David d'Angers při práci, malba od Vogel von Vogelsteina Hrob David d'Angers - Pere Lachaise hřbitově
První výuku kreslení obdržel od svého otce, povoláním řezbáře a poté odešel do Paříže, kde se pracně živil nejprve jako kameník a později jako pomocník v ateliéru sochaře Rolanda. Roku 1810 jej do svého výukového ateliéru přijal slavný malířDavid. Již roku 1811 získal reliéfem Epaminondova smrt římskou cenu. V Římě jej zaujala především antika, která mu sloužila jako vzor pro raná díla. Pracoval jistý čas i v ateliéru Antonia Canovy. Teprve roku 1816 se vrátil zpět do Paříže, kde rozvinul svoji další činnost. Svou sochou Ludvíka Condé umístěnou v zámeckém parku ve Versailles, dílem nabitým tehdy nezvyklým nábojem pohybu a života, se postavil do protikladu vůči tehdy vládnoucímu klasicistnímu pojetí tvorby a pak zůstal celý život věrný svému realismu, jenž postupem času stále silněji zdůrazňoval fyziognomii pohybu a emocí. Plodnost jeho fantazie a lehkost technického projevu ovlivnily rozsah jeho díla, které nezřídka sklouzlo do rutiny.
S věkem rostl jeho zájem o fyziognomii a on pořádal doslova hon na všechny známé i méně známé osoby a osobnosti, aby je mohl portrétovat, přinejmenším na medailonech. Jejich kompletní sbírka, jež se dnes nachází v Louvru, čítá 550 děl. Politicky byl příznivcem radikální opozice, spolu s Carnotem vydal Paměti Bertranda Barérese a byl členem konstituanty v roce 1848. Po státním převratu Napoleona III., byl vypovězen z Francie, ale později obdržel povolení k návratu a dožil v Paříži. V jeho rodném městě bylo založeno muzeum nesoucí jeho jméno, kde jsou všechna jeho díla v odlitcích či skicách. Umělcova socha v životní velikosti je dílem L. Noela.
Z děl Davida d’Angers
Svatá Cecilie – Paříž, 1824
Talma – Theatre français, Paříž, 1830
Kristus, Maria a Svatý Jan – katedrála Angers, 1830
Mladý pastýř pozorující se ve vodě – museum Angers, 1831
