Na podzim 1944 byla „celá široká rodina“ odvlečena do vyhlazovacího tábora Osvětim. Odtud se na jaře 1945 vrátil jediný Petr Rákos (podle podání jeho syna byli ostatní zplynováni okamžitě po selekci při příjezdu).
Jako překladatel z maďarštiny pracoval v letech 1949–1952 v tiskové agentuře Pragoipress a jako pedagog v oboru maďarštiny působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy mezi roky 1952 až 1990, kdy odešel do důchodu. K životnímu jubileu byl jmenován profesorem.[1]
Společenský život
Roku 1991 byl v Segedíně zvolen předsedou Mezinárodní společnosti pro maďarskou filologii. Podílel se na propagaci maďarské literatury v Československu a v České republice. Byl spoluzakladatelem Sdružení pro česko-maďarské porozumění a zakládajícím členem Svazu Maďarů žijících v českých zemích.
RÁKOS, Péter. Tények és kérdőjelek. Tűnődés az irodalmon [Fakta a otazníky. Rozjímání o literatuře], Madách Könyv- és Lapkiadó – Szépirodalmi Könyvkiadó, Bratislava–Budapest 1971, 310 s.
RÁKOS, Péter. Prágai őrjárat [Pražská hlídka], Kalligram Könyvkiadó, Bratislava 1995, 260 s.
RÁKOS, Petr. Rhythm and Metre in Hungarian Verse. Praha: Univerzita Karlova, 1966. (Acta Universitatis Carolinae. Philologica Monographia XI.)
RÁKOS, Petr et al. Slovník spisovatelů – Maďarsko. Praha: Odeon, 1971.
RÁKOS, Petr et al. Velká generace: básníci Nyugatu. Praha: Odeon, 1982.
RÁKOS, Péter. Nemzeti jelleg – a miénk és a másoké. Öncsalások és előítéletek mint történelemformáló tényezők. Bratislava: Kalligram, 2000; česky: RÁKOS, Petr. Národní povaha – naše a těch druhých. Sebeklamy a předsudky jako dějinotvorná síla. Bratislava: Kalligram, 2001.
RÁKOS, Petr. Mravuprosté epištoly – ni kázání, ni kárání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, 2002.
