Pomník Maxmiliány Alsterlové z Astfeldu

Pomník Maxmiliány Alsterlové z Astfeldu
Základní údaje
Kód památky16193/2-2255 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Umístění
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°57′34,17″ s. š., 14°31′38,62″ v. d.
Map
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tento box:

Pomník Maxmiliány Alsterlové z Astfeldu, rozené Kurcpachové z Trachenburka, se nachází při silnici severozápadně od obce Horní Jirčany směrem na Jesenici po levé straně. Byl postaven na památku dopravní nehody, která se zde stala roku 1706 a pravděpodobně se jedná o nejstarší pomník věnovaný oběti dopravní nehody na území České republiky. Byl nazýván též německy Pÿramide či Pyramide.

Historie

Detail pomníku s plastikou

22. prosince 1706 jela Maxmiliána Alsterlová z Astfeldu, manželka svobodného pána Františka Mikuláše[1], kočárem do Prahy. Mezi Novými Jirčany a Jesenicí se kočár převrhl a hraběnka v kočáře zahynula. Roku 1707 dali manžel, syn a zeť na místě tragické nehody postavit pomník. Roku 1840 byl obelisk opraven pražským arcibiskupem Aloisem Josefem Schrenkem.

Podoba pomníku

Jedná se o barokní obelisk tvaru trojbokého jehlanu vysoký přibližně sedm metrů, který je zakončen kamennou koulí s kovovým křížem. Obelisk je do výše dvou metrů obklopen trojbokým podstavcem se segmentovitě vypouklými stranami. V rozích je podstavec ozdobený volutami, nahoře pak římsovím, které je uprostřed polokruhově prohnuté. Nad římsovím uprostřed každé strany byl upevněn kartušovaný štít se znakem. Na prvním štítě byl znak manžela Františka Mikuláše Alsterle z Astfeldu s nápisem „MARITVS“, na druhém byl znak jejího syna Maximiliana s nápisem „MATRI“, na třetím byl znak jejího zetě Jana Josefa Löva z Erlsfeldu s nápisem „SOCRVS“. Tyto štíty se znaky se nedochovaly. Na soklu se též nacházejí vytesané lebky se zkříženými hnáty, které symbolizují vědomí smrti a zmaru. Pomník byl zhotoven z hrubozrnné arkózy karbonského stáří, těžené na Kladensku.[2] Byl celoplošně polychromován a jednotlivé nápisy na něm byly pouze vytesány a již nebarveny, takže jejich čitelnost byla dána kontrastem vysekaného písma a polychromie.[3] Povrch části pomníku je silně poškozen zvětráním použité horniny.

Na jednotlivých stranách podstavce jsou vytesány nápisy:

1. strana
„MAXIMILIANVS ALSTERL AB ASTFELDT S. C. R. M. REG. APPELLAT. CONSILIARIVS.
STA VIATOR ECCE MORS REDEVNTIS MOERENTIBVS MARITO FILIO GENERO COMPATERE SED OCCVMBENTI REQVIEM AETERNAM PRECARE.“
2. strana
„IOANNES IOSEPHVS LÖW AB ERLSFELDT S. C. R. M. REG. APPELLAT. CONSILIARIVS.
MAXIMILIANAE ALSTERLIANAE AB ASTFELDT NATAE E BARONIBVS KVRTZBACHIANIS DE TRACHENBERG ET MILTSCH AO. DNI MDCCVI 22. DECEMBRIS HIC OPPRESSAE PIIS MANIBVS POSVERE.“
3. strana
Obsahuje vytesaný reliéf, připomínající tragédii: krajinou projíždí kočár s vozkou, vozka sedí na hřbetě splašeného koně, kočár je převržený. Pod kočárem je zachycena postava s hlavou k zemi a s rozhozenýma rukama, vlevo od kočáru je předmět připomínající klobouk. Horní část reliéfu je lemována několika oblačnými kupami. Roku 1840 byla tato část po opravě památníku doplněna textem: „SORTEM AVAE PIE DOLENS ALOISIVS IOSEPHVS ARCHIEPISCOPVS PRAGENSIS RENOVARI IVSSIT.“[4]

Pověsti

Podle jedné pověsti, sepsané a vydané roku 1946 Jiřím Mukem, jela baronka z Vídně do Prahy na slavnost. U Benešova je zdrželo vojsko, které zabralo celou silnici. Po delší době mohli pokračovat a baronka měla kočího pobízet, aby jel rychleji a rychleji, že musí být v poledne v Praze. Když v jirčanském kostelíku zvony zvonily poledne, nestačila už baronka znovu hubovat, protože se koně tak lekli zvuku zvonu a jeho ozvěny z lesa, že prudce zastavili, zadní kolo kočáru se utrhlo a kus cesty jelo setrvačností do příkopu. Na tu stranu se kočár převrátil a ve svých troskách paní Maxmilianu zavalil.

Podle plastiky na pomníku baronka nebyla v kočáře, ale vně. Podle jedné zmínky byla usmýkána a při této nehodě si zlomil nohu lokaj, který ji doprovázel.[5]

Podle druhé verze jela baronka opačným směrem, z Prahy do jižních Čech, kde chtěla oslavit vánoční svátky na rodinném sídle svého manžela.[6]

Donátoři

Hlavními donátory stavby pomníku byli manžel, baron František Mikuláš Alsterle z Astfeldu (1652–1719), písař na Pražském hradě a od roku 1713 purkrabí Pražského hradu, syn Maxmilián František a zeť Jan Josef Löw z Erlsfeldu (1673–1716), majitel panství Lojovice a Modletice. Syn baronky a její zeť pracovali oba ve státní správě jako místopísaři Království českého, mimo jiné na problematice uspořádání a vytvoření systému pro český zemský archiv. Löw byl právníkem a rektorem pražské univerzity a po jeho předčasné smrti byl dokončením tohoto úkolu panovníkem pověřen právě Maxmilián František Alsterle.[6][7] V letech 1637–1702 měl rod Alsterlů z Astfeldu v držení palác Mettychů z Čečova. V letech 1643–1758 rod vlastnil letní sídlo Klikovka.

Opravy

Na jaře roku 2015 bylo obcí Jesenice rozhodnuto o opravě pomníku. Práce byla svěřena restaurátorovi Václavu Snížkovi a dne 15. října 2015 byl opravený slavnostně předán obci.[3]

Pomník je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky.[8]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Patricus.info: Alsterle z Astfeldu. Generace 4. Vlastimil Jirout, 2011. Dostupné z WWW.
  2. ↑ RNDr. Pavel Mrázek, CSc.: Zapomenutý pomník u Jesenice (u Prahy). In: Panorama, členský věstník spolku Klub přátel výtvarného umění, 2015. KPVU Praha - leden 2015. S. 19. Dostupné online.
  3. ↑ a b Mgr. Julie Weissová: Restaurování pomníku nehody baronky Maxmiliány Alsterlové z Astfeldu. In: Jesenický kurýr, listopad 2015, číslo 11, s. 14–15. pdf. Dostupné online Archivováno 22. 4. 2016 na Wayback Machine..
  4. ↑ PODLAHA, Antonín: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XXVIII, Politický okres Vinohradský. Archaeologická kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha, 1908. S. 32 - 34. Dostupné online.
  5. ↑ Přemysl Liška: Nejstarší pomník. In: Časopis Policista, č. 12/2009, s. 44 - 45. Dostupné online.
  6. ↑ a b Jan Pišna: První pomník oběti dopravní nehody. In: Zpravodaj z Kamenice, červen 2009, s. 3. Dostupné online Archivováno 28. 4. 2016 na Wayback Machine..
  7. ↑ Národní archiv - Archiv České Koruny: II. Vývoj a dějiny archivního fondu. Badatelna.eu. Dostupné z WWW Archivováno 25. 4. 2016 na Wayback Machine..
  8. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 1958-05-03]. Identifikátor záznamu 126728 : pomník M. Alsterové z Astfeldu. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura

  • MUK, Jiří. Pověsti jílovské: pověsti jílovského okresu. Vyd. první. Praha: Jar. Nožička, 1948. 63 s.
  • PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. XXVIII, Politický okres Vinohradský. V Praze: Nákladem Archaeologické kommisse při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1908. 176 stran.
  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa Království českého: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v Království českém. Řada první, Arcidiecese Pražská. V Praze: Nákladem dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1907-1913. 7 svazků. Knih Dědictví Svatojanského číslo 97, 101, 107, 113, 118, 123, 127. Podíl údů Dědictví Svatojanského na rok 1907, 1908, 1909, 1910, 1911, 1912, 1913. S. 168 - 169. Dostupné online.
  • VYSLOUŽILOVÁ, Markéta (ed.). Jesenice: Horní Jirčany, Osnice-Kocanda, Zdiměřice. Praha: Maroli, 2008. Památník u silnice, s. 56 - 57.
  • LEDVINKA, Václav, MRÁZ, Bohumír a VLNAS, Vít. Pražské paláce: (encyklopedický ilustrovaný přehled). 1. vyd. Praha: Akropolis, 1995. 447 s. ISBN 80-85770-23-7. S. 136 – 138.

Externí odkazy