PROFILPELAJAR.COM

Pleione
	Pleione vlevo v Plejádách
Astrometrická data; (Ekvinokcium J2000.0)
Souhvězdí	Býk (Taurus)
Rektascenze	3h49m11s
Deklinace	+24° 08′ 12″
Paralaxa	0,00771"
Vzdálenost	422 ± 3 ly; (129 ± 1 pc)
Barevný index (U-B)	−0,54
Barevný index (B-V)	−0,08
Zdánlivá hvězdná velikost	4,83–5,38
Absolutní hvězdná velikost	−0,73
Vlastní pohyb v rektascenzi	19,496 mas/rok
Vlastní pohyb v deklinaci	−47,65 mas/rok
Fyzikální charakteristiky
Povrchová teplota	7 750 K
Další označení
Henry Draper Catalogue	HD 23862
Bonner Durchmusterung	BD +23° 516
Bright Star katalog	HR 1180
2MASS	2MASS J03491121+2408120
SAO katalog	SAO 76229
Katalog Hipparcos	HIP 17851
Tychův katalog	TYC 1800-2200-1
General Catalogue	GC 4587
Flamsteedovo označení	28
Synonyma	BU Tau, 28 Tauri, ADS 3332, CCDM J03491+2408A, WDS 03491+2408A
	(V) – měření provedena ve viditelném světle; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pleione (28 Tauri, BU Tauri) je proměnná hvězda spektrální třídy B8 Vne, která se nachází v otevřené hvězdokupě Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Jasnost hvězdy se mění mezi 4,83 a 5,38 magnitudy, což ji řadí mezi nejjasnější proměnné hvězdy v hvězdokupě. Od Země je vzdálená přibližně 422 světelných let (129 parseků).^[1]

Charakteristika hvězdy

Pleione je hvězda hlavní posloupnosti, která patří k mladým a horkým modrobílým hvězdám. Spektrální označení „B8 Vne“ naznačuje, že hvězda vykazuje emisní čáry v spektrech („ne“ označuje přítomnost emisních čar) a rychlou rotaci, což vytváří efekt „hvězdy s diskem“. Tato rychlá rotace dosahuje přibližně 329 km/s na rovníku, což způsobuje zploštění hvězdy a vynášení hmoty do okolí.^[2]

Pleione je známá svým diskem plynů, který kolem ní vytváří přechodné fáze mezi typem Be a hvězdou s vyvrženým diskem. Tyto fáze vedou k fluktuacím jasnosti, což z ní činí proměnnou hvězdu.^[3]

Pleione vykazuje proměnné fluktuace jasnosti v rozmezí 4,83–5,38 magnitudy, což ji řadí mezi proměnné hvězdy typu Be. Tyto změny souvisí s přítomností plynného disku, který může být nestabilní a periodicky se rozpadat a obnovovat.^[3]

Pleione je také blízkým průvodcem hvězdy Atlas, se kterou tvoří optickou dvojhvězdu.^[4]

Proměnná jasnost

Pleione vykazuje proměnné fluktuace jasnosti v rozmezí 4,83–5,38 magnitudy, což ji řadí mezi proměnné hvězdy typu Be. Tyto změny souvisí s přítomností plynného disku, který může být nestabilní a periodicky se rozpadat a obnovovat.^[3]

Vývoj hvězdy

Pleione je mladá hvězda s odhadovaným stářím pouze 100 milionů let, což je ve hvězdném měřítku krátká doba. Patří mezi hvězdy, které stále spalují vodík v jádře, a je tedy ve stadiu hlavní posloupnosti. V budoucnosti, za desítky milionů let, Pleione opustí hlavní posloupnost a vyvine se v červeného obra. Nakonec zakončí svůj život jako bílý trpaslík, podobně jako většina hvězd její hmotnostní kategorie.^[5]

Poloha v Plejádách

Pleione je jednou z jasných hvězd hvězdokupy Plejády, která se nachází v souhvězdí Býka. Hvězdokupa je viditelná pouhým okem a Pleione spolu s Atlasem tvoří jednu z centrálních dvojhvězd v této skupině. Plejády jsou od Země vzdáleny přibližně 422 světelných let a obsahují více než 1000 hvězd, z nichž většina jsou mladé modré hvězdy.^[6]

Etymologie

Název Pleione pochází z řecké mytologie, kde byla Pleione matkou Plejád, sedmi sester, které hvězdokupa symbolizuje. Jejím manželem byl Atlas, po kterém je pojmenována blízká hvězda.^[4]

Reference

↑ GAIA COLLABORATION. Gaia Data Release 2. Astronomy & Astrophysics. 2018, s. A1. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361/201833051.
↑ RIVINIUS. Be Stars: Rapid Rotators in Close View. Proceedings of the International Astronomical Union. 2019, s. 202–206. Dostupné online. DOI 10.1017/S1743921319003786.
↑ ^a ^b ^c PORTER, J. M. Classical Be Stars. Publications of the Astronomical Society of the Pacific. 2001, s. 1039–1061. DOI 10.1086/323797.
↑ ^a ^b KALER. Pleione [online]. University of Illinois [cit. 2024-12-14]. Dostupné online.
↑ CARROLL. An Introduction to Modern Astrophysics. [s.l.]: Cambridge University Press, 2013. ISBN 978-1108422161.
↑ BINNEY. Galactic Astronomy. [s.l.]: Princeton University Press, 1998. ISBN 978-0691025650.