Podle Arnolda Houbrakena, malíře a uměleckého teoretika, odcestoval Pieter van der Hulst v roce 1674 do Říma, kde vstoupil do sdružení převážně nizozemských a vlámských umělců s názvem Bentvueghels. V Římě žil v letech 1674–1677 a věnoval se především malování květin. Podle zvyku sdružení dostal přezdívku Zonnebloem (Slunečnice)[1] pro jeho preferování divočejších druhů květin než jiní barokní malíři, například Jan Davidsz de Heem nebo Daniel Seghers.[2] Své květinové obrazy zdobil divokými květinami, hady, ropuchami, mloky a podobnými objekty.[2] Později se pokusil i o portréty, ale tyto obrazy nebyly ani zdaleka tak populární jako jeho dřívější práce.[2]
