PROFILPELAJAR.COM

Plzeňská brána
	Pohled od náměstí
Základní informace
Sloh	gotický, barokní
Poloha
Adresa	Beroun, Česko
Ulice	Palackého
Souřadnice	49°57′47,38″ s. š., 14°4′15,74″ v. d.
Další informace
Kód památky	15384/2-285 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Městské opevnění v Berouně)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Plzeňská brána (též Horní brána) se nachází ve středočeském městě Berouně a je součástí zdejšího městského opevnění. Stojí západně od náměstí, uprostřed západní strany městského opevnění v Palackého ulici. Díky své výšce sloužila také jako obranná hláska.^[1]

Brána je zapsána v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek ČR a nachází se na území městské památkové zóny.

Ve věži je umístěna expozice Muzea Českého krasu.^[2]

Historie

První písemná zmínka o Berouně jako o městě pochází z roku 1294. Součástí jeho opevnění byly i dvě městské věžové brány, starší Pražská a mladší Plzeňská.^[3] Plzeňská brána byla postavena počátkem 14. století^[3] a sloužila též k ochraně obyvatel proti nepřátelům a k úschově obecních cenností a zbraní.^[1]

V 16. století byla brána upravena ve stylu pozdní gotiky.^[3] Původní střechu nahradila nová, sedlová, přibyl ochoz s cimbuřím a dřevěné podsebití s nárožními arkýři.^[1] V roce 1508 dostaly věžní hodiny 24hodinový ciferník a hřeben střechy byl opatřen věžičkou se zvony hodin takzvaného českého orloje. Před bránou rovněž vzniklo pravoúhlé předbraní se střeleckými ochozy.^[1] Bylo odstraněno v polovině 19. století.^[4]

V roce 1599 při požáru města byla brána poškozena ohněm a následně opravena. Při dalším požáru v roce 1735 vyhořela a došlo k poškození hodin a zvonů.

V letech 1736–1737 prodělala brána barokní rekonstrukci. Získala baňatý krov střechy s lucernou. Český orloj byl nahrazen německým (se dvěma ciferníky). Tuto úpravu provedl berounský hodinář F. Gärtner.^[1] Přibyl též obraz Smrtonošce s kosou a latinský chronogram.

Plzeňskou branou procházela do roku 1842 hlavní komunikace z Plzně do Prahy, proto se zde do roku 1752 vybíralo královské clo.^[5]

V letech 1784, 1846 a 1894 prošla brána dalšími úpravami.^[3] V roce 1876 byla opatřena sgrafitovou dekorativní výzdobou, která byla později nahrazena obrazem pražského malíře Viléma B. Preise Chronos a Moira.

Popis exteriéru

Půdorysné rozměry brány jsou 10,3 × 9,3 metru, přičemž síla zdi činí 2,3 metru. Dříve se zavírala dvoukřídlými vraty, která na vnější straně ještě posilovala padací mříž.

Do brány se původně z obranných důvodů vstupovalo z městských hradeb, v pozdější době z půdy přilehlého domku.^[5] Až teprve koncem 19. století se přistoupilo k výstavbě točitého schodiště, jímž se dnes vystupuje do prvního patra. Do horních částí brány se, stejně jako dřív, vstupuje po původním středověkém schodišti v síle zdiva.^[4]

Přízemí věže dodnes tvoří průjezd zaklenutý valenou klenbou se dvěma hrotitě lomenými portály s profilovaným ostěním. V klenbě je obranný kruhový otvor a v průjezdu je též dnešní vstup do brány vybudovaný v 19. století. Hluboký výklenek, který se nachází na venkovní jihozápadní straně věže, sloužil jako prostor pro vyzdvihování padací mříže.

Z jihovýchodního boku věže vede do prvního patra vřetenové schodiště. První patro brány je rovněž zaklenuto valenou klenbou. Dnes slouží jako pokladna pro návštěvníky.

Do druhého patra pokračuje schodiště v síle severovýchodní zdi. Také místnost druhého patra je zaklenuta valenou klenbou. Podlaží osvětluje okno na jihovýchodní straně. V této výškové úrovní jsou umístěny i věžní hodiny s ciferníky do obou stran průjezdu.

Třetí nejvyšší patro brány je přístupné dalším úsekem schodiště, a to opět v síle zdi. Křížová klenutá prostora je opatřena třemi okny. Zde se nacházel byt pověžného neboli strážného, k jehož povinnostem patřilo bít každou hodinu na cimbál a každou čtvrthodinu zapískat na píšťalku. Tato funkce byla zrušena v polovině 20. století. Světnička se vytápěla kamny. Brána nemá věžní ochoz. Střechu tvoří barokní helmice zakončená malou věžičkou.^[2]

Expozice

Ve valeném prostoru v prvním patře, kde se zachovaly architektonické prvky brány a berounského opevnění, je umístěna historická expozice města Berouna.

Expozice obsahuje kopii celého plánu Plzeňské brány, dobové kresby s námětem Berouna a obrazové rekonstrukce středověkých berounských hradeb. Nacházejí se tu i pozůstatky (architektonické fragmenty) z dominikánského kláštera z roku 1421, kdy od husitské vojsko Jana Žižky dobylo město.

Tématem nové expozice jsou královská privilegia. Pro tento účel bylo zrekonstruováno poslední, čtvrté patro, které původně sloužilo jako byt pro hlásného –pověžného. V tomto patře je vystaveno šest barevných fotografii těchto privilegií, jichž je celkem dvanáct. Ve fondech státního Berounského archivu jsou uchovány originální listiny, které však nejsou veřejně přístupné.

Expozici doplňuje kopie soupisu obyvatel, kteří žili ve městě Berouně. V něm se dochovaly seznamy všech profesí a jednotlivé občanské majetky. Návštěvníci si mohou dále prohlédnout mechanismus starých hodin a pokochat se výhledem z okna na město.^[5]

Galerie

Malba s nápisem
Schodiště
Průjezd
Hodinový stroj
Expozice
Portálek v interiéru

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c ^d ^e www.mesto-beroun
↑ ^a ^b FIŠERA. Encyklopedie městských bran v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri 304 s. ISBN 978-80-7277-061-8, ISBN 80-7277-061-6. OCLC 184963858
↑ ^a ^b ^c ^d Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s.
↑ ^a ^b www.historickasidla
↑ ^a ^b ^c HRADILOVÁ, Dana. Plzeňská brána. muzeum-beroun.cz [online]. [cit. 2020-06-02]. Dostupné online.