Plastické mazivo (někdy též nazývané mazací tuk nebo lidově vazelína) je obecné označení používané pro maziva polotuhé konzistence, s vyšší počáteční viskozitou, než mají oleje. Jedná se o emulziminerálního nebo rostlinného oleje a zahušťující látky, mýdla.[1] V rozporu s lidovým pojmenováním tedy nejde o původní vazelínu ani nemusí obsahovat tuky.
Vlastnosti
Z chemického hlediska se typicky jedná o minerální nebo rostlinný olejemulgovaný s vápenatými, sodnými nebo lithnýmimýdly. Termín „mýdlo“ se používá v chemickém smyslu, kdy se míní kovovésolimastných kyselin.[1] Plastická maziva mají podobu "smykem řídnoucích" čili pseudoplastických tekutin, což znamená, že při zatížení ve smyku jejich viskozita klesá. Při aplikaci dostatečné smykové síly viskozita klesne natolik, že dosáhne úrovně svého základového maziva, například minerálního oleje. Tento náhlý pokles viskozity při smykové síle znamená, že lze plastické mazivo považovat za plastickou tekutinu, pokles této smykové síly v čase ho činí tixotropní. Plastické mazivo se často aplikuje pomocí mazací pistole, kdy se mazivo tlačí do určeného prostoru strojních součástí.
Jako nejčastější emulgační činidla se používají mýdla a použitý typ závisí na podmínkách, pro které je mazivo určeno. Různá mýdla poskytují různou odolnost proti teplotě (jak ve vztahu k viskozitě, tak k těkavosti) a proti vodě a chemickou reaktivitu. Lze použít i práškové látky, například jíl, který se používal pro nejstarší plastická maziva a stále se využívá pro některá levná maziva k nenáročnému použití.
↑ abRichard L. Nailen, Engineering Editor. Grease: What it is; How it Works. Electrical Apparatus. April 2002. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-17.Archivováno 17. 4. 2009 na Wayback Machine.