Quido z Thun-Hohensteinu
Rodový erb Thun-Hohenštejnů
24. velkopřevor Českého velkopřevorství řádu maltézských rytířů
Ve funkci: 1887 – 7. září 1904
Předchůdce	Othenio Lichnovský z Werdenbergu
Nástupce	Jindřich z Lichtenštejna
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1867 – 1869
Panovník	František Josef I.
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1867 – 1870
Ve funkci: 1872 – 1883
Stranická příslušnost
Členství	ústavověrný velkostatek
Narození	19. září 1823 Žehušice Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	7. září 1904 (ve věku 80 let) Horní Libchava Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Rodiče	Josef Matyáš z Thun-Hohensteinu a Františka Romana z Thun-Hohensteinu
Příbuzní	Josef Osvald I. z Thun-Hohensteinu a Zikmund Ignác z Thun-Hohensteinu (sourozenci)
Profese	diplomat a politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Quido z Thun-Hohensteinu, též Kvido z Thun-Hohenštejna (německy Quido von Thun und Hohenstein, 19. září 1823^[1][2] Žehušice^[3] – 7. září 1904 Horní Libchava^[2][4]), česko-rakouský šlechtic z rodu Thun-Hohensteinů, působil jako diplomat a politik německé národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a velkopřevor maltézského rytířského řádu.

Pocházel ze šlechtické rodiny Thun-Hohensteinů, narodil se jako syn českého vlastence a politika, hraběte Josefa Matyáše z Thun-Hohensteinu (1794–1868) z klášterecké rodové větve.

Jeho starším bratrem byl politik Josef Osvald I. z Thun-Hohensteinu.^[1] Quido vystudoval práva ve Vídni.^[2] Dlouhodobě působil v diplomacii. Byl atašé v Mnichově a Turíně a legačním tajemníkem v Bruselu. Roku 1859 byl povolán do Haagu. 17. června 1860 se stal legačním radou. Roku 1863 byl jmenován vyslancem v Petrohradu. V roce 1865 a zčásti i roku 1866 zastával funkci mimořádného a zplnomocněného vyslance v Mexiku, tehdy Mexického císařství s panovníkem z řad Habsburků.^[1] Od poloviny roku 1866 byl zplnomocněným ministrem a vyslancem u hanzovních měst.^[2]

12. května 1859 byl přijat do maltézského rytířského řádu a působil jako jeho velkopřevor a první zemský prelát.^[2] Podle jiného zdroje složil řeholní slib u maltézského řádu až 18. května 1874. Funkci velkopřevora v Čechách a Rakousích zastával od 6. února 1887.^[4]

Po návratu z Mexika se zapojil do politického života.^[1] V zemských volbách v březnu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky.^[5][1] Zastupoval provídeňskou a centralistickou Stranu ústavověrného velkostatku.^[1] Zemský sněm ho 13. dubna 1867^[1] zvolil i do Říšské rady. Na mandát v Říšské radě rezignoval v roce 1869.^[6] V zemských volbách v roce 1872 se vrátil na Český zemský sněm, opět za velkostatkářskou kurii, za svěřenecké velkostatky.^[7] Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1878.^[8] Nadále patřil mezi ústavověrné velkostatkáře.^[9]

28. července 1904 se u něj projevily zdravotní obtíže a nechal se proto převézt z místa pobytu ve Štýrsku na zámek do Horní Libchavy. Zemřel v noci ze 7. na 8. září 1904 na zámku. Jako příčina úmrtí byla uvedena sešlost věkem.^[4]

Předchůdce: Othenio Lichnovský z Werdenbergu

Český velkopřevor maltézských rytířů 1887–1904

Nástupce: Jindřich z Lichtenštejna