Představoval jeden z prvních Kennedyho projevů, které měly přesvědčit americké občany k podpoře národního programu přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečného návratu na Zemi, tak jak o to usiloval program Apollo.
Politické přesvědčení o nutnosti demonstrovat americkou nadřazenost ve vesmíru artikuloval prezident Kennedy – po rozhovorech viceprezidentaJohnsona o konkrétních cílech s NASA –, v proslovu ke Kongresu z 25. května 1961. Jeho součástí se stal návrh, kterým “by tento národ měl sám se sebou – před uplynutím této dekády – uzavřít závazek k dosažení cíle, přistání člověka na Měsíci a jeho bezpečném návratu na Zemi.”[2][3]
Kennedyho ambiciózní plán vyžadoval rozšíření Skupiny pro pilotované lety Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (Space Task Group) do nově vzniklého Střediska pilotovaných lodí (Manned Spacecraft Center). Texaský Houston byl k zářijovému projevu vybrán prostřednictvím Riceovy univerzity, na jejíž půdě se odehrál. Kennedy tak využil výhodu velkého stadionu ke sdělení cílů národního vesmírného programu.
Projev
Prezident Kennedy přednesl projev 12. září 1962 v 10 hodin místního času na houstonském Riceově stadionu. Přímo v aréně amerického fotbalu jej sledovalo přibližně 35 tisíc diváků.[4]
Řeč byla vyslovena v rámci navazujících návštěv tří kosmických zařízení[4]:
David E. Bell, ředitel Úřadu pro řízení a rozpočet
Ukázka z projevu
„We choose to go to the Moon … We choose to go to the Moon in this decade and do the other things, not because they are easy, but because they are hard; because that goal will serve to organize and measure the best of our energies and skills, because that challenge is one that we are willing to accept, one we are unwilling to postpone, and one we intend to win…“
„Rozhodli jsme se dosáhnout Měsíce[p. 2] … V tomto desetiletí jsme se rozhodli dosáhnout Měsíce a uskutečnit i další věci – ne proto, že jsou snadné, ale proto, že jsou obtížné. Protože takový cíl poslouží k tomu, aby uspořádal a posoudil naše nejlepší schopnosti a dovednosti, protože takovou výzvu jsme ochotni přijmout, a nejsme ochotni ji odkládat, a hodláme ji zvládnout… [p. 3][p. 4]“
Rétorika
Kennedyho projev použil tři strategie: „charakterizaci vesmíru jako lákavé hranice; vyslovení příhodné doby, která své úsilí zaměří do naléhavé a zjevné historické chvíle; a nakonec, celkovou strategii, jež posluchače zve k prožití vlastního průkopnického odkazu v podobě cesty na Měsíc.“[5]
↑"1962-09-12 Rice University." John F. Kennedy Presidential Library & Museum. John F. Kennedy Presidential Library and Museum, n.d. Web. 23 Oct. 2013.
↑Howard E. McCurdy, et al. "Helpful Lessons From The Space Race." Issues In Science & Technology 27.4 (2011): 19-22. Academic Search Premier. Web. 23 Oct. 2013.
↑ abDURANT III, Frederick C., American Astronautical Society. Between Sputnik and the Shuttle. San Diego: Univelt, 1981. (AAS History Series; sv. 3). ISBN0-87703-145-2, ISBN0-87703-149-5. Kapitola New Perspectives on American Astronautics, s. 246. (anglicky).
↑Jordan, John W. "Kennedy's Romantic Moon And Its Rhetorical Legacy For Space Exploration?" Rhetoric & Public Affairs 6.2 (2003): 209-231. Academic Search Premier. Web. 23 Oct. 2013.