90%. Běžnou a převládající řečí každodenního užití je hornolužická varianta lužické srbštiny. Věřící jsou římskokatolického vyznání, velmi zbožní a tradičně založení. V hornolužické srbštině jsou všechny katolické bohoslužby v Ralbicích, a převážná většina ve filiálním poutním kostele Panny Marie v Róžantu. Je to nejzachovalejší souvislé osídlení v celé (Horní i Dolní Lužici) a tomu odpovídá že i část jednání veřejných institucí se zcela přirozeně odvíjí v hornolužické srbštině.
V místních podmínkách je to dokladem že i jazyk s jen poměrně malým množstvím mluvčích může být soběstačný, pro většinu normálních životních situací a jsou v něm možná všechna vyjádření v neochuzené podobě. Lužická srbština je plně spisovný jazyk umožňující vyšší i vysoké vzdělání. Je příbuzný češtině, pro necvičeného mluvčí češtiny ovšem není bez přípravy a přímo srozumitelný. Některé obraty fráze a část slovních zásoby jsou s češtinou shodné, gramatika a zbývající slovní zásoba i pravopis jsou originální a odlišné. Diakritiku má lužická srbština podobnou češtině asi ve stejné míře jako slovenština, ale při jiném uspořádání, závisle na výslovnosti.
Vzdělávání
V Ralbicích je srbská mateřská skolka Dr. Jurije Mlynka, základní (obecná) srbská škola a střední srbská škola typu A, kde je větší část předmětů, včetně předmětů odborných vyučována v hornolužické srbštině a zbývající část v němčině. Škola je zařazena do programu UNESCO – projektna šula.
Konkrétní situace vytvořila z místního obyvatelstva jednu z jazykově nejvzdělanějších enkláv současné Evropy. Všichni obyvatelé jsou dokonale bilingvní, přičemž velmi důležitá část z nich ovládá ještě 2–3 další jazyky, většinou angličtinu, češtinu, ruštinu, polštinu nebo i francouzštinu. Je zde přítomno solidární povědomí též o dalších menšinových jazycích Evropy jako jsou fríština, rétorománština (Rumatsch), bretonština nebo Velština (Cymraeg, hornolužicky Cymru).[5]
Tradice školní výchovy sahá v areálu až hluboko do 13. století.
Zajímavosti
V Ralbicích je ojedinělý hřbitov sestávající ze dvou střídavě užívaných částí (částí je dnes již více), z nichž v každé se pohřbívá vždy jen 25 let. Pravidla stanoví, že všechny kříže všech hrobů jsou zcela stejné a hroby jsou stejně upravené, bez kamenných prvků. Bílé kříže jsou vyrovnány přesných řadách zákrytech jak je to známo z vojenských hřbitovů. Smysl těchto pravidel je symbolismus, že mrtví předstupují před Boha jako sobě si rovni. Je to spíše evangelická nebo protestantská idea pozoruhodně zdomácnělá ve výlučně v katolickém kraji.
Xaverius Jacobus Ticinus: Epitome Historiae Rosenthalensis, sive Compendiaria Narratio de Origine, ac Cultu pervetustae BV Mariae Statuae, in Pago Rosenthal Lusatiae superioris. Praha 1692 (česky: Nejstarší popis poutí k Róžanskému milostnému obrazu)
Ludek Březina, Jana Konvičná, Jan Ždichynec (Ed.): Vir clarus verbô, et calamô. Jacobus Xaverus Ticinus, pozapomenutá postava barokní historiografie, in: Ve znamení zemí Koruny české". Sborník k šedesátým narozeninám profesorky Lenky Bobkové (Praha 2006), S. 599-622 (zu deutsch: "... die halbvergessene Gestalt der barocken Historiographie", in: Im Zeichen der Länder der Böhmischen Krone. Jubilejní spis 60. narozeninám profesorky Lenky Bobkové…)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ralbice-Róžant na Wikimedia Commons
.jpg)
