Marie Esterházyová, Štěpán Esterházy (1616–1641), Ladislav Esterházy z Galanty a František Esterházy z Galanty (sourozenci) Amálie Eleonora Esterházyová z Galanty[1] a Johana Marie Františka Esterházyová z Galanty[1] (vnoučata)
V roce 1671 přijal asi 3000 židů, které císař Leopold I. vyhnal z Vídně. To vedlo k založení obcí v Hradsku souhrnně zvaných Siebengemeinden. Za své zásluhy byl Pavel v následujících letech jmenován polním maršálem a vrchním velitelemvojenské hranice v jižním Uhersku. Pavel zůstal věrný Habsburkům, a proto se nezúčastnil Wesselényiho spiknutí v 70. letech 17. století. Tato loajalita byla Habsburky odměněna v roce 1681, když byl jmenován palatinem. Přesto neminula válka s Turky rodinu Esterházyů beze stopy, protože během tažení Turků k Vídni, byla četná rodová území zpustošena a tamní obyvatelstvo částečně vyvražděno.
Pavel se podílel na znovudobytí Uherska, a proto jej císař v roce 1687 povýšil na knížete. Tento titul byl původně omezen jen "ad personam", to znamená pouze na jeho osobu. Od roku 1712 směl také nejstarší syn nosit knížecí titul. V roce 1703 znovu bojoval za habsburskou stranu v kuruckých válkách.
Po smrti v roce 1713 byl pohřben v rodinné hrobce ve františkánském klášteře v Eisenstadtu. Aby zabezpečil své jmění, založil po vzoru Habsburků fideikomis, a uspořádal své následnictví v poslední vůli tak, že zřídil dva majoráty pro své syny Michala a Josefa. Protože však oba synové brzy po svém otci zemřeli, byly oba majoráty po krátkém čase opět spojeny.
Pavel Esterházy byl podobně jako mnoho členů rodu hudebník, hrál na cembalo a komponoval hudbu. Jeho Harmonia Caelestis pro zpěv a orchestr byla v roce 1711 provedena ve Vídni.
12. Michal I. (Mihály I., 1671–1721), 2. kníže Esterházy de Galántha
13. Jiří Bernard (György Bernat, 1672–1672)
14. Gabriel (Gábor, 1673–1704)
15. Pavel (Pál, 1675–1683)
16. Anna Julie (Anna Julia, 1676–1700)
17. Imre (1677–1677)
18. Anna Terezie (Anna Terézia, 1679 – po 1692)
19. Adam (1680–1720)
Po smrti své první manželky se Pavel oženil s Evou Thökölyovou z Kežmarku, přestože stará uherská magnátská rodina Thökölyů slula jako odpůrci císaře, zatímco Esterházyové byli vždy věřní císaři. Eva byla dcerou Štěpána hraběte Thökölyho z Kežmarku a jeho manželky Marie Gyulaffy z Rátótu. Narodily se jim následující děti:
20. Štěpán (István, 1683–1683)
21. Marie Terezie Anna (Mária Terézia Anna, 1684–1755)
22. Kateřina Růžena (Katalin Roza, 1685–1686)
23. Františka Josefa (Franziska Jozefa, 1686–1688)
24. Josef I. Šimon Antonín (Joszef I. Simon Antal, 1688–1721), 3. kníže Esterházy de Galántha
25. Tomáš Ignác (Tamas Ignac, 1689–1689)
26. Zikmund Leopold (Zsigmond Lipot, 1692–1693)
Tituly a oslovení
8. září 1635 – 11. září 1645: Jeho Jasnost princ Pavel Esterházy de Galántha
11. září 1645 – 16. srpna 1652: Jeho Jasnost dedičný hrabě Esterházy de Galántha
16. srpna 1652 – 8. prosince 1687: Jeho Jasnost hrabě Esterházy de Galántha
8. prosince 1687 – 26. března 1713: Jeho Jasnost kníže Esterházy de Galántha
Wilhelm Edler von Janko: Esterhazy von Galántha, Paul Fürst. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 6, Duncker & Humblot, Leipzig 1877, S. 387 f.
Johann Christoph Allmayer-Beck: Esterházy von Galántha, Paul Graf. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 4, Duncker & Humblot, Berlin 1959, ISBN3-428-00185-0, S. 662 f. (digitalizováno).
.svg){kind=small}
