Právo či privilegium červeného vosku (latinsky ius cerae rubeae) bylo privilegium udělované císařem nebo králem ve Svaté říši římské zhruba od konce 14. století. Privilegium právo provádět pečetění pečetním voskem v červené barvě.

Barvy pečetí podle tradičního pravidla:

• Císaři, králové, kardinálové a panovníci (zeměpáni) -–červeným voskem,
• církevní fundace a kláštery – zeleným voskem,
• svobodná říšská města – bílým voskem,
• jeruzalémský patriarcha a velmistři duchovních rytířských řádů – černým voskem.

Právo červeného vosku, které bylo původně ústavním zemským právem vyhrazeno panovníkům/zeměpánům, postupně ztratilo svou exkluzivitu.

Již v roce 1467 se toto privilegium zjevně již neomezovalo jen na panovníky, ale bylo chápáno jako výsada celé šlechtické třídy. V tomto roce propůjčil císař Bedřich III. výsadu používání červeného vosku svému rakouskému vazalovi, císařskému radovi a místodržiteli v Rakousku nad Enží (Horní Rakousy), Janovi ze Starhembergu (1412–1474), díky níž byli povýšeni do šlechtického stavu v Horním Rakousku taktéž jeho bratr Oldřich starší ze Starhembergu (císařský rada, kapitán ve Freistadtu v Horním Rakousku, † 1477), jeho synovec Kašpar ze Starhembergu a ještě jeho bratranec Rutger ze Starhembergu.^[1]

O něco později bylo také zrušeno omezení svobody červeného vosku na příslušníky z rodu svobodných pánů z Tannbergu.^[2]

Starhembergové a Tannbergové patřili ke staré zámecké vrchnosti v Horních Rakousích, lze však zaznamenat také rozšíření výsady svobody červeného vosku např. pro Jana Kryštofa Fuggera († 1612), posledního význačného představitele rodu Fuggerů z Rehu, v roce 1594 zároveň s potvrzením rytířského stavu a polepšením erbu.

Nejpozději 18. října 1668 císař Leopold I. ještě toto privilegium rozšířil tím, že je jako český král udělil hejtmanovi Frýdlantského a Libereckého panství v severních Čechách, Gideonu Ehrlichovi z Ehrnfeldtu († 1670), ve stejné době, kdy byl povýšen do prosté šlechtického stavu.

Udělování výsady se neustále rozšiřovalo, takže od 17. století červeným voskem mohli kromě císaře, krále a dalších panovníků pečetit své listiny stejným červeným voskem také nově nobilitovaná drobná šlechta (jako např. Ehrlichové z Ehrnfeldtu).

• Rotwachsfreiheit, auf der Webseite des Deutschen Adelsrechtsausschusses
•  Archivní kopie na Internet Archive.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rotwachsfreiheit na německé Wikipedii.

• Georg von Frölichsthal: Adelsrechtliche Begriffe. Definitionen und Beschreibungen, in: Deutsches Adelsblatt, Jahrgang XLI (2002).