Psychonautika (z řeckého (psychē „duše/duch/mysl“) a (naútēs „námořník/navigátor“) – námořník mysli/duše)[1] odkazuje k metodologii pro popis a vysvětlení subjektivních efektů změněných stavů vědomí, včetně těch vyvolaných mysl pozměňujícími látkami, a k výzkumnému paradigmatu, ve kterém se výzkumník dobrovolně ponořuje do změněného stavu za použití takovýchto technik, jakožto způsobu výzkumu lidské zkušenosti a existence.[2]
↑ abBLOM, Jan Dirk. A Dictionary of Hallucinations. [s.l.]: Springer, 2009. Dostupné online. ISBN9781441912220. S. 434.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑NEWCOMBE, Russell. Ketamine Case Study: The Phenomenology of a Ketamine Experience. Addiction Research & Theory. 2008, s. 209. Dostupné online [cit. 2010-03-05]. DOI10.1080/16066350801983707.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑As noted by FLORES, Ralph. Buddhist scriptures as literature: sacred rhetoric and the uses of theory. [s.l.]: [s.n.], 2008. Dostupné online. ISBN9780791473399.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑VAN RIEL. New Drugs of Abuse. Clinical Toxicology. 2007. Dostupné online [cit. 2010-03-05].Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.[nedostupný zdroj]