Pracovník v sociálních službách je člověk, který vykonává odbornou činnost v sociálních službách. Řídí se zákonem 108/2006 Sb. O sociálních službách.[1] Podmínkou pro výkon pracovníka v sociálních službách je bezúhonnost, pracovní způsobilost a odborná způsobilost. Často se pojem pracovník v sociálních službách plete s pojmem sociální pracovník.
Definice
V sociálních službách vykonávají odbornou činnost:
- pracovníci v sociálních službách
- manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby [2].
Naplní práce pracovníka v sociálních službách je přímá obslužná péče o osoby, tedy pomoc s běžnými denními činnostmi. Dále základní výchovná nepedagogická činnost, například rozvíjení společenských zájmů klientů. V neposlední řadě pečují o osoby v jejich domovech a vykonávají různé činnosti pod dohledem sociálního pracovníka [1]
Odborná způsobilost pro výkon pracovníka v sociálních službách
Pracovník v sociálních službách dosáhne potřebného vzdělání pro svoji práci absolvováním kvalifikačního kurzu. Absolvovat se může na úřadu práce a v organizacích, které nabízejí akreditované rekvalifikační a vzdělávací kurzy. Základní část kurzu má 150 hodin. Celkový počet hodin kurzu se zvyšuje podle odborného zaměření účastníků kurzu [3].
Náplň práce pracovníka v sociálních službách
Pracovníci v sociálních službách vykonávají:
obslužnou péči o osoby
Vykonává se v ambulantních a pobytových zařízeních sociálních služeb. Jedná se o pomoc klientům při denních činnostech, pomoc při osobní hygieně a oblékaní, manipulaci s přístroji, pomůckami, prádlem, udržování čistoty a osobní hygieny, posilování životní aktivizace, podporu soběstačnosti, uspokojování psychosociálních potřeb a vytváření základních sociálních a společenských kontaktů.
základní výchovnou nepedagogickou činnost
Jedná se o prohlubování a upevňování základních hygienických a společenských návyků klientů, působení na vytváření a rozvíjení pracovních návyků klientů, manuální zručnosti a pracovní aktivity klientů, provádění volnočasových aktivit zaměřených na rozvíjení osobnosti, zájmů a znalostí, zabezpečování zájmové a kulturní činnosti.
pečovatelskou činnost v domácnosti osoby
Vykonává se v domácnosti klienta. Spočívá ve vykonávání prací spojených s přímým stykem s osobami s fyzickými a psychickými obtížemi, komplexní péči o jejich domácnost, zajišťování sociální pomoci, poskytování pomoci při vytváření sociálních a společenských kontaktů a psychické aktivizaci, organizační zabezpečování a komplexní koordinování pečovatelské činnosti a provádění osobní asistence.
činnosti vykonávané pod dohledem sociálního pracovníka
Jedná se o základní sociální poradenství, depistážní činnosti (= vyhledávání osob ohrožených sociálním vyloučením), výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti (= zajištění co nejvyšší kvality života klientům), činnosti při zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, činnosti při poskytování pomoci při uplatňování práv a oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí [2]
Předpoklady pro výkon činnosti
Hlavním předpokladem je profesionalita v péči o klienta. Pracovníkům jde o blaho klienta, o jeho zájmy a pracovník musí klienta respektovat a podporovat. Dalším předpokladem je zásada, že pracovník nedává přednost jednomu klientovi před druhým podle svých sympatií. K obecným profesním předpokladům pro výkon pracovníka v sociálních službách patří empatie, úcta ke klientovi, citlivost a zájem o druhé [4]
Zásady pro každodenní práci pracovníka v sociálních službách
Důležitou zásadou je naslouchat. Bez naslouchání není možná kvalitně poskytovaná péče. K dalším důležitým zásadám patří brát vážně, nepodléhat předsudkům, zaměřit se na prožitek, povzbuzovat, podporovat, poskytovat přehledně možnosti volby, poskytovat opěrné body pro samostatné jednání, podávat jasné informace, být konkrétní a nalézt společnou řeč s klientem [4]
Možná rizika povolání
Syndrom vyhoření
Syndrom vyhoření je psychický stav u lidí, kteří vykonávají pomáhající povolání, tedy práci s lidmi. Může se jednat o emoční nebo celkové vyčerpání. Nejčastějšími příznaky jsou stres, únava, úzkosti a deprese. Syndromu vyhoření se alespoň trochu může předejít pomocí psychohygieny [5].
Reference
- ↑ a b 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online.
- ↑ a b KRÁLOVÁ, Jarmila; RÁŽOVÁ, Eva. Sociální služby a příspěvek na péči. 2. vyd. [s.l.]: [s.n.]
- ↑ 505/2006 Sb. Vyhláška, kterou se provádí zákon o sociálních službách. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online.
- ↑ a b PÖRTNER, MARLIS, 1933-. Na osobu zaměřený přístup v práci s lidmi s mentálním postižením a s klienty vyžadujícími trvalou péči. Vyd. 1. vyd. Praha: Portál 175 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7367-582-0, ISBN 80-7367-582-X. OCLC 505914022
- ↑ MAROON, ISTIFAN. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků : teorie, praxe, kazuistiky. Vyd. 1. vyd. Praha: Portál 151 s. Dostupné online. ISBN 978-80-262-0180-9, ISBN 80-262-0180-9. OCLC 817047672