Jádro pravěké osady v Zoologické a botanické zahradě města Plzně sestávající ze tří domů starší doby železné (tzv. doby halštatské) bylo založeno roku 1999 za výrazné pomoci pracovníků Západočeského muzea v Plzni.[1][2][3]Osada byla založena ve výšinné poloze nedaleko statku Lüftnerka, mezi výběhy vlků a medvědů. V roce 2000 osada nakrátko ožila, ale poté zůstala deset let vystavena nepřízni počasí a nešetrnému zacházení ze strany návštěvníků.[4] Radikální opravy provedené stavební firmou ubraly areálu na autentičnosti. Roku 2009 spolu s oživením Západočeské pobočkyČeské archeologické společnosti vzešly plány na záchranu a obnovu osady a její využití pro experimentální činnost a popularizaci archeologie. Roku 2010 vzniká občanské sdružení Oživená (pre)historie, které se tohoto úkolu naplno ujalo a jako spolek působí (nejen) v areálu osady dodnes.[5][6][7][8][9] Halštatská osada sestávající z většího domu nadzemní sloupové konstrukce a dvou polozemnic byla opravena a postupně doplněna o další objekty – různá ohniště, hrnčířskou pec, přístřešky a záhony pro pěstování bylinek, zeleniny a užitkových rostlin. V letech 2012 až 2013 byly ve spolupráci se Zoo a BZ města Plzně a Západočeským muzeem v Plzni vyrobeny nové informační tabule (neolit, eneolit, doba bronzová a doba železná) naučné stezky vedoucí podél výběhu medvědů nahoru do osady, které navázaly na informační panel o počátcích člověka ve starší době kamenné (paleolitu). V návaznosti na tabule naučné stezky byla v roce 2014 založena další dvě stanoviště – tábořiště lovců a sběračů doby kamenné a metalurgická dílna na odlévání bronzových artefaktů doby bronzové. Chátrající mezolitická chýše inspirovaná etnografickými prameny byla v roce 2018 definitivně stržena a nahrazena novou lehkou chýší proutěné konstrukce. Dodnes ve všech areálech probíhají archeologické experimenty i ukázky pravěkých technologií pro širokou veřejnost.[4][10][11]
Osada z doby halštatské
Výšinná osada doby halštatské (tj. 800/750 – 480 př. Kr.) byla založena roku 1999 jako uskupení tří domů, jejichž předlohy byly odkryty při archeologických výzkumech v západních Čechách (Křimice, Mašovice).[4] Nadzemní dům má obdélný půdorys (cca 6,3 x 3 m), sloupovou konstrukci nesoucí sedlovou střechou krytou rákosem a stěny vyplétané proutím a omazané mazanicí. Také obě polozemnice byly založeny na obdélném půdoryse (cca 4 x 3 m), se sloupy nesoucími sedlovou střechu krytou rákosem a stěnami vyplétanými pruty a omazanými mazanicí. Polozemnice blíže výběhu medvědů byla po delším chátrání v minulosti nešetrně opravena stavební firmou, současný stav udržuje spolek Oživená (pre)historie. Polozemnice blíže statku byla od roku 2010 renovována Oživenou (pre)historií, která zařídila a vybavila také její interiér, který slouží jako expozice (otevřený je však pouze při akcích určených široké veřejnosti).
Spolek Oživená (pre)historie využívá areál pro svou zážitkovou a experimentální činnost, jejíž průběh i výsledky jsou prezentovány v rámci akcí pro širokou veřejnost (tzv. Dny pravěkých technologií).[4][12] Kromě stavebních oprav a experimentů[13] jsou pro potřeby osady vyráběny keramické nádoby a další užitkové artefakty, které jsou vypalovány v hrnčířské peci (založené 2012) nebo na otevřeném ohništi. Na záhonech v areálu osady jsou pěstovány původní druhy plodin (bylinek i zeleniny) sloužící přípravě potravy, ale také další užitkové rostliny sloužící již v pravěku k barvení látek apod. K pečení (nejen) chleba slouží chlebová pec (založená 2016). V oživené osadě je k vidění, případně k vyzkoušení, také textilní výroba (od přípravy vláken, přes předení až po tkaní na různých stavech),[14] ale i zpracování dalších organických materiálů (dřeva, apod.) a zaznívají také repliky hudebních nástrojů.
Metalurgická dílna doby bronzové
Metalurgický areál určený k tavení bronzu a odlévání replik bronzových předmětů byl založen roku 2014 u informační tabule o době bronzové.[4] Areál sestává z malé kruhové výhně, v níž dochází k tavbě bronzu a další kruhové jámy určené k vyhřívání odlévacích forem před vlastním litím, nebo naopak k jejich následnému pozvolnému vychladnutí. Údržba areálu i vlastní experimentální činnost probíhá před zraky návštěvníků, v případě okamžiku lití bronzu do odlévací formy se jedná o velmi netradiční zážitek.
Tábořiště lovců a sběračů doby kamenné
Tábořiště lovců a sběračů doby kamenné bylo založeno roku 2014 na skalnatém výběžku u informační tabule o starší době kamenné.[4] Čistě experimentálními postupy za využití původních materiálů i technologií byla postavena proutěná chýše krytá rákosem. Tato chýše inspirovaná etnografickými prameny zde mohla existovat ve střední době kamenné (mezolitu). Interiér chýše byl vybaven lůžkem, ohništěm a dalšími předměty denní potřeby doby kamenné. V roce 2018 byla chátrající chýše stržena a vystavěna nová. Opět se jedná o proutěnou konstrukci krytou rákosem inspirovanou etnografickými předlohami, typově je však stavba mírně odlišná. Kromě vlastní stavební činnosti poskytuje tábořiště prostor pro provádění dalších archeologických experimentů (např. výrobu kamenných nástrojů).[15][16]
Reference
↑MUDRA, Petr. Vesnice z doby železné v ZOO Plzeň. Rekonstrukce a experiment v archeologii. 2000, čís. 1, s. 163. ISSN1213-1628.
↑DRAGOUN, Bohumír, Horák, Václav, Chvojka, Ondřej, Metlička, Milan. Die Archäoparks in der Tschechischen Republik – Ein Überblick. Fines Transire. 2016, roč. 25, s. 71–80.
↑DRAGOUN, Bohumír. Stavební experimenty a archeologická muzea v přírodě. Hajšman, Jan – Řezáč, Milan – Sokol, Petr – Trnka, Robert, Příručka amatérského archeologa aneb do mrtvých se nekope. 2. vydání. Praha: Libri, 2019, s. 127–131.
↑ abcdefCHROUSTOVSKÝ, Luboš, Karel, Vladimír, Trnka, Robert, Ventrubová, Eliška. Oživená (pre)historie v Zoologické a botanické zahradě města Plzně (1999–2017). Archeologie západních Čech. 2017, čís. 13, s. 124–134. Dostupné online. ISSN1804-2953.
↑SOCHOROVÁ, Markéta. Halštatská vesnička v Zoologické a botanické zahradě v Plzni. In: Bureš, M. – Šmejda, L. – Šmolíková, M. eds. 2014, Veřejná archeologie 5. Příspěvky z konference Archeologie a veřejnost 7/2013. Plzeň: Katedra archeologie Západočeské univerzity v Plzni a Veřejná archeologie o. s., 2014, s. 106–110. Dostupné online.
↑SOKOL, Petr. Kulisa, kopie, návrat do minulosti? Úvaha nad silnými a slabými stránkami archeoskanzenů pohledem odborného návštěvníka. In: Šmidtová, R. – Popelka, M. – Šmolíková, M. – Bureš, M. (eds.), Veřejná archeologie IV. Příspěvky z konferencí Archeologie a veřejnost 2007 a 2012. Praha: Ústav pro archeologii FF Univerzity Karlovy v Praze, Veřejná archeologie, o.s., 2013, s. 189–202.
↑TRNKA, Robert, Řezáč, Milan. Prezentace archeologie v areálu ZOO Plzeň. Rekonstrukce a prezentace archeologických objektů. 2012, čís. 1, s. 20–24.
↑VENTRUBOVÁ, Eliška. Bájný šém pro pravěkou osadu. Popularizace archeologie v plzeňské ZOO. Kuděj. 2013, čís. 1, s. 116–118. ISSN1211-8109.
↑CHROUSTOVSKÝ, Luboš; NOVÁKOVÁ, Eliška. Archeologie v ZOO. Oživená prehistorie, experimenty a popularizace v Plzni. Zelenka, Tomáš – Dušková, Adéla – Tichý, Radomír (eds.), Život experimentem. Sborník prací k životnímu jubileu Bohumíra Dragouna. Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově n. Kněžnou, Archeopark pravěku Všestary, 2019, s. 43–52.
↑NOVÁKOVÁ, Eliška. Stručný přehled popularizace archeologie v České republice v evropském kontextu. Živá archeologie 21. 2019, s. 21–26. ISSN1213-1628.
↑TRNKA, Robert, Řezáč, Milan. Netradiční interpretace kuželovitých „obilních a zásobních jam“ doby bronzové. Rešerše, polemika, experiment. Rekonstrukce a prezentace archeologických objektů. 2015, čís. 4, s. 19–34. Dostupné online.
↑TRNKA, Robert, Přemyslovská, Petra. Zamyšlení nad tkalcovským stavem. Živá archeologie. 2013, roč. 15, čís. 2, s. 54–60. Dostupné online. ISSN1213-1628.
↑TRNKA, Robert. Vrtání kamene dutým vrtákem v pravěku. Studium literatury, stop na originálních artefaktech a první výsledky praktických pokusů. Živá archeologie. 2016, roč. 18, s. 16–25. Dostupné online. ISSN1213-1628.
↑KAREL, Vladimír; TRNKA. Robert. Lesk a bída archeologického experimentu v ČR. In: Eigner, Jan – Trnka, Robert (eds.), Na stopě (pre)historii jihozápadních Čech. Sborník přátel k životnímu jubileu Milana Řezáče. Plzeň: 2017, s. 31–38. Dostupné online.