Plávková ocel

Slitiny železa a uhlíku
  • Fáze slitiny železo–uhlík
  • Mikrostruktury
  • Oceli
  • Podle způsobu výroby
  • Nelegované až středně legované
  • Vysocelegované
  • Litiny

Plávková ocel je souhrnné označení ocelí vyráběných v tekutém stavu při teplotě 1600–1800 °C, tj. při překročení teploty tavení oceli.

Termínu se užívá hlavně v souvislostech zlepšování postupů výroby oceli v 19. století pro odlišení od staršího postupu výroby svářkové ocelí, oproti níž je téměř izotropní (má vlastnosti ve všech směrech téměř shodné); dosahuje vyšší pevnosti i houževnatosti. Oceli vyráběné ve 20. a 21. století jsou plávkové a rozlišení není třeba.

Vyrábí se v elektrických indukčních i obloukových pecích, v kelímcích, Bessemerově (od roku 1855) nebo Thomasově (od roku 1878) konvertoru, případně v Siemens-Martinských pecích.[1][2][3]

V počátcích výroby byl z plávkové oceli postaven most v Podolsku roku 1848, visutý most Brooklynský v roce 1883 a příhradový konzolový železniční most přes záliv Forth o rok později a další.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Faltus, str. 35
  2. ↑ LAPČÍK, Vladimír. Výrobní a environmentální technologie [online]. Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 2008, rev. 2009-03-09 [cit. 2012-01-29]. S. 12. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. ↑ Faltus, str. 36
  4. ↑ WALD, František. Ocelové konstrukce [online]. České vysoké učení technické v Praze, 2009-03-04 [cit. 2012-01-29]. S. 15. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Literatura

  • FALTUS, František, 1962. Prvky ocelových konstrukcí. III. vyd. Praha: Nakladatelství ČSAV. 696 s. [reference viz Faltus]. 

Související články


Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.