Pupalka dvouletá

Jak číst taxoboxPupalka dvouletá
alternativní popis obrázku chybí
Pupalka dvouletá (Oenothera biennis)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmyrtotvaré (Myrtales)
Čeleďpupalkovité (Onagraceae)
Rodpupalka (Oenothera)
Binomické jméno
Oenothera biennis
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pupalka dvouletá (Oenothera biennis) je statná, žlutě kvetoucí, často solitérní rostlina dorůstající za příhodných podmínek až do výše 2 m. Je to jeden z více než 20 nepůvodních druhů velkého rodu pupalka vyrůstajících v České republice.

Výskyt

Tento druh pravděpodobně pochází z Dálného východu, odkud se rozšířil téměř do celé Evropy a Ameriky. Podle některých autorů je v ČR původní, což je zpochybňováno.[1] Jiné prameny pokládají za místo původu Severní Ameriku.[2][3]

Původní areály výskytu druhu se nacházely na místech štěrkových naplavenin okolo středních a dolních toků velkých řek. Regulacemi vodních toků již těchto přirozených míst ubylo a pupalka dvouletá stále ve větší míře vyrůstá hlavně podél železničních tratí, silnic, na kamenitých březích, v pískovnách a lomech, na rumištích a dlouhodobých staveništích; její semena jsou do těchto míst šířena větrem nebo transportem zeminy.

Pupalka dvouletá je nenáročná rostlina, téměř pionýrská. Požaduje teplo, sucho a propustné, na živiny chudé hlinitopísčité půdy. V ČR roste roztroušeně až hojně od nížin do nadmořské výšky okolo 750 m, nejčastěji v teplejších oblastech na jihu Čech i Moravy. Bývá součásti společenstev svazů Bromion erecti, Geranion sanguinei a Trifolion medii.[1][4][5]

Popis

Dvouletá bylina, která v závislosti na přírodních podmínkách dorůstá do výšky od 50 až 200 cm, roste nejčastěji jednotlivě, řidčeji ve skupinkách. V prvém roce se vytvoří pouze přízemní listová růžice, tvořená celistvými, podlouhle vejčitými listy 10 až 30 cm dlouhými, zúženými v řapík. Druhého roku z dužnatého kůlovitého kořene, asi 2,5 cm tlustého a někdy i 40 cm dlouhého, s mnoha silnými postranními kořeny, roste mírně hranatá lodyha pokrytá ve spodní části nežláznatými a nahoře ve květenství i žláznatými chlupy. Přímá lodyha, vespod červenavě skvrnitá, bývá jednoduchá nebo občas nahoře rozvětvená. Lodyžní chlupaté listy dlouhé 5 až 20 cm a široké 2 až 5 cm jsou podlouhle opakvejčité, zubaté nebo celokrajné, u lodyhy přecházejí do krátkého řapíku a na koncích do špičky, střední žilku mívají načervenalou. Listy vyrůstají ve spirále, šestý list je ve svislici nad prvým.

Květní diagram pupalky dvouleté.

Pupeny květů vyrůstajících jednotlivě nebo po dvou z úžlabí listů jsou zelené a chlupaté. Pravidelné květy jsou přisedlé, ale na tenké 2 až 3 cm dlouhé korunní trubce vypadají zdánlivě stopkaté. Mívají 2 až 3 cm v průměru a vytvářejí husté květenství klas o délce do 70 cm. Z jeho vřetene odbočuje střídavě až 18 vztyčených větviček nepřerůstající centrální stonek; na vrcholku bývá klas sevřený. Oboupohlavné čtyřčetné květy mají zelenou češuli vysokou 24 až 38 mm. Zelené kališní plátky jsou nazpět ohnuté a mívají délku 17 až 38 mm. Žluté korunní plátky jsou širší než delší, měří 14 až 30 × 16 až 38 mm. V květu dále vyrůstá osm žlutých tyčinek s prašníky, které při zralosti mají velmi lepkavá pylová zrna. Ze spodního semeníku složeného se čtyř plodolistů prochází středem trubkovité číšky asi 4 cm dlouhá čnělka nesoucí čtyřlaločnou bliznu.

Rostlina rozkvétá od června do září, vonné květy se otvírají k večeru okolo 18. hodiny a nejdříve jsou zralé jen prašníky. Blizny jsou schopné opylit se až k ránu druhého dne, pak se okolo poledne nebo v podvečer koruna uzavře a uvadá. Prašníky se předtím krátce přiblíží k bliznám a v případě potřeby je dodatečně opylí, nato odpadne celé okvětí, číška i tyčinky. Ze semeníku po opylení vyroste zelená čtyřhranná protáhlá tobolka, dlouhá asi 3,5 cm a široká do 1 cm. Tobolky se od srpna postupně otevírají čtyřmi chlopněmi od vrcholu dolů a lehounká semena vypadávají. Na rostlině obvykle vyroste přes 100 tobolek, každá obsahuje až 300 olejnatých semen velkých 2 × 1,5 mm, která jsou na omak drsná. Po dozrání semen rostliny usychají. Semena klíčí většinou příštím rokem na konci dubna s nástupem teplého počasí.[1][3][4][5][6][7]

Využití

Pupalka dvouletá byla využívána pro svůj v prvém roce dužnatý kořen jako kořenová zelenina, čerstvé lodyhy sloužily za krmivo pro dobytek. Proslulá je však hlavně jako léčivá rostlina, ze které se sbírala semena. V současnosti je stále pěstována pro semena, z nichž se za studena lisuje pupalkový olej obsahující esenciální mastné kyseliny linolenovou, linolovou a olejovou, které se podílejí na imunologických funkcích lidského organismu. Pupalkový olej se používá pro kosmetické a léčebné účely, k hojení ran, při popáleninách, různých nemocech kůže a vnitřně při předmenstruačních bolestech, cévních chorobách a k celkovému posílení imunity a ochraně proti stresu. Pupalkový olej se též dá využít při onemocnění štítné žlázy.

Reference

  1. ↑ a b c PRANČL, Jan. BOTANY.cz: Pupalka dvouletá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 30.07.2011 [cit. 2013-04-14]. Dostupné online. 
  2. ↑ GRIN Taxonomy for Plants: Oenothera biennis [online]. United States Department of Agriculture, Beltsville, MD, USA, rev. 13.02.2009 [cit. 2013-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. (anglicky) 
  3. ↑ a b Flora of China: Oenothera biennis [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Pupalka dvouletá [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2013-04-14]. S. 575–577. Dostupné online. 
  5. ↑ a b MOUDRÝ, Jan. Pěstování speciálních plodin: Pupalka dvouletá [online]. Jihočeská univerzita, ZF, Katedra rostlinné výroby, České Budějovice [cit. 2013-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-07. 
  6. ↑ AtlasRostlin.cz: Pupalka dvouletá [online]. Tiscali media, a.s., Praha [cit. 2013-04-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ REAUME, Tom. Wild Plants of Winnipeg: Yellow Evening-primrose [online]. Nature Manitoba, Winnipeg, CA, rev. 2010 [cit. 2013-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy