| parlamentní volby ve Finsku 1924 |
|---|
| Stát |  Finsko |
|---|
| Druh voleb | parlamentní |
|---|
| Volební termín | 1. – 2. duben 1924 |
|---|
| Předchozí volby | Volby 1922 |
|---|
| Následující volby | Volby 1927 |
|---|
| Volební účast | 57,4 % |
|---|
| Výsledky |
|---|
|
|
Parlamentní volby konané 1. – 2. dubna 1924 ve Finsku byly předčasné volby po zatčení komunistických poslanců a hrozbě rozpuštění parlamentu prezidentem Ståhlbergem. Zvítězili v nich sociální demokraté, kteří ale po volbách skončili v opozici, a většinovou vládu složili společně pravicové strany. Premiérem se stal Lauri Ingman z Národní koalice.
Předcházející události
V srpnu 1923 proběhla ve Finsku vlna zatýkání komunistických představitelů. Ve vazbě skončilo na 200 komunistů včetně 27 poslanců zvolených za Socialistickou stranu práce. Následně byli obviněni ze zrady a odsouzeni k mnohaletým žalářům. Vyšlo najevo, že celá Socialistická strana práce je pouze prodlouženou rukou ilegální Finské komunistické strany se sídlem v sovětském Rusku. Po snížení počtu poslanců v parlamentu chtěl premiér Kallio pokračovat ve vládě, ale prezident se klonil k vypsání předčasných voleb. Až po hrozně rozpuštění parlamentu premiér odstoupil a byly vypsány nové volby na začátek dubna 1924. Komunisté se po zákazu Socialistické strany práce přeorganizovali. Nevznikla nová strana ze strachu z nového zákazu, ale jen volné sdružení předáků z jednotlivých místních organizací, tzv. Volební sdružení socialistického dělnictva a malorolníků.
Volební výsledky
Volební účast byla 57,4 %, což je o 1,1 % méně než v předchozích volbách. Opět zvítězila Sociálně demokratická strana, která posílila na úkor oslabených komunistů. Ostatní strany si udržely více méně své mandáty.
| Politická strana
|
Hlasy v % (změna)
|
Mandáty (změna)
|
|
|
Finská sociálně demokratická strana (SPD)
|
29,02
|
▲ +3,96
|
60
|
▲ +7
|
|
|
Agrární svaz (ML)
|
20,25
|
▼ −0,02
|
44
|
▼ -1
|
|
|
Národní koaliční strana (KOK)
|
18,99
|
▲ +0,84
|
38
|
▲ +3
|
|
|
Švédská lidová strana (RKP)
|
12,03
|
▼ −0,38
|
23
|
▼ -2
|
|
|
Volební sdružení socialistického dělnictva a malorolníků (STPV)
|
10,45
|
▼ −4,36
|
18
|
▼ -9
|
|
|
Národní pokroková strana (ED)
|
9,09
|
▼ −0,12
|
17
|
▲ +2
|
Sestavování vlády
Poprvé za poslední tři roky se podařilo sestavit většinovou vládu (celkem 122 poslanců z 200). Premiérem se stal Lauri Ingman z Národní koalice. Vládu následně tvořili vedle Národní koalice ještě agrárníci, švédští lidovci a poslanci Národně pokrokové strany. Koalice vydržela do března 1925, kdy ji opustili agrárníci kvůli sporu o důchody státních zaměstnanců. Následně vznikl menšinový kabinet Anttiho Tulenheima z Národní koalice, který přizval k vládnutí agrárníky. Za největší úspěch vlády se dá považovat zavedení úrazového pojištění zaměstnanců. Vláda padla po roztržce ohledně financování finského námořnictva, které potřebovalo nutně renovaci.
V prosinci 1925 nastoupil na místo premiéra opět agrárník Kyösti Kallio, pokračoval v práci předešlé vlády a ještě aktivně vystupoval na půdě Společnosti národů. Finové navrhli poskytnutí mezinárodní finanční pomoci napadenému státu a návrh byl po mnoha diskuzích v roce 1930 skutečně přijat. Koalici položila opět otázka financování obrany a nesrovnalosti v ní. Od prosince 1926 nastoupil na místo premiéra poprvé sociální demokrat a to Väinö Tanner. Sociální demokraté složili vládu pouze ze svých poslanců (tj. 60 poslanců z 200). Náměstkyní se stala Miina Sillanpääová jako první žena v historii Finska. Sociální demokraté spolupracovali se švédskými lidovci a Národně pokrokovou stranou a podařilo se jim prosadit vybudování pobřežní obrany společně s výstavbou válečných lodí Väinämöinen a Ilmarinen. Sociální demokraté tak dokázali, že jsou profinskou a demokratickou stranou.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 1924 Finnish parliamentary election na anglické Wikipedii.
