Plášťový chochol či nesprávně plášťová pluma je oblast teplejšího materiálu v plášti Země (nebo jiné planety), která stoupá vzhůru k povrchu a může mít za následek vznik vulkanických center zvaných horké skvrny nebo také záplavových bazaltů. Jde o druhotný způsob, jakým se planeta ochlazuje, mnohem méně účinný než je ochlazování spjaté s deskovou tektonikou. S konceptem plášťových chocholů přišel ve snaze vysvětlit vulkanická souostroví uprostřed oceánů (jako Havajské ostrovy) v roce 1971 americký geofyzik W. Jason Morgan.^[2] Někteří odborníci dávali vznik chocholů do souvislosti s ochlazováním jádra a předpokládalo se tedy, že jde o útvary procházející víceméně celým pláštěm. V nedávné minulosti ale seismická tomografie ukázala široké spektrum chocholů – některé dosahují od povrchu až k rozhraní pláště a jádra, jiné jsou pozorovatelné u povrchu, ale zanikají ve středním plášti a další ještě zřejmě nedosáhly od jádra k povrchu Země.^[3] To ukazuje pravděpodobně na velmi dynamický vývoj chocholů v čase.

Mezi nejznámější plášťové chocholy patří Havajský a Islandský.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Plášťový chochol na Wikimedia Commons
• diskuse o plumách na serveru MantlePlumes.org Archivováno 19. 1. 2011 na Wayback Machine. (anglicky)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.