V Praze se Peter Nižňanský oženil a usadil se tu natrvalo.[4]
Charakter tvorby
Pomník důstojníků GŠ (obětí z let 1939 - 1945) před sídlem Ministerstva obrany ČR (Praha 6, Tychonova 270/2) [6] byl slavnostně odhalen 11. listopadu2004 a jeho autorem je Peter Nižňanský
Peter Nižňanský se kromě sochařské tvorby věnuje i reliéfům, působí jako restaurátor a medailér.[7] Primárními materiály, z nichž tvoří svá díla (především komorní plastiky[7]) jsou bronz a cín. Zejména v pohybových kompozicích prokazuje na těchto dílech svoji dokonalost modelace.[7] Pracuje ale také se dřevem, kamenem (absolvoval kamenosochařský obor na střední průmyslové škole) či osinkocementem (ten používá pro monumentální práce[7] většího - nadživotního[8] - formátu).[3]
Nižňanského stálou uměleckou inspirací je žena, v její tělesné kráse, eleganci a noblese.[9] To se projevuje v jeho dílech:[9]
Příkladem práce s kamenem (mramorem) mohou být jeho díla menšího formátu, skulptury:[8]
Radost (1989, mramor, šířka 50 cm),
Tonda (1991, mramor, šířka 50 cm)
u nichž jsou patrné čisté stylizované tvary v celistvých uzavřených formách, jejichž eleganci a vnitřní pnutí objemů podtrhuje dokonale opracovaný leštěný povrch.[8]
Práce s osinkomentem
Příkladem práce s osinkocementem mohou být Nižňanského díla:[8]
Cínové nebo bronzové komorní plastiky Nižňanského dávají naplno znát autorovu řemeslnou zručnost a nenechávají nikoho na pochybách o jeho profesním sebevědomí.[8] Zde se projevují autorovy nejjemnější finesy jeho rukopisu, různé možnosti povrchových struktur, vyjádření impresivních nálad a pocitů (a to i technologicky použitím částečné lokální polychromie).[8]
Zdání, že tyto drobné plastiky tvoří u umělece jeho typu souhrn jakýchsi studií, skic a experimentů nutno rozptýlit.[8] Drobná plastika v tvorbě Nižňanského převažuje a tvoří tak plnohodnotnou, průběžnou a nejpočetněji zastoupenou skupinu jeho děl.[8] Toto tvrzené dokládají mnohá jeho díla, např.:[8]
Nižňanského práce "ve dřevě" se soustřeďuje mimo jiné i do různého jeho povrchového zpracování. Práce s tímto "živým přírodním materiálem" nechává někdy vyznít rukopisným stopám jeho dláta jindy zase zaujme povrchem vyleštěným, dotvořeným třeba lazurnými barevnými polychromiemi[8] (např. "Harlekýn a Kolombína", 1988 – dřevo, výška 125 cm).[8]
Devadesátá léta
V polovině devadesátých let dvacátého století se soustředil na figurální tvorbu v plastikách:[8]
Ve druhé polovině devadesátých let dvacátého století se zúčastňoval pravidelně sochařských sympózií a hlavním materiálem pro jeho tvorbu se stalo dřevo. Jeho další práce "v bronzu", které si sám i odléval, jen dokazují jeho plné ztotožnění se s tímto materiálem.[8]
Charakteristika umělce
Peter Nižňanský je sochařem klasického ražení[7] a zároveň intelektuálního typu se silným humanistickým cítěním a s psychologizujícím přístupem ke ztvárňovaným námětům.[5] Jako výtvarník vědomě přiznává své zakotvení v domácí tradici s vědomím kontinuity s tradicí evropskou.[8] Záměrně se vyhýbá nejnovějším sochařským výbojům a postupům jakož i snaze o aktuálnost "za každou cenu".[7] Základním rysem jeho tvorby je filosoficko - symbolický obsah, vykazující občasné literární a žánrové přesahy.[5] Jeho sochařská výpověď je naléhavá. Z formového hlediska vynikají především Nižňanského modelační schopnosti s tendencí jak k výraznému rukopisnému detailu tak i k monumentalizujícímu pojetí vytvářených děl.[5] Ve své tvorbě Peter Nižňanský ctí klasické sochařské hodnoty, které vycházejí z figurativního sochařského konceptu a to včetně používání tradičních sochařských materiálů.[8] Ve svébytném výtvarném projevu Nižňanský respektuje duchovní hodnoty kulturní minulosti a vnáší do něj spontánně a přímočaře i prvky harmonie, ušlechtilosti, citovosti a krásy.[8]
Mnohostrannost Nižňanského tvorby dokládá i jeho restaurátorská činnost, medailérské a reliéfní práce a návrhy pomníků.[8]
1985: Galerie V. Kramáře, Praha; Košice; Nový Jičín; Jihlava.
1985: Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Praha (Hlavní město Praha), Praha[12]
1985: Vyznání životu a míru. Přehlídka československého výtvarného umění k 40. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou, Dom kultúry, Bratislava (Bratislava)[12]
1986: Galerie Slováckého muzea, Uherské Hradiště.
1986: Galerie Výtvarného umění, Zvolen; Bratislava.
1986: Socha piešťanských parkov, Piešťany.
1986: Nová tvorba ’85. Z výsledků tvůrčích pobytů mladých výtvarných umělců, Galerie Vincence Kramáře, Praha[12]
1987: Obrazy a sochy. Výstava pražských členů Svazu českých výtvarných umělců, Mánes, Praha[12]
1988: Východočeská galerie, Pardubice.
1988: Radnice VI. obvodu, La peinture et la sculpture aujour-d’hui en Tchécoslovaquie, Paříž.
1988: Mánes, Praha.
1988: La peinture et la sculpture aujourd'hui en Tchecoslovaque, Paříž (Paris), Paříž (Paris)[12]
1988 Salón pražských výtvarných umělců '88, Park kultury a oddechu Julia Fučíka, Praha[12]
1995: Galerie Citadela.
1995: Absolventi AVU po 10 létech.
1996: České umění, Hamburk.
1996: Symposium Tonet ’95, Museum Uherské Hradiště.
1996: Žena v tvorbě českých grafiků a sochařů, Galerie Frederyk, Mariánské Lázně (Cheb)[12]
1997: 188 žen ve výtvarném umění, Galerie Fryderyk, Mariánské Lázně.
1998, 2001: Městská Galerie Artclub; Vltavotýnské výtvarné dvorky, Týn nad Vltavou.
1998: Vltavotýnské výtvarné dvorky 1998, Městská galerie Art Club, Týn nad Vltavou (České Budějovice)[12]
↑ abcdefPeter Nižňanský (* 7. července 1956) [online]. Galerie Friends of Fine Arts [cit. 2017-01-17].
↑ abcVOKUŠOVÁ, Naďa. DOBA NEPRAJE SOCHÁROM - Sochár Peter Nižňanský [online]. SLOVENSKÉ DOTYKY, 2005-06-30 [cit. 2017-01-17]. Dostupné online. (slovensky)
↑ abcdPeter Nižňanský (1956) [online]. Galerie LaFemme [cit. 2017-01-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-14.
↑ŠTRUPL, Vladimír. Vojenská pietní místa v Praze 6, Pomník důstojníků Generálního štábu, Obětí z let 1939 - 1945 [online]. před sídlem Ministerstva obrany ČR (Praha 6, Tychonova 270/2): Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 6), 2006-03-06 [cit. 2014-10-24]. Dostupné online.
