Poslední rodina
Pohled z okna Zdzisława Beksińského ve varšavské čtvrti Mokotów, rekonstrukce z Historického muzea v Sanoku, použitá při práci na filmu
Základní informace
Jiný název	The Last Family
Původní název	Ostatnia rodzina
Země původu	Polsko Polsko
Jazyk	polština
Délka	124 minut
Žánry	životopisný drama
Scénář	Robert Bolesto
Režie	Jan P. Matuszyński
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Andrzej Seweryn Dawid Ogrodnik Aleksandra Konieczna
Produkce	Leszek Bodzak
Hudba	Atanas Valkov
Kamera	Kacper Fertacz
Kostýmy	Emilia Czartoryska
Střih	Przemysław Chruścielewski
Architekt	Jagna Janicka
Výroba a distribuce
Premiéra	30. září 2016
Česká premiéra	11. května 2017
Distribuce	Kino Świat
Česká distribuce	Aerofilms
Přístupnost	od 12 let
Ocenění	Zlatý lev (Filmový festival v Gdyni 2016) pro nejlepší herečku a nejlepšího herce
Poslední rodina na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poslední rodina, v polském originále Ostatnia rodzina, je polské životopisné drama z roku 2016 režiséra Jana P. Matuszyńskeho. Film, podle scénáře Roberta Bolesta, vypráví o rodině Beksińských: malíři Zdzisławovi, jeho ženě Zofii a jejich neurotickém synovi Tomkovi. Hlavní role ztvárnili Andrzej Seweryn, Dawid Ogrodnik a Aleksandra Konieczna.

Poslední rodina byla většinou kladně hodnocena kritiky, kteří ocenili herecké výkony a důraz na obyčejný život rodiny Beksińských. Film byl oceněn Zlatými lvy a Polskou filmovou cenou za nejlepší scénář. Herec Andrzej Seweryn, představitel Zdzisława za svůj výkon získal cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu.

V Polsku měl film premiéru dne 30. září 2016. Do českých kin jej vybrali diváci evropského projektu Scope100.^[1] Oficiální česká premiéra v kinech proběhla 11. května 2017.^[2]

Film vypráví příběh rodiny Beksińských. Příběh filmu začíná v roce 1977, kdy se Tomasz Beksiński přestěhuje do bytu ve Varšavě nedaleko svých rodičů. Malíř Zdzisław Beksiński žije se svou ženou Zofií, svou matkou a matkou Zofie. Vztahy mezi jednotlivými hrdiny jsou intenzivní a bouřlivé. Zdzisław Beksiński, jeden z nejvýznamnějších polských malířů 20. století, vytvářel fantastické obrazy plné hrůzy a tajemného obsahu. Proslavila jej také inteligence, smysl pro humor a láska k novým technologiím. Jeho syn Tomasz „Tomek“ Beksiński byl hudebním novinářem, rozhlasovým moderátorem a překladatelem filmů. Tomek byl neurotický a impulzivní, několikrát se pokusil o sebevraždu. Zofia Beksińska, malířova manželka a Tomkova matka, se starala o dům, byla spojovacím prvkem celého příběhu, udržovala rodinu pohromadě a vždy se o svého syna bála. Osudy tří hrdinů slouží jako univerzální portrét rodiny, ukazující všechna její utrpení, vzestupy, pády, problémy, ale také lásku a péči.

Film získal u českých filmových kritiků velmi nadprůměrná a příznivá hodnocení:

• Mirka Spáčilová, iDNES.cz, 9. května 2017, ^[3]
• Jakub Brych, Pinbacker, 8. května 2017, ^[4]
• Marek Osvald, Kinobox, 17. května 2017, ^[5]

Martin Svoboda v recenzi pro Aktuálně.cz vyzdvihuje herecké výkony hlavních představitelů, scénář i propracovanou řemeslnou stránku filmu.^[6] Martin Mišúr ve své recenzi pro Cinepur zmiňuje zejména propracované záběry a působivost celého filmu.^[7] Marcel Kabát v recenzi pro Lidové noviny uvádí, že film má „fascinující atmosféru“ a též kvituje herecké výkony hlavních představitelů.^[8] Michal Šobr v recenzi pro Českou televizi mimo jiné píše, že si režisér Matuszynski „tímto oslnivým debutem nasadil laťku hodně vysoko“.^[9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ostatnia rodzina na polské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Poslední rodina na Wikimedia Commons
• Poslední rodina v Česko-Slovenské filmové databázi
• Poslední rodina v Internet Movie Database (anglicky)
• Poslední rodina na serveru FilmWeb (polsky)