Měla však problémy se zrakem, což patrně zdědila po svých předcích. Roku 1894 spadla z koně a způsobila si poranění sítnice. Přes rozsáhlou lékařskou pomoc se její zrak nadále zhoršoval a roku 1898 o něj definitivně přišla.
Následující léta se snažila adaptovat na své nové postižení, kdy se např. naučila Braillovo písmo. Dozvěděla se o typlologii, vědě zabývající se ztrátou zraku a za jejím poznáváním absolvovala několik zahraničních cest, včetně dnešního Rakouska, Francie a Švýcarska.
Začala se věnovat problematice nevidomých lidí, kdy čerpala mimo jiné ze svých vlastních zkušeností. Založila Společnost pro péči o nevidomé a dne 19. listopadu1908 se ve Varšavě konala ustavující schůze společnosti. V té době jí pomáhal polský lékař Bolesław Ryszard Gepner. Při jejím zakládání se inspirovala také v zahraničí, především ve Francii, kde působil průkopník péče o nevidomé Valentin Haüy. Roku 1910 založila útulek pro nevidomé ve Varšavě, kde se nevidomé ženy učily Braillovo písmo, košíkářství a dalším dovednostem. Roku 1910 byl vytvořen statut Společnosti pro péče o nevidomé, na jehož vytvoření se podílel polský právník Stanisław Bukowiecki. Díky aktivitám jí založené společnosti vznikl ve Varšavě v letech 1911–1914 také sirotčinec, základní škola, dílny, nebo Braillova knihovna. Společnost se v té době výrazně rozrůstala.
V letech 1915–1918, během první světové války žila v Žytomyru. Zde se v ní zrodila myšlenka vstoupit do řeholního života a založit novou ženskou řeholní kongregaci, která by se věnovala péči o nevidomé. Roku 1915 se stal jejím duchovním vůdcem P. Władysław Krawiecki, se kterým konzultovala vstup do řeholního života. Dne 15. srpna1917 přijala františkánskýřeholní hábit a složila řeholní sliby v Sekulárním františkánském řádu. Později přijala řeholní jméno Alžběta od Ukřižování Ježíše Krista. Dne 28. května1918 se vrátila do Varšavy, kde žila v domě jí založené Společnosti pro péči o nevidomé. Zde již naplno pracovala na založení nové ženské řeholní kongregace a shánění prvních kandidátek pro vstup do ní.
Roku 1920 se stal duchovním vůdcem kongregace ctihodnýWładysław Korniłowicz, u něhož probíhá proces blahořečení. Její dílo se poté dále rozšiřovalo, kdy byl v obci Laski poblíž Varšavy vystavěn další ústav pro práci s nevidomými a mateřský dům jí založené kongregace.
V roce 1932 rakovinou prsu, načež podstoupila ve varšavské nemocnici dvě operace. V nemocnici se setkala s pozdějším blízkým spolupracovníkem, knězem Antonim Józefm Marylskim. Spolu s další řeholnicí jí založené kongregace Teresií Landy pracovala na vyvíjení zkratek pro Braillovo písmo. Roku 1934 pak byla tato její práce schválena Ministerstvem náboženských vyznání a veřejné osvěty v Polsku. Dne 25. září1939 byla během druhé světové války při bombardování Varšavy zraněna na hlavě kdy přišla o oko. V letech 1942–1945 byl kaplanem ústavu pro práci s nevidomými v Laski bl. Stefan Wyszyński, pozdější arcibiskup, kardinál a primas Polska, se kterým se v té době setkávala. Po válce se přes zhoršené zdraví starala o rekonstrukci budov jejích institucí, poničených během války. Dne 2. prosince1948 ji postihla mozková mrtvice. Dne 12. června1950 rezignovala ze zdravotních důvodů na funkci generální představené kongregace Sester františkánek služebnic Kříže.
Poslední roky svého života trpěla špatným zdravím. Dne 30. dubna 1961 ji P. Tadeusz Fedorowicz udělil svátost nemocných. Zemřela v pověsti svatosti dne 15. května 1961 v podvečer v Laski. 19. května téhož roku proběhly pohřební obřady, kterým předsedal tehdy již kardinál bl. Stefan Wyszyński. Samotnou pohřební mši celebroval biskup Czesław Falkowski a závěrečný pohřební průvod vedl biskup Zygmunt Choromański. Poté byla pohřbena na lesním hřbitově v Laski. Dne 23. prosince2020 byly její ostatky exhumovány a přeneseny z lesního hřbitova do sarkofágu, umístěném nejprve v jejím bývalém pokoji a poté v kapli Panny Marie Andělské při ústavu pro práci s nevidomými v Laski.
