V roce 1358 se dostal k moci vévoda Rudolf IV. zvaný Zakladatel, který se stal prvním vládcem arcivévodství. Na základě padělané listiny Privilegium maius v roce 1359 povýšil své vévodství na arcivévodství. Ale tento čin nebyl uznán ze strany svaté říše. Titul arcivévoda použil poprvé Arnošt.
Uznání titulu
Oficiálně byl titul arcivévody potvrzen až v roce 1453 za panování císaře Fridricha III., který byl sám Habsburkem a rakouským vévodou. I poté, co František I. začal užívat titulu císaře rakouského, jež se vztahoval na celé rakouské císařství, si arcivévodství zachovalo vůdčí úlohu mezi ostatními úděly. Tuto nadřazenou úlohu si udrželo až do roku 1918, kdy došlo k rozpadu Rakouska-Uherska po první světové válce a vzniklo Německé Rakousko.
Od roku 1512 bylo arcivévodství centrem Rakouského okruhu v rámci Svaté říše římské národa německého. Od 16. století drželi členové habsburského rodu titul rakouského arcivévody podobně jako byl držen titul prince královské krve v jiných panovnických rodech.
Poznámky
↑Titul rakouského arcivévody byl oficiálně užíván až do roku 1918.
.svg)
.png)
.svg)
