Slovem punkce (z lat. punctum, píchnutí) se v medicíně označuje výkon, při kterém se vpichuje do těla jehla nebo jiný špičatý nástroj. Získaná tělesná tekutina nebo vzorek tkáně se nazývá punktát.

Punkce může sloužit k injekci do těla (např. nitrožilní injekce) nebo naopak k odběru z těla (např. lumbální punkce). Používá se při tom dutá jehla (kanyla, trokar). Při akupunktuře se používají uzavřené jehly.

Punkce se provádějí:

• k injekci tekutých léčiv
• k odběru tělesných tekutin, například
  • krve
  • moči
  • kloubní tekutiny
  • mozkomíšního moku
  • pobřišniční tekutiny
  • pohrudniční tekutiny
  • kostní dřeně
• k odběru vzorku tkáně (též se označuje jako biopsie)
• k vypuštění patologicky nahromaděné kapaliny (např. hnisu v abscesech) (také se to dá nazvat jako DRÉN)
• k vypuštění nahromaděného plynu (např. ze střeva nebo žaludku)

Některé orgány se punktují snadno, například krevní cévy, kůže nebo játra. U jiných je punkce obtížná nebo je kvůli riziku poškození daného orgánu (nebo sousedních orgánů) nebezpečná, například u sleziny, žlučníku nebo střev. Cílené punkce hlouběji uložených orgánů se provádějí pod vizuální kontrolou pomocí ultrazvuku nebo výpočetní tomografie.

Protože některé punkce jsou bolestivé a člověk z nich může mít strach, je možné použít lokální anestezii a/nebo podat sedativum, nebo celková anestezie.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Punktion na německé Wikipedii.

• Slovníkové heslo punkce ve Wikislovníku