Plenér ve výtvarném umění znamená malování krajin nebo i vystavování soch a uměleckých předmětů venku, „na vzduchu“ (francouzskyen plein air).[1]
Historie
Na rozdíl od starší krajinomalby, kdy umělec maloval obraz „po paměti“ v ateliéru, případně na základě skic, pořízených na místě, začala Barbizonská škola v polovině 19. století s malováním venku. Chtěla tak lépe zachytit přímý dojem krajiny, určité osvětlení, počasí atd. Malování v plenéru pak převzali a dále rozvinuli jak realističtí tak impresionističtí krajináři, z českých malířů například Julius Mařák, Antonín Slavíček a další.[2]
Koncem 20. století se začala organizovat sochařská sympozia a výstavy v plenéru, v České republice například Brněnský plenér, Plenér Loket a další.
