Poruchy příjmu potravy (zkráceně PPP) jsou duševní poruchy spojené s neschopností přijímat potravu v přiměřeném množství a úzce souvisejí s nevhodným vnímáním vlastního těla (poškozeným sebeobrazem). Nejčastěji se v tomto kontextu hovoří o mentální anorexii a bulimii.^[1][2][3][4]

Poruchami příjmu potravy může trpět každý bez rozdílu věku, pohlaví i životní úrovně.^[3] PPP nejčastěji trpí dívky v období puberty a adolescence, kdy jsou vystaveny velikému tlaku společnosti a zároveň se vyrovnávají se změnami svého těla, případně i složitými situacemi a změnami v životě.^[2]

Mezi běžně uváděné poruchy příjmu potravy patří:^{[1][2][5][6][3][4]}

• mentální anorexie: záměrné hladovění jedince, strach z tloustnutí bez ohledu na reálnou váhu a vzhled a úmyslné snižování váhy především odpíráním si jídla (ale i v kombinaci se zvracením a užíváním laxativ a diuretik), které může vést až k úplnému odmítání potravy (následkem může být až smrt pacienta vlivem podvýživy nebo sebevražda), podtypem nebo samostatnou variantou bývá atypická mentální anorexie (přes příznaky mentální anorexie nedochází u jedince k výraznému úbytku váhy)^[7]
• bulimie: opakované nutkavé přejídání (typicky během dvou hodin) se ztrátou kontroly nad jedením a následná kompenzace, často ve formě vyzvracení potravy (nebo užití laxativ, či přehnaného cvičení) kvůli pocitu viny a strachu z tloustnutí
• záchvatovité přejídání: rychlé nekontrolované přejídání se nad pocit plnosti (i ve chvíli, kdy člověk nemá hlad), které vede k pocitům viny a znechucení nad svým chováním, děje se často o samotě ze strachu o ztrapnění se před ostatními^[8]

Vyskytují se ale i další typy PPP, které jsou v některých případech méně časté i méně zastoupené v literatuře jako např. kontinuální jezení nebo noční přejídání.^[8] Některé poruchy se stravováním související jsou vydělované jako jiná skupina poruch, neboť nesouvisejí s poškozeným sebeobrazem, např. pika (nutkavé pojídání nejedlých předmětů) nebo ruminace (opakované pojídání již částečně natrávené a vyzvracené potravy, u zvířat běžné ale u člověka nežádoucí).^[1]

Příčiny vzniku PPP jsou různé, většinou jde o kombinaci více faktorů.^[4] Možné příčiny je možné rozdělit na:

• biologické (dědičné znaky, typicky ne izolovaně ale v kombinaci s vlivem prostředí)^[2]
• psychologické (složité životní události, rodinné a emocionální faktory jako např. rozvod či hádky rodičů, přílišná kontrola a negativní poznámky ze strany rodičů a vrstevníků, fyzické týrání a sexuální zneužívání, závislost na psychoaktivních látkách)^{[2][10][6][9]}
• sociologické/kulturní (mentální anorexií a bulimií jsou ženy zasažené až 10× častěji než muži^[11][2], vliv má tedy i společností a médii propagovaný ideál krásy a kultura diet)^{[5] [9]}

Osoby s PPP byly vystavovány životním traumatům opakovaně nikoli pouze jednorázově.^[2] Výsledkem může být pocit pacienta, že není dost dobrý, což se snaží to kompenzovat alespoň úspěchem v dosažení pro něj žádoucího vzhledu (hubený a krásný). To přináší dobrý pocit ze síly vlastní sebekontroly a z hrdosti na své schopnosti.^[12]

Roli hrají ale kromě prožitých zkušeností i osobnostní charakteristiky jedince jako jeho odolnost vůči stresu, nízké sebevědomí, perfekcionismus, obsedantně-kompulzivní osobnostní rysy atd.^[2][5][10] Poruchy příjmu potravy se v některých případech vyskytují v kombinaci s dalšími psychickými onemocněními jako deprese nebo úzkostné poruchy.^[6]

Některé studie posledních let^[13] zjistily u mladých dívek korelaci mezi sledováním programů v televizi zaměřených na krásu a její „ideál“ a pocity nespokojenosti s vlastním tělem následovanými poruchami příjmu potravy. Tyto studie navíc ukazují např. větší pravděpodobnost výskytu PPP u druhé generace černošských a latinskoamerických imigrantů v USA, kteří se snaží vyrovnat s pro ně novou formou ideálu krásy, který je propagován v tamních časopisech a televizi.

Samy osoby s PPP pak uvádějí jako důvody k udržení nebo počátku nemoci touhu po zhubnutí a zvýšení své atraktivity, srovnávání se s ostatními a snahu dosáhnout vzhledu slavných osobností a modelek, ale i snahu zavděčit se okolí, které má nevhodné poznámky k jejich vzhledu a ponižujícím způsobem je srovnává s vrstevníky. U nemocných se objevuje subjektivní pocit kontroly nad nemocí, stanovují si přesné cíle v hubnutí, zároveň však trpí obsesivními myšlenkami na jídlo a nenávistí vůči svému tělu.^[12]

Tato onemocnění jsou rozmanitá a jejich průběh je individuální, vyznačují se ale společnými rysy. PPP jsou onemocnění s různou délkou trvání, v řádu měsíců, roku ale mohou trvat i celý život. Až třetina pacientů není ani po pěti letech plně vyléčena.^[6] Studie ale poukazují na vymizení mentální anorexie a bulimie po průměrně pětileté léčbě^[14][1] a velkou úspěšnost už po roce u záchvatovitého přejídání.^[14] Nemoc se ale vždy nepodaří zcela vyléčit a existuje riziko jejího návratu.

PPP postihují jak psychiku tak fyzickou stránku pacienta. Lidé trpící PPP často považují nemoc za závažnou a zrádnou právě proto, že postihuje jak tělo, tak duši. Toto spektrum poruch může mít za následek i smrt, ať už se jedná o kolaps z podvýživy, vážné narušení trávicí soustavy nebo sebevraždu. Úmrtnost je přitom jedna z nejvyšších u psychických poruch, u mentální anorexie je to až 8 % a až 2 % u bulimie.^[14]

Mezi komplikace spojené s poruchami příjmu potravy patří:^[15]

• Psychické problémy: deprese, výčitky, podrážděnost, nesoustředěnost, závratě, strach z tloustnutí, uzavření do sebe, ztráta zájmu o okolí, únava aj.
• Fyzické problémy: dehydratace, nízký krevní tlak, anémie a slabost, arytmie až selhání srdce, ztráta menstruace a pozdější problémy s plodností, řídnutí kostí, poškození mozku, selhání orgánů, zvýšená kazivost zubů aj.

Důraz je kladen na komplexnost léčby, nikoli jen určitých příznaků, budování motivace ke změně nevhodných návyků a respektu vůči pacientovi.^[4] V případě podezření na poruchu příjmu potravy u lékaře je třeba její potvrzení psychologickým nebo psychiatrickým vyšetřením. Využít je pak možné psychoterapie (často motivační, rodinná nebo kognitivně behaviorální terapie). Pokud dojde ke zjištění depresivní nebo obsedantně-kompulzivní poruchy, mohou být využita i farmaka (antidepresiva, neuroleptika). Lidé s onemocněním mají i možnost obrátit se na svépomocné skupiny. Ve vážných případech může dojít k hospitalizaci pacienta a nutriční terapii (snaze vrátit pacienta do normální váhy).^[2]

Je doporučeno pacienta podporovat, ale neustupovat jeho nevhodným návykům a snažit se potlačit vlivy, které brání pacientovi v pozitivních změnách^[4] (např. nevhodný přístup k jídlu v rodině, komentování vzhledu atd.).

Lidé s poruchami příjmu potravy mohou mít k narážkám na nezdravost až nebezpečnost svého jednání značně odmítavý postoj, je proto na místě trpělivost okolí.^[12] Například u mentální anorexie je postoj lidí vůči nemocným spíše obviňující^[16], je proto důležité chápat, že se jedná o psychickou poruchu a pacient sám ztrácí plnou kontrolu nad svým jednáním, nemusí být sám schopen nemoc vyléčit a jeho léčba vyžaduje odbornou pomoc.^[17]

Pomoci pacientovi ale může i jeho bezprostřední okolí. Například tím, že se ho snaží udržovat v sociálních kruzích a nevylučovat (bez nucení k účasti, stačí pouze pozvání, byť může být odmítnuto), podporovat jeho zdravé sebevědomí a vyslechnout bez toho, aniž by danou osobu kritizovali, nebo se jí snažili dávat zjednodušené nefunkční rady (např. "prostě začni jíst", "přestaň s tím" atd.). Osoby v okolí pacienta mohou také nasměrovat k odborné pomoci nebo nabídnout vlastní spoluúčast v případě, že se pacient necítí na to navštívit odborníka sám.^[18][19][20]

Důležitá je i znalost a všímavost k symptomům PPP a schopnost vyjádřit směrem k dané osobě své obavy bez negativního hodnocení, trpělivě a s důrazem na váš skutečný osobní zájem o její dobro.^[19][20] Obecnou prevencí PPP je i to, když lidé přestanou s opakovanými komentáři vůči vzhledu a stravování svému a ostatních, které nejsou často ani oprávněné v dané situaci^[17] (např. připomínkám k jídlu ve smyslu "to já bych nemohl tohle sníst, to bych přibral", "ty hrozně žereš!", neustálé připomínání vlastní potřeby zhubnout bez ohledu na svou váhu a zdraví jako "to nemůžu, už teď jsem tlustá", "to jsem neměla jíst, podívej se jak vypadám" atd.). Náš vlastní zdravý životní styl, racionální přístup k jídlu a kladný vztah k vlastnímu tělu vytvářejí pozitivní vzor pro naše okolí.^[20]

• Obezita
• Diabetes insipidus
• Jojo efekt
• Pika (nemoc)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu porucha příjmu potravy na Wikimedia Commons
• www.idealni.cz – Portál o poruchách příjmu potravy: informace, články, kontakty na odborníky, literatura, testy, jídelníčky, BMI kalkulačka i pro dětský věk, diskuzní fórum, příběhy ze života, část pro odbornou veřejnost a studenty
• www.anabell.cz – Občanské sdružení Anabell

• Svépomocný manuál aneb Jak si mohu sám/sama pomoci - příručka pro osoby s poruchou příjmu potravy i jejich rodiny a učitele od společnosti Anabell
• Poruchy příjmu potravy: příručka pro pomáhající profese - informační příručka s postupy pro učitele, rodiče i pacienty, jak s PPP pracovat
• Podpora pedagogům pro výuku v předmětech Člověk a zdraví a Výchova ke zdraví - metodická příručka s pracovními listy a náměty od společnosti Anabell

• Poruchy příjmu potravy v pořadu Záhady duše na České televizi
• Anorexie v cyklu Pološero na České televizi
• Poruchy příjmu potravy na ČT Edu
• (anglicky)Thin, produkce HBO, režie Lauren Greenfield, 101 minut