Protoceratops ("první rohatá tvář") byl malý rohatý dinosaurus (ceratops), který žil v období svrchní křídy, asi před 80 až 75 miliony let. Protoceratops patří spolu s malým teropodem rodu Velociraptor mezi slavné objevy americké expedice do Mongolska, vedené ve 20. letech paleontologemRoyem Chapmanem Andrewsem. Jedná se také nejspíš o nejpočetnějšího dinosaura, známého z období pozdní křídy ve východní Asii.[1]
Zeměpisné rozšíření
Žil na území dnešního Mongolska a Číny.[2] Jeho velmi početné fosilie se nacházejí především na území dnešní pouště Gobi (např. souvrství Bayan Mandahu a Djadochta[3], včetně téměř všech růstových stádií (lebky nejmenších, teprve vylíhlých mláďat až dospělých jedinců s plně vyvinutým týlním límcem). Byla objevena také celá hnízda se zachovanými zkamenělými vajíčky, některá ještě obsahovala kostřičky embryí.[4]
Velmi zajímavým objevem z roku 1971 byly dvě zaklesnuté kostry bojujících dinosaurů - velociraptora a protoceratopse, objevené v mongolském souvrství Djadochta.[5]
Popis
Lebka protoceratopse v expozici Přírodovědeckého muzea v Bruselu.
Protoceratops byl poměrně malý (až 2,5 m dlouhý a 175 kg vážící)[6] a relativně běžný dinosaurus své doby, proto se mu také někdy přezdívá „ovce doby křídové“. Podle vědecké studie z roku 2020 vážil tento dinosaurus podstatně méně, kolem 83 kilogramů.[7]
Jeden z nejlepších objevů pochází ze 70. let 20. století, jde o zaklesnuté kostry protoceratopse a velociraptora, kteří byli zastiženi zřejmě písečnou bouří, když spolu bojovali. Výzkum histologie tohoto primitivního ceratopsida dokládá, že k největšímu růstovému "spurtu" u něho docházelo v subadultním vývojovém stádiu, tedy krátce před dosažením plné pohlavní dospělosti.[8] Značnou tvarovou rozmanitost krčních obratlů a existenci několika různých morfotypů protoceratopse potvrzují i novější výzkumy.[9] Malý lebeční límec protoceratopsů zřejmě nesloužil k jejich ochraně před predátory (jako u pozdějších ceratopsidů), ale měl spíše signalizační funkci (umožňoval vnitrodruhovou komunikaci).[10]
Překvapivým zjištěním z roku 2020 je, že skořápky vajec těchto dinosaurů zřejmě nebyly pevné, ale naopak měkké, podobně jako u dnešních plazů. Není však jisté, zda šlo o rozšířený znak u všech rohatých dinosaurů.[11][12] Je tedy možné, že měkká kožnatá vejce byla typická pro všechny rohaté dinosaury i pro první dinosaury z období triasu.[13]
Mozek byl u tohoto vývojově primitivního rohatého dinosaura relativně malý, vážil dle většiny odhadů, založených na obrazech a modelech z počítačové tomografie, pouze kolem 28 gramů. Koncový mozek tohoto ceratopsida pak obsahoval dle odhadu z roku 2022 asi 499 milionů nervových buněk (neuronů), což je o 40 % více telencefalických neuronů než nalezneme u současného jihoamerického hlodavce kapybary.[14][15]
Legendární gryf
Podle americké etnoložky, historičky vědy a folkloristky Adrienne Mayorové ze Stanfordovy univerzity existuje možnost, že legendární okřídlený tvor Gryf ze střední Asie může mít svůj myšlenkový původ ve zkamenělinách protoceratopsů. Mayorová vychází z toho, že zkameněliny těchto dinosaurů byly známé již obchodníkům a cestovatelům po Hedvábné stezce před mnoha tisíciletími. Ti pozorovali zobákovité rostrum protoceratopsích lebek a mohli si snad ve své fantazii vykreslit gryfa jako původce takové lebky.[16] Jedná se však pouze o jednu z domněnek, které zřejmě nebudou nikdy zcela prokazatelné.[17][18] V roce 2024 tuto hypotézu oficiálně zpochybnil paleoumělec Mark P. Witton.[19]
↑Łucja Fostowicz-Frelik and Justyna Słowiak (2018). Bone histology of Protoceratops andrewsi from the Late Cretaceous of Mongolia and its biological implications.
Acta Palaeontologica Polonica. doi: https://doi.org/10.4202/app.00463.2018
↑V. S. Tereschenko (2018). On Polymorphism of Protoceratops andrewsi Granger et Gregory, 1923 (Protoceratopidae, Neoceratopsia). Paleontological Journal52(4): 429–444. doi: https://doi.org/10.1134/S0031030118040135
Maryanska, T.; Osmólska, H. (1975). "Protoceratopsidae (Dinosauria) of Asia". Palaeontologica Polonica.33: 133–181.
You H. & Dodson, P. (2004). Basal Ceratopsia. In: Weishampel, D.B., Dodson, P., & Osmolska, H. (Eds.). The Dinosauria (2nd Edition). Berkeley: University of California Press. Pp. 478-493.
Lambert, O., Godefroit, P., Li, H., Shang, C.-Y. & Dong, Z.-M. (2001). "A new species of Protoceratops (Dinosauria, Neoceratopsia) from the Late Cretaceous of Inner Mongolia (P. R. China)". Bulletin de l'Institut Royal des Sciences Naturelles de Belgique, Science de la Terre: 5–28.
