PROFILPELAJAR.COM

Přistoupení k dluhu (tzv. kumulativní intercese) je způsob změny v osobě dlužníka, při kterém se vedle stávajícího dlužníka zaváže nově přistupující dlužník a stanou se spoludlužníky. Vztah věřitele k původnímu dlužníkovi zůstává nezměněn. To znamená, že dokud není dluh úplně splacen, může věřitel dluh požadovat po kterémkoli z dlužníků (odpovídají společně a nerozdílně neboli „jeden za všechny a všichni za jednoho“). Přistoupení třetí osoby tak může zvýšit šanci na úspěšné řešení pohledávky. Již se nerozlišuje, zda se jedná o dluh peněžitý či nepeněžitý. Zákon vyžaduje u přistoupení k dluhu, aby byla uzavřena smlouva mezi novým dlužníkem a věřitelem. Smlouva o přistoupení k dluhu může být uzavřena jak písemně, tak ústně (z důvodu právní jistoty se doporučuje uzavřít smlouvu písemnou formou). Přistoupení k dluhu je možné pouze k existujícímu dluhu, případně k dluhu, který vznikne teprve v budoucnu, pokud jej lze dostatečně určit. Následné plnění třetí osobou lze provést i bez souhlasu stávajícího dlužníka. Tak vzniká tzv. pasivní solidarita^[1] mezi původním a přistupujícím dlužníkem.^[2] Uzavřením smlouvy o přistoupení k dluhu se stane třetí osoba solidárním dlužníkem vedle dlužníka stávajícího.^[3]^[4]

Historie

Všeobecný zákoník občanský (Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch) z roku 1812 přistoupení k dluhu neznal. Kumulativní intercese byla upravena teprve v občanském zákoníku z roku 1950 v ustanovení § 268 odst. 2. Před úpravou novým občanským zákoníkem byla kumulativní intercese řešena ustanovením v občanském zákoníku z roku 1964, a to v § 531 odst. 2 pro nepeněžité závazky a v § 533 pro závazky peněžité (před novelou z roku 1991 ale upravoval občanský zákoník z roku 1964 kumulativní intercesi v jediném ustanovení § 70).^[5]

Obsah smlouvy o přistoupení k dluhu

Nový dlužník přistupuje k dluhu na základě smlouvy uzavřené s věřitelem, aniž by bylo třeba souhlasu původního dlužníka. Zákon pro přistoupení k dluhu nevyžaduje písemnou formu. Požadavek písemné formy však může vyplývat z jiných skutečností a i s ohledem na zajištění vyššího stupně právní jistoty je tato forma doporučována. Zákon nedefinuje náležitosti takové soukromé listiny, ale z charakteru závazku vyplývá, že by měla obsahovat:

identifikaci věřitele a nového dlužníka (přistupitele), tj. jméno a příjmení / obchodní firma, datum narození / IČO, bydliště / sídlo)
vymezení dluhu, k němuž nový dlužník přistupuje
identifikace a náležitosti původní smlouvy
projev vůle dlužníka směřující k přistoupení k dluhu

Občanský zákoník

Nový občanský zákoník upravuje přistoupení k dluhu v ustanovení § 1892 takto:^[6]

Kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.
Zajistila-li dluh původního dlužníka třetí osoba, nelze proti ní nastoupit pro neplnění dluhu novým dlužníkem, ledaže k tomu dala souhlas.

Související ustanovení

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1721. [cit. 19.12.2016]. Dostupné online. ^[7]
Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1, 1309, 1723, 1791, 1872, 1875, 1888, 1890, 1893, 1902, 1982, 2009, 2018, 2040. [cit. 19.12.2012]. Dostupné online. ^[5]
Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, § 256. [cit. 19.12.2016]. Dostupné online. ^[5]

Reference

↑ Zákon č. 89/2012, Občanský zákoník, § 1872–1876. [cit. 19.12.2016]. Dostupné online.
↑ Petr Bezouška, Lucie Piechowiczová. Nový občanský zákoník 2014 – nejdůležitější změny. 1. vyd. [s.l.]: ANAG, červenec 2013. 376 s. ISBN 978-80-7263-819-2. S. 252.
↑ Novotný Petr, Budíková Petra, Ivičičová Jitka, Kedroňová Kristina, Štrosová Ilona, Štýsová Monika. Nový občanský zákoník – smluvní právo [online]. Praha: Grada Publishing [cit. 2016-12-21]. Kapitola Přistoupení k dluhu, s. 76. Dostupné online. ISBN 978-80-247-5164-1.
↑ F-Financial Consulting - Pojmy [on line]. [cit. 2016-12-21]. Kapitola Přistoupení k dluhu. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c Hulmák, a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721-2054). Komentář. Praha: C. H. Beck, 2014. 1344 s. ISBN 978-80-7400-535-0. S. 781–786.
↑ č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1892. [cit. 19.12.2016]. Dostupné online.
↑ Jiří Švestka, Jan Dvořák, Josef Fiala, Irena Pelikánová, Robert Pelikán, Alena Bányaiová a kolektiv. Občanský zákoník - Komentář - Svazek V (relativní majetková práva 1. část). [s.l.]: Wolters Kluwer, 2014. 1700 s. ISBN 978-80-7478-638-9. S. 343–344.