Prvními známými příslušníky rodu byli Racek a Příbram Račínové z Račína, kteří jsou roku 1437 uváděni jako majitelé Vlkošova a ten v majetku rodu zůstal do roku 1623. Na konci patnáctého století získali Račínové také Brložec a v obou obcích (Vlkošově a Brložci) založili tvrze. Protože se však Adam Ondřej Račín zúčastnil stavovského povstání, během něhož zabral klášter v Teplé, přišli Račínové po bitvě na Bílé hoře o tyto statky, přičemž Vlkošov byl začleněn pod Toužim a Brložec ke Žluticím.
Na počátku šestnáctého století patřil Janu Kryštofu Račínovi z Račína po krátkou dobu zámek Ježovy.[1]
V šestnáctém a sedmnáctém století se na Sušicku objevuje druhá rodová větev, jejíž příslušníci získali v roce 1538 Čejkovy (odtud název větve – čejkovská větev či čejkovská pošlost). V letech 1575–1683 vlastnili i Hrádek u Sušice. Z této větve pocházel nejvýznamnější člen rodu, Humprecht Račín.
Rod Račínů z Račína vymřel roku 1816 smrtí Františka Račína. V té době se již jednalo o chudý rod.
↑Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Ježovy – zámek, s. 119.
