Pokus o vojenský převrat v Turecku 2016

Pokus o vojenský převrat v Turecku

Trvání15. července16. července 2016
MístoAnkara a Istanbul, Turecko
VýsledekPorážka puče
Strany
Turecko Turecká mírová rada Turecko Vláda Turecka

Verbální podpora:
NATO NATO[1]
USA Spojené státy americké[1]

Velitelé
Turecko plk. Muharrem Köse (údajně)
gen. Akın Öztürk[2]

gpor. Metin İyidil[2]

Turecko Recep Tayyip Erdoğan
Turecko Binali Yıldırım

Turecko Hulusi Akar (rukojmí)

Síla
neznámé neznámé
Ztráty
104 mrtvých pučistů[3], přes 3000 zadrženo[3], 1 helikoptéra 41 policistů a 2 vojáci

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neúspěšný pokus o vojenský převrat v Turecku byl zahájen tureckou armádou 15. července 2016 večer a již po několika hodinách skončil porážkou pučistů. Následovala odpověď Erdoğanovy administrativy v podobě rozsáhlých čistek, při kterých bylo více než 160 000 lidí propuštěno nebo postaveno mimo službu a 50 000 lidí skončilo ve vězení.[4]

Pozadí

Důvody, které mluvčí Turecké mírové rady uvedli jako důvody zorganizování puče, byla eskalace terorismu v zemi, represe proti opozičním politickým stranám a kurdské populaci na východě země. Dále se iniciátoři silně ohradili proti Erdoğanovu upevňování moci a jeho návrhu změny politického uspořádání Turecka na prezidentskou republiku.[5]

Průběh

Ve večerních hodinách v pátek 15. července 2016 do ulic Istanbulu a hlavního města Ankary vstoupily vojenské jednotky. Prvními kroky bylo obsazení obou mostů vedoucích přes Bospor a mezinárodního Atatürkova letiště.[6] Premiér Binali Yıldırım téměř okamžitě označil akce za pokus o puč.[6] Podle agentury Reuters tanky obklíčily parlament a zahájily palbu.[1] Střelba zaznívala také u prezidentského paláce, policejního ústředí, generálního štábu a rozvědky.[1] V nízkých výškách nad Istanbulem a Ankarou vysokou rychlostí přelétaly stíhací letouny F-16 perutí č. 141, 143 a 181 převážně ze 4. základny bojového letectva Akıncı u Ankary, které také zaútočily řízenými pumami GBU-10 na několik vládních budov, včetně sídla Velkého národního shromáždění a společnosti Türksat.[7] Podle televize CNN později zazněl výbuch u státní televize TRT, ta už předtím odvysílala prohlášení pučistů, že armáda přebírá vládu nad zemí, a pak přestala vysílat.[1] Vzbouřenci v prohlášení uvedli, že přebírají moc kvůli rostoucí autokratičnosti současného režimu, narušení vlády sekulárního práva a zvýšené hrozbě terorismu. Slíbili i novou ústavu.[8] Později v noci agentura Reuters uvedla, že televize TRT vysílání obnovila.[8]

Pučisté zadrželi náčelníka generálního štábu turecké armády Hulusiho Akara. Generální štáb byl obsazen a média hlásila, že povstalci v něm zadržují rukojmí.[9]

Bývalý vrchní velitel tureckého letectva Akın Öztürk byl zatčen v souvislosti s pokusem o převrat

Prezident Recep Tayyip Erdoğan, tou dobou na dovolené v jihozápadním Turecku, označil převrat jako útok proti demokracii a vyzval všechny své sympatizanty k tomu, aby vyšli do ulic navzdory armádou vyhlášenému zákazu vycházení.[1] Výzvy k vyjití do ulic se ozývaly i z mešit po celém Istanbulu. Na tamním Taksimském náměstí se sešlo shromáždění obyvatel na podporu prezidenta.[6] Vojáci na některých místech zahájili palbu na davy prezidentových příznivců a zabili větší množství lidí.[10][11]

Před 2. hodinou ranní SELČ turecké tajné služby i speciální jednotky uvedly, že puč byl odražen. Premiér rovněž prohlásil, že vládní síly mají situaci převážně pod kontrolou.[8] Vyhlásil bezletovou zónu nad Ankarou, poté co se pučisté zmocnili vrtulníků, z nichž některé byly sestřeleny vládními stíhačkami F-16[8] a časně ráno 16. července stíhací bombardéry F-4E 111. peruti z 1. základny bojových letounů Eskişehir bombardovaly vzletové a přistávací dráhy základny Akıncı, aby znemožnily vzlet povstaleckých pilotů.[7] V budově parlamentu se ozvaly další dva výbuchy, podle agentury Reuters se uvnitř stále skrývali poslanci.[8] Vláda z bezpečnostních důvodů zpomalila internet a zablokovala přístup na sociální sítě. Správci Twitteru potvrdili zpomalení, ne však zablokování.[6]

Úřady před půl třetí ráno potvrdily přistání prezidenta Erdoğana v Istanbulu.[8] Po třetí hodině ranní SELČ turecká bezpečnostní služba MIT ohlásila, že puč byl poražen a 130 povstaleckých vojáků se vzdalo policii a armádě věrné prezidentovi. Po převzetí kontroly nad Atatürkovým letištěm prezident Erdoğan z Istanbulu prohlásil, že iniciátoři puče budou souzeni za vlastizradu a zaplatí „vysokou cenu”.[12]

V ranních hodinách 16. července bylo na mostě vedoucím přes Bosporskou úžinu zajato provládními sympatizanty několik pučistů, které dav na místě bez lítosti bil tyčemi, pásky a lynčoval je.[13] Někteří z pučistů tvrdili, že byli do této akce zapojeni nevědomě, jelikož jim prý velitelé sdělili, že jde pouze o vojenské cvičení.[3]

Podle tureckého ministerstva zahraničí při pokusu o puč zahynulo 290 lidí, z toho 100 samotných pučistů.[14]

Odpověď režimu

Podrobnější informace naleznete v článku Čistky v Turecku (2016).

V sobotu 16. července média za hlavní iniciátory pokusu o puč označila generála a bývalého vrchního velitele letectva Akına Öztürka a šéfa výcviku pozemních vojsk Metina İyidila.[15]

Okamžitě po potlačení pokusu o puč prezident Erdoğan uvedl, že v reakci na pokus o převrat proběhnou v armádě důkladné čistky.[12] Došlo k masivnímu zatýkání – během několika hodin bylo zatčeno více než 1500 vojáků,[16] pět generálů a 29 plukovníků bylo sesazeno. Ze svých funkcí bylo ihned odvoláno 2745 soudců a státních zástupců[17] a byly vydány zatykače i na další desítky soudců a státních zástupců. Své funkce museli opustit také dva ústavní soudci, deset členů Státní rady a pět členů Vysoké rady soudců a státních zástupců. Podle šéfa soudcovských odborů Mustafa Karadaga policie zatýká nejen soudce a státní zástupce podezřelé z účasti na pokusu o převrat, ale i kritiky režimu, kteří s vojenským pučem nemají nic společného.[18]

Prezident Erdoğan označil za strůjce pokusu o převrat svého odpůrce, duchovního Fethullaha Gülena, který žil ve Spojených státech, a požádal o jeho vydání do Turecka. Ten však pokus o puč odsoudil a odmítl, že by s ním měl něco společného a navíc uvedl, že není vyloučeno, že byl puč zinscenovaný samotným prezidentem.[19][20][21]

Organizace Amnesty International upozornila na mučení údajných strůjců puče, na jejich bití a znásilňování, na odpírání jídla, vody, lékařské péče i kontaktu s rodinou a právníky. Podle AI věznění nevědí, ani z čeho jsou obviněni, a Turecko tak porušuje právo na spravedlivý soud zaručené v jeho vlastním zákoníku i v mezinárodním právu.[22]

Podle novinářské asociace bylo zatčeno přes 150 novinářů.[4]

Výjimečný stav

Dne 20. července vyhlásil prezident Erdoğan výjimečný stav na následující tři měsíce, což povoluje turecká ústava v případě vážného narušení veřejného pořádku v zemi nebo pokud násilné činy ohrožují svobodu a demokracii. Dle agentury DPA může díky tomu prezident Erdoğan vládnout pomocí dekretů, může být omezeno či pozastaveno právo shromažďovací nebo svoboda slova.[23]

Represe ve školství

Turecké ministerstvo školství 19. července propustilo 15 200 svých zaměstnanců a 21 tisícům učitelů ze soukromých institucí odebralo licence. Turecká vysokoškolská rada (YÖK) nařídila 1577 děkanům státních i soukromých univerzit v Turecku podání rezignaci. 20. července tato rada zakázala všem akademickým pracovníkům cestovat do zahraničí, a to až do odvolání.[24]

Prvním dekretem po vyhlášení výjimečného stavu nařídil Erdoğan uzavření 1043 soukromých škol, 1229 spolků a nadací, 19 odborových svazů, 15 univerzit a 35 zdravotnických zařízení s tím, že tyto instituce jsou údajně podezřelé ze styků s Fethullahem Gülenem, kterého Erdoğan označuje za údajného strůjce neúspěšného převratu.[25]

Přejmenovaná místa

Několik míst bylo přejmenováno na památku neúspěšného převratu:

V roce 2018 se istanbulská městská rada rozhodla změnit názvy celkem 90 ulic, které obsahovaly slova, která by mohla být spojena s FETÖ.[30]

Muzeum

Památník mučedníků 15. července v prezidentském komplexu

V dubnu 2017 bylo oznámeno, že prezident Erdoğan plánuje zřídit účelové muzeum věnované událostem převratu, nazvané „Muzeum 15. července: mučedníci a demokracie“, které se bude nacházet v Kahramankazanu, městě nedaleko Ankary. Bylo zaplaceno z fondů tureckého ministerstva kultury.[31] Jeho otevření bylo plánováno na konec roku 2018, ale nakonec bylo otevřeno v prosince 2019.[32]

Mezinárodní reakce

Letecké společnosti začaly v průběhu noci odklánět nebo vracet své lety do Turecka.[1]

  • ŘeckoŘecko Řecko podpořilo demokraticky zvolenou vládu a svolalo zasedání generálního štábu.[33]
  • USA Americký ministr zahraničí John Kerry vyjádřil obavy k situaci v Turecku a doufá ve „stabilitu, mír a plynulý vývoj situace“.[8] Prezident Barack Obama vyzval turecký lid, aby zůstal věrný demokraticky zvolené vládě.[1]
  • Rusko Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nabádal obě strany k „zabránění krveprolití“.[34]
  • Sýrie V hlavním městě Damašku ovládaném prezidentem Bašárem Asadem, jemuž byl turecký prezident výrazným oponentem, přivítala turecký puč řada obyvatel v ulicích.[6]
  • Írán Íránský ministr zahraničí Mohammad Džavád Zaríf vyjádřil hluboké znepokojení, země patrně uzavřela hranice s Tureckem a posílila bezpečnost.[6]
  • BulharskoBulharsko Bulharsko také po Íránu posílilo ostrahu svých hranic.[1]
  • Česko Ministerstvo zahraničí vyzvalo české občany v Turecku, aby nevycházeli do ulic a sledovali zpravodajství. Lidi plánující cestu do Turecka vyzvalo, aby prozatím cestu nerealizovali a vyčkali dalšího vývoje.[35] Ministr Zaorálek na sobotu 16. července svolal krizový štáb.[1]
  • NATO Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg vyzval Turecko k respektování ústavy a demokratických institucí.[1]

Server WikiLeaks uveřejnil na 300 tisíc emailů pocházejících z domény turecké vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP). Zveřejněné e-maily pocházejí z rozmezí roku 2010 až počátku července 2016. WikiLeaks dokumenty uveřejnila v reakci na rozsáhlé čistky v armádě, justici a školství, ke kterým turecká vláda přistoupila po zmařeném pokusu o vojenský převrat. Turecký regulátor internetu přístup ke stránce WikiLeaks v Turecku zablokoval.[36]

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f g h i j k ONLINE: Turecký parlament obklíčily tanky, střílí se i u prezidentského paláce. Český rozhlas [online]. 2016-07-16, rev. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  2. a b NETRVALOVÁ, Sabina. Justice v Turecku je paralyzovaná. Po nezdárném puči odvolali 2745 soudců. indes.cz [online]. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  3. a b c Jsou to teroristé, řekl o pučistech turecký premiér. Na mostě je lynčovali. iDNES.cz [online]. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  4. a b V Turecku vydali zatykače na dalších 230 lidí kvůli pokusu o puč. Česká televize. 9. března 2018.
  5. V Turecku probíhá vojenský převrat, sestřelen vrtulník armádních pučistů. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2016-07-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-06. 
  6. a b c d e f ONLINE: Tanky v Istanbulu, stíhačky nad Ankarou. Turecká armáda se snaží převzít moc v zemi. Český rozhlas [online]. 2016-07-16, rev. 2016-07-16 [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  7. a b MEVLÜTOĞLU, Arda. Failed Coup in Turkey. AirForces Monthly. Září 2016, čís. 342, s. 4–5. (anglicky) 
  8. a b c d e f g jan. ON-LINE: Armádní převrat v Turecku. Na klíčových místech vládne chaos a střelba. Česká televize [online]. 2016-07-16, rev. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  9. Část turecké armády povstala. V zemi se střílí, Erdoğan zburcoval lid. iDNES.cz [online]. 2016-07-15 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  10. msc; paj; čtk. Turecko: Převrat se podařilo zmařit, hlásí Erdoğanův šéf armády. E15.cz [online]. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  11. bbb, lvv, kac, riz, kop. Živě: Turecký premiér označil strůjce převratu za teroristy. Celkem již bylo zadrženo přes 2800 vojáků. iHNed.cz [online]. 2016-07-15, rev. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  12. a b Novinky. Erdogan: Byla to zrada, pučisté zaplatí vysokou cenu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2016-07-16, rev. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  13. Uříznutá hlava, bičování a další hrůzné scény. Turecký dav vzal pomstu pučistům do svých rukou. parlamentnilisty.cz [online]. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  14. Počet obětí zmařeného pokusu o puč v Turecku vzrostl na 290. České noviny [online]. 2016-07-17 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. 
  15. ‚Za pokusem o puč stojí dva generálové‘. 2745 soudců bylo odvoláno, na 188 byly vydány zatykače. Lidovky.cz [online]. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  16. Pokus o puč v Turecku nepřežilo přes sto lidí, vojáků v poutech přibývá. iDNES.cz [online]. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  17. Živě: Turecko kvůli puči odvolalo 2745 soudců, vládní jednotky obsadily budovu generálního štábu. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  18. Čistky pokračují: Turecko vydalo zatykače na desítky soudců a státních zástupců. Česká justice [online]. 2016-07-17 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. 
  19. Erdogan označil za viníka duchovního. Ten říká: Puč mohl být zinscenovaný. iDNES.cz [online]. 2016-07-16. Dostupné online. 
  20. Duchovní Fetullah Gülen ostře odsoudil pokus o převrat v Turecku. E15 [online]. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  21. Vydejte duchovního Gülena, vzkázal Erdogan do Washingtonu. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  22. Turecko pokračuje v čistkách a mučí zadržované. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2016-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-15. 
  23. Turecký prezident vyhlásil v zemi tříměsíční výjimečný stav, v čistkách chce pokračovat
  24. Turecko zakázalo akademickým pracovníkům cestovat do zahraničí
  25. Erdogan podepsal první dekret po vyhlášení výjimečného stavu
  26. Boğaziçi Köprüsü'nden sonra Kızılay Meydanı'nın da adı değişiyor [online]. CNN Türk [cit. 2016-07-26]. Dostupné online. (turecky) 
  27. Bakan Ala devreye girdi, meydanın adı değişmedi [online]. CNN Türk [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (turecky) 
  28. İstanbul Otogarı'nın adı değişti [online]. NTV, 2016-07-28 [cit. 2016-07-28]. Dostupné online. (turecky) 
  29. TRT stüdyonun adını değiştirdi: 15 Temmuz Millet Stüdyosu [online]. CNN Türk [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. (turecky) 
  30. Istanbul changes street names with Gülen-linked words [online]. hurriyetdailynews, 2018-10-15 [cit. 2018-10-15]. Dostupné online. 
  31. President Erdoğan plans new museum dedicated to Turkey's failed coup [online]. [cit. 2017-04-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-20. 
  32. SOFUOGLU, Murat. How a museum keeps the memory of July 15 victims alive [online]. [cit. 2023-09-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ČTK. Merkelová podpořila tureckou vládu, EU vyzývá ke klidu. České noviny [online]. 2016-07-16 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  34. SZÁNTÓ, Jakub. ON-LINE: Armádní převrat v Turecku. Na klíčových místech vládne chaos a střelba. Česká televize [online]. 2016-07-15 [cit. 2016-07-16]. Dostupné online. 
  35. Bezpečnostní situace v Turecku [online]. Ministerstvo zahraničních věcí ČR, 2016-07-16 [cit. 2016-07-15]. Dostupné online. 
  36. WikiLeaks zveřejnil tisíce e-mailů turecké vládní strany. Stát stránky zablokoval, Český rozhlas, 20. července 2016

Externí odkazy